Nuala

Po dlouhé době film, který mě dokázal zasáhnout přímo do srdce. Poté, co jsem vyšla ven z kina, měla jsem uvnitř směsici pocitů od touhy utéct od společnosti, najít sebe sama až po možnost mít někoho, s kým mohu sdílet pocit štěstí, protože sám člověk být dokonale šťastný nedokáže. Krutost poznání, které si lidská bytost obvykle uvědomí až když je pozdě, snaha utéci od všech těch moderních vymožeností, které dnes člověka jen brzdí, omezují a otupují, pocit bezmezné svobody a volnosti, poznání, sáhnutí si na dno vlastních sil a objevení skrytých myšlenek, pocitů, tužeb... Děsivost tohoto příbehu je převážně v tom, že je opravdu reálný. Málokdo někdy nezatoužil po útěku od společnosti, která pořád jen něco žádá, staví hranice lidským přáním a drží nás v přesně vymezených mantinelech. Jenže ne každý má tu odvahu vzdát se majetku, přátel, jistot, které v životě má, a vyrazit bez prostředků neznámo kam. Většina lidí je dnes zaslepených a většina se honí za tím dosáhnout hodnot, které jsou oceňovány společností. Jenže MCCandless otevřel oči, prohlédl a došel k věcem, ke kterým někteří nedojdou za celý život. Svoboda bez hranic, možnost všímat si okolí, pozorovat, poznávat sám sebe. Všechny tyto možnosti měl a bohatě využil. Pravda, cena, kterou za to zaplatil je vysoká. Ale popravdě mu jeho odvahu závidím. *** Co se filmového zpracování týče, před Seanem Pennem musím hluboce a upřímně smeknout. Tomuto projektu objetoval množství času i úsilí a jde poznat, že příběh mladého trampa byl pro něj opravdu citlivou a hlubokou záležitostí. Krásné scenérie, záběry krajů, jež McCandless procestoval... Nádhera... Navíc podmanivý doprovod Eddieho Veddera, jehož texty dokáží zasáhnout stejně silně jako celý příběh. A pak samozřejmě Emile Hirsh, bez jehož opravdovosti, reálnosti a přirozenosti by nikdy nemohl vzniknout takto hodnotný snímek. Veškeré jeho emoce, počáteční naivitu, touhu, bolest, to vše mu uvěříte jakoby před vámi putoval skutečný Christopher. A co je hlavní, jeho postava během celého příbehu opravdu roste. *** Pro mě nejsilnější zážitek tohotu roku a nesmazatelný snímek, který si znovu ráda pustím.

O tomto filmu jsem bohužel neměla ponětí až do osudové hodiny angličtiny. Ještě před jeho spuštěním jsem si říkala: fajn, naučím se na zkoušení. Ale to jsem se naivně přepočítala. Jakmile totiž film začal, naprosto mě pohltil a nepustil až do závěrečných titulků. Příběh pomstychtivého a chladného Heathcliffa, jehož srdce je tolikrát zlomené a smrtelně raněné, že již nedokáže rozdávat nic než bolest a žal, svobodomylsné Cathy, která vidí život jen jako hru a tím zraňuje nejen své okolí, ale i sama sebe, ale také příběh potomků, kteří trpí za činy svých rodičů a jsou zraňováni pro něco, za co nemůžou. *** Naprosto perfektní atmosféra podtržená emotivní a výraznou hudbou a především okouzlujícími hereckými výkony. Zmínit musím především hlavní postavy v podání Juliette Binoche, která zde v dvojroli Cathy a její dcery předvádí opravdu úctyhodný výkon, a Ralpha Fiennese, jehož postava krutého Heathcliffa mě zasáhla asi nejvíce. Jeho kultivovaný vzhled v kontrastu s krutostí jeho činů vyznívá opravdu silně. Navíc Ralph Fiennes pro mě představuje nejdokonalejšího záporného hrdinu této doby, jelikož naprosto dokonale dokáže skloubit ukrutnost dané postavy a jejích zločinů s utrpením, které se odehrává uvnitř jejího nitra. Proto umí v divákovi vyvolat jak opovržení, tak soucit, což dokáže zapůsobit opravdu hluboko a emotivně. Důležitým faktorem je krom hudby a hereckého obsazení také skvěle padnoucí prostředí vykreslující pochmurnou náladu celého příběhu. Zasloužených 100%.

