Tosca

Herecký koncert Cate Blanchett! Pokud máte rádi oscarovou herečku Cate Blanchett a filmy z prostředí klasické hudby, nenechte si ujít film TÁR, příběh geniální (fiktivní) dirigentky a skladatelky Lydie Tár, která žije v Berlíně se svojí partnerkou a její dcerou a je šéfdirigentkou slavných Berlínských filharmoniků. Komplikované a kontroverzní Lydii, která právě zkouší na koncert a nahrávku Mahlerovu Pátou symfonii a Elgarův Violoncellový koncert s novou sólistkou, se v jedné chvíli rozpadne osobní život i kariéra... Film se kromě prostředí jednoho z nejlepších orchestrů světa zabývá aktuálními tématy cancel culture a #metoo. Není to film bezchybný, má zbytečně dlouhou stopáž (158 min) a ani po druhém zhlédnutí jsem některé poněkud záhadné scény nepochopil, ale je to jeden z nejzajímavějších filmů roku a hlavně kvůli Cate Blanchett, která doslova nesleze z plátna, to stojí za to. Herečka v jedné ze svých životních rolí už za film získala Volpiho pohár na festivalu v Benátkách a asi třicet dalších cen, má již nominaci na Zlatý glóbus a zdá se, že si vítězně kráčí pro třetího Oscara (první dva má za filmy Letec a Jasmíniny slzy); minimálně nominaci má jistou... Film natočil režisér, scenárista a herec Todd Field (*1964), který se prosadil dramaty V ložnici (2001) se Sissy Spacek a Jako malé děti (2006) s Kate Winslet, ale od té doby nic nerežíroval; TÁR je tedy jeho teprve třetím filmem. Roli Lydie napsal na tělo pro Cate Blanchett a prohlásil, že kdyby roli nepřijala, film by nenatočil. Cate je výjimečná herečka a utáhne celý film ve veliké roli naprosto v pohodě, a to bez zbytečného exhibicionismu, soustředěně a s mnoha výrazy a polohami. Kvůli filmu se musela naučit věrohodně dirigovat (natáčelo se v sále drážďanského Kulturpalast, který je podobný sálu Berlínské filharmonie, a ve filmu vystupují Drážďanští filharmonikové) a také si oživit hru na klavír a němčinu, které kdysi studovala ve škole; kromě toho v jedné groteskní scéně zpívá a hraje na akordeon. Protože skvělá Cate Blanchett je má milovaná herečka a navíc je tu prostředí klasiky, na film jsem se moc těšil a po pár dnech jsem ho viděl podruhé a jistě ne naposledy. A Cate budu držet palce s tím třetím Oscarem.

Adaptace slavného románu Dona DeLilla, který u nás kdysi vyšel v pověstně špatném překladu a bohužel ani filmová adaptace se příliš nepovedla. Absurdní komedie o univerzitním profesorovi, odborníkovi na Hitlera (Adam Driver), a jeho početné rodině čelící různým katastrofám nedrží pohromadě, je neujasněná a nesoustředěná a "vrcholí" nesmyslným tanečním číslem v supermarketu...

Komediální thriller s hvězdným obsazením je inspirován skutečnými událostmi z roku 1933, kdy se skupina amerických boháčů a sympatizantů s fašisty pokoušela o spiknutí s cílem svrhnout prezidenta Roosevelta a nastolit diktátora bez voleb... Překombinovaný a nadsazený snímek, mísící fakta s fikcí, je zbytečně komplikovaný a přebujelý, byť herecké obsazení je báječné a divák se i pobaví; na konci je vše polopaticky vysvětleno jako v každém správném americkém filmu...

Adaptace románu Louise Bayarda (česky nevydaného). Harry Melling, dnes vyhublý představitel Dudleyho Dursleyho v sérii Harry Potter, v roli E. A. Poea poněkud přehrává, s tím ksichtem je ale obsazený velmi přesně. Christian Bale na mě působil poněkud unaveně, což byl asi záměr, ale taky nudně a bezbarvě... Zdlouhavému filmu chybí potřebné větší napětí, dvojnásobný překvapivý konec to nezachrání, nicméně natočeno je to velmi pohledně... neurazilo, nenadchlo...