Opravdu kouzelná pohádka, hlavně svým krásným a citlivým příběhem o dívce s rypáčkem, která chce poznat lásku a hlavně někoho, kdo by před ní hned neutekl, o její matce, jejíž jedinou starostí je najít kohokoli, kdo by zlomil kletbu a ona by snad konečně svou dceru začla i milovat, a o jejím otci, který tiše trpí svou hysterickou ženu. A samozřejmě také pohádka o zástupu urozených nápadníků, kteří utíkají... respektive vyskakují... před Penelopiným rypáčkem, a jednom nápadníkovi, jehož útěk je tak trochu obestřen tajemstvím.. A co je nejdůležitější, je to pohádka o tom, že se máme mít rádi takoví, jací jsme, nemáme se schovávat jen proto, že se za nás někdo stydí nebo že je na nás podle společnosti něco špatně... a že ten pravý se jednou vždycky objeví. :) P.S. Christina s rypáčkem je snad nejroztomilejší člověk na světě :) A jinak mě mile překvapila role Reese Witherspoon.

Opravdu labužnický film. Výborný předkrm, lahodný hlavní chod a vynikající dezert.... Přeloženo do jazyka filmu-nádherná animace, krásný a chytlavý příběh a roztomilé postavičky, ať už se jedná o chytroučkou a šikovnou krysu Remyho nebo o trošku nešikovného a zmateného Linguiniho... A navíc jedna z nejkrásnějších pixarovských scén-kritik, který se díky lahodné chuti pokrmu zvaného ratatouille vrací ve vzpomínkách zpět do dětství a ke své mamince, díky čemuž roztaje jeho drsná skořápka a vylíhne se docela sympatický chlapík... Takže nezbývá než popřát-Bon appétit!

Tento film mě opravdu dostal. A to doslova. Velký podíl má na tom jistě hudební doprovod, který je velice emoční už sám o sobě, a u mé osoby ještě navíc tím, že s ním mám spojenu řadu smutných vzpomínek. Jenže jsem Amélii prostě chtěla vidět stůj, co stůj. A můžu říct, že za těch pár slz to stálo. Krásný, jednoduchý, originální a lidský příběh, který zaujme nejen úžasným hudebním doprovodem a zajímavým zpracováním, ale také čistotou, mírnou naivitou a vnitřní krásou hlavní hrdinky. Hlavně pro snílky, kteří stále věří a doufají, žijí ve snech a realitu vidí skrz různobarevné kouzelné brýle, snaží se najít naději, že svět není jen šedobílý, ale stejně magický jako ten jejich svět vysněný, snad díky tomuto filmu svitne trocha naděje...

Asi po třech letech, co jsem se marně snažila tento film shlédnout, se mi to nedávno poštěstilo. A musím říct, že všechna očekávání se splnila. Příběh a hlavně jeho zpracování mě tak dokonale dostaly, že jsem se nebyla schopná odtrhnout od obrazovky ani na minutu (což se moc nelíbilo mému močovému měchýři :D ) Takto úžasné výtvarné zpracování jsem již dlouho neviděla. Přestože film nevyužívá až tak moc efektů, jak jsme dnes možná zvyklí, vše působí přirozeně a opravdově. Hlavní díl zásluhy na skvělém zážitku a atmosféře má okouzlující Brandon Lee, který si vás jediným pohledem získá. Je velká škoda, že nemohl svůj obrovský talent prokázat i v dalších filmech. Dokonalost sama je také soundtrack, perfektně spjatý a provázaný s příběhem. (Obzváště píseň Burn od The Cure). Pro mě velmi působivý a emočně bohatý film.