Za mne velmi povedené včetně skvělých hereckých výkonů a vůbec pěkného obsazení. Mix přesně toho, co mám rád: krimi zápletka, podle skutečných událostí, rodinné vztahy a tajemství, soudní drama, nečernobílé postavy a nejednoznačné vyznění... 80 %

Jedná se o přepis slavného románu Elsy Morante (1912–1985) z roku 1957: za Arturův ostrov získala autorka Premio Strega. Román vyšel v českém překladu Alice Flemrové v roce 2022 (Argo). Elsa Morante byla manželkou spisovatele Alberta Moravii a proslavila se románem Příběh v historii (La Storia, 1974, č. 1990), který byl zfilmován v roce 1985 s Claudií Cardinale v hlavní roli (režie Luigi Comencini). Hlavní postavou Arturova ostrova je Arturo Gerace, který vzpomíná na své dětství a mládí až do svých 16 let, které prožil na ostrově Procida v Neapolském zálivu a opustil ho až právě v 16 letech. Arturo vyrůstá málem jako divoch na ostrově v zámečku, jeho matka zemřela při porodu, otec Wilhelm s německými předky odjíždí na kratší či dlouhé cesty a k synovi se chová poněkud chladně a odtažitě, svoji lásku k němu neumí dávat moc najevo. O Artura se stará vychovatel, později vlastně nikdo, po smrti milované fenky Immacolaty je vlastně skoro pořád sám. Je to až pohádka... Vše se změní, když je Arturovi 14 let a otec na ostrov přivede svoji novou nevěstu Nunziatu a brzy opět odjede. Děj se pak odvíjí spíše nečekaně a překvapivě, Arturo mladičkou šestnáctiletou a poněkud hloupou a nepříliš hezkou Nunzii nesnáší, ovšem my tušíme, že za tou nenávistí spíše potlačuje zcela jiné city a také probouzející se tělesné touhy...

Můj oblíbený režisér Ridley Scott (už navždy budu zbožňovat jeho Vetřelce a Blade Runnera) poslal letos do kin krátce po sobě dva nové filmy: drama ze světa módy s krimi zápletkou Klan Gucci (House of Gucci) a historické drama ze středověké Francie Poslední souboj (The Last Duel). Co se týče Posledního souboje, asi půjdu trochu proti proudu spíše chváleného snímku, který ale v kinech propadl – mně se poněkud nudná historka kolem souboje dvou mužů, z nichž manžel (Matt Damon) bojuje před králem Karlem VI. o čest manželky (Jodie Comer), která obvinila bývalého manželova přítele (Adam Driver) ze znásilnění, vyprávěná ve třech kapitolách z odlišných pohledů tří hlavních protagonistů, příliš nelíbila. Film na mě působil zdlouhavě (152 min) a hlavně strašně chladně, to Klan Gucci navzdory mnoha nedostatkům měl úplně jiný drive a atmosféru. Až závěrečný souboj mě konečně trochu víc vtáhl do děje a byl napínavý do poslední chvíle. Na to, aby se tu mohly události, odehrávající se v roce 1386 a předtím, zobrazit ze tří různých hledisek (po vzoru nepřekonatelného Kurosawova Rašómonu), mi postavy přišly málo nejednoznačné, navíc mě strašně rozčiloval zošklivělý Matt Damon, proti němuž měl Adam Driver úplně jiné charisma (ale tak to mělo být), stejně jako Ben Affleck v menší roli zhýralého hraběte stranícího svému panoši Driverovi; velmi se mi líbila Jodie Comer a také kamera, výprava a kostýmy, výtvarná stránka filmu nebo třeba občasný pohled na středověkou Paříž s ještě nedostavěnou Notre Dame. Celkově ale zklamání. 60 %

Předloha: stejnojmenný román Thomase Savage (1915–2003) z roku 1967, který letos vyšel i v českém překladu. – Působivé drama s hutnou atmosférou a překvapivým vývojem i koncem a jemně naznačeným homosexuálním motivem, s westernovou náladou. Výborné herecké výkony, zejména přesně obsazený Benedict Cumberbatch válí. Pěkná kamera a hudba.

Tak tohle byl zážitek! Zatím asi to nejlepší, co jsem letos viděl, ať už z filmů či seriálů (zase tolik toho ale nebylo). Namíchané přesně tak, jak to mám rád: detektivní linie (vlastně dokonce dvě), americké maloměsto, složité příbuzenské a mezilidské vztahy, rodinná traumata, nečekané zvraty, pochmurná atmosféra, napětí a překvapení až do konce, nejednoznačná titulní hrdinka, která to nemá vůbec lehké v pracovním ani osobním životě, ne tak úplně sympatická, ale fandit jí prostě musíte. A když ji navrch hraje tak skvělá herečka jako Kate Winslet v jedné ze svých životních rolí, je to bod navíc... Až se budou rozdávat Emmy a Zlaté glóby a další televizní ceny, přinejmenším nominace mají Kate a celý projekt jisté. HBO opět válí. Za mne 90 %

Filmový zážitek, ne pro každého, ale já jsem si ho užil náramně a jistě ho brzy zopakuji... Ocení ho zejména milovníci klasického Hollywoodu, filmů o filmu, černobílé kamery, Garyho Oldmana a režiséra Davida Finchera. Budu držet palce při Oscarech. Mimochodem, velké plátno by tomuto výjimečnému filmu slušelo víc... 90 %