Martina McDonagha, respektive jeho divadelní hry, znám moc dobře z Ostravy. Měla jsem možnost vidět dvě z jeho nejznámějších inscenací-Pána Polštářů a Poručíka z Inishmoru. A musím říct, že pokaždé to byl opravdu nevšední zážitek. Proto mě velmi zajímalo, jak si McDonagh poradí s celovečerním filmem. Přece jen filmové zpracování pracuje s úplně jinými prostředky než divadlo. Klade se zde důraz na jiné věci, pro divadlo významné detaily se zase odsouvají do pozadí. Ale McDonagh si s tímto poradil velmi úspěšně... Máme tak možnost shlédnout film plný propracovaných dialogů, perfektně vykreslených postav a pohybů a intonace dotažených do posledního detailu. Zárověň se ocitneme v pohádkové atmosféře vánočních Brugg, gotických památek a bizarním světě zabijáků, prostitutek a trpaslíků. A to vše umocněno velice emotivním a citlivým hudebním doprovodem. *** Nevšední režijní zpracování by však samo o sobě nestačilo. A tady na scénu nastupuje plejáda kvalitních, léty prověřených herců s obrovským charismatem, které dokáží dokonale vtisknout do postav, vdechnout jim duši a perfektně proniknout do jejich nitra. Colin Farrell, jenž si zde uvnitř sebe nese vinu, touhu se vším skončit a vyhnout se výčitkám svého svědomí, již několikrát dokázal, že svou postavu umí doslova vyždímat do posledního pocitu, do poslední emoce. Brendan Gleeson jakožto starostlivý společník, který i přes svou profesi neztratil smysl pro krásu a snění a dokonalý Ralph Fiennes, jehož postava do filmu vnese vysmívající se krutost, posedlost a pozorovat veškeré kroky této postavy je opravdu hodně zajímavý zážitek. *** Na závěr mi nezbývá než smeknout před bravurním počinem McDonagha, který je mému srdci zase o kousek blíž, a doporučit jak návštěvu kina, tak divadla. Bude to opravdu nevšední zážitek..

Tenhle snímek mě dokázal pohltit, hluboce zaujmout a emočně perfektně vysát. Musím říct, že za poslední dobu jeden z mála filmů, u kterých jsem seděla a ani nedýchala, jen se dozvědět, co se stane, kam se příběh tentokrát posune a jak to změní osudy hrdinů. (...) Skvělý Ashton Kutcher, musím říct, že mě hodně mile překvapil. Nádherná hudba skvěle dokreslující atmosféru a emoce a originálně vymyšlená vizuální stránka. A co je nejdůležitější-originalita a perfektně vymyšlený příběh, bez zbytečného přehánění a útočení na city...

Spirited away je má velká slabina. Pokaždé jsem okouzlena nádherou a čistotou příběhu, krásnými symboly a tím, že i přes spoustu naivních a tak čistých myšlenek, že v dnešním světě prostě nejsou možné, nesklouzává Hayao Miyazaki k patosu. Pokud se dokážete odpoutat od dnešní společnosti, od zvuku aut, spěchu a shonu a ponoříte se spolu s Chihiro to magického světa kouzel, bůžků, křivdy, lásky a porozumění, můžete odhalit spoustu věcí, které byly uloženy hluboko ve vás a o kterých jste neměli ani zdání...

Dlouho mi tento film chyběl v seznamu shlédnutých snímků... Prostě to nějak nevycházelo... Ale tentokrát jsem si řekla, že už ho konečně musím vidět a to za každou cenu. A stalo se... A musím říct, že to pro mě byl jeden z nejúžasnějších zážitků poslední doby. Bezchybný film od začátku až do konce. Jedno velké neopakovatelné filmové umění, které netvoří jen Forman a Nicholson, ale každá byť sebemenší postavička. Ráda si tento nevšední zážitek brzy zopakuju...