hrumsrt

Je konec, přišla si pro Vás smrt! To čeká i Billa Parrishe bohatého několikanásobného otce, který žil důstojný šťavnatý život, když právě pro to ho navštíví smrt v podobě mladého Brada Pitta aka Joe Blacka, aby skrze jeho vidění chce pochopit, co lidi táhne na životě a co jim bere, a to vše předtím než sebou odvede i Billa.. Jenže Seznamte se, Joe Black není o smrti, právě naopak je to o životě, o jeho radosti a kráse z něj pramenící. Neobvykle zasněné povídání s bravurní atmosférou, která přerozdala karty a dovoluje Billovi vsadit all-in do hry, ve které ho nezajímá výsledek.. S jedinečnou poetikou vrcholící absolutně geniálním soundtrackem vyprávěná pohádka o hodnotách a pomíjivosti, kterou budete pro svoji účelnou vleklost nenávidět anebo milovat s podobným prožitkem jako snímek balancuje mezi smutkem a radostí. Čímž dokázali tvůrci možná náhodou, možná cíleně dokonale vystihnout význam termínu nostalgie.. V tom výčtu tolika skvělých filmů, ve kterých Brad Pitt hrál, pro mě bude jeho Joe Black vždy něčím nejlepší, minimálně v té éře, kdy byl Brad stále brán za mladíčka a symbol doby.. Hvězdou ale není charizmatický Hopkins, překrásná Forlani ani život užívající Pitt, nýbrž Tom Newman servírující jeden z nejlepších soundtracků všech dob. Elegantní, oslnivé a zkrátka tak nějak "joeblackovské".. 100%

Najdeme několik konkrétních ročníků, které znamenají pro komiksové filmy. Zcela určitě historický milník snímek Adventures of Captain Marvel z roku 1941, když poprvé se vůbec nějaký komiksový sešit dočkal filmové adaptace. V následujících datech už se neshodnete s ostatními a jejich přelomovost je nejen diskutabilní, ale především individuální a já osobně řeknu Temného rytíře a Joker, oba více volněji adaptující svoje původní komiksové sešity, až dokonce jde o úplně vlastní adaptaci stojící jen a pouze na základní mytologii svých ústředních postav a navíc oba spojuje právě postava Jokera.. Ikonický batmanův záporák, který nedominuje silou nýbrž lstí, se dočkal mnoha uvedení na filmová plátna, ale nikdy v takové péči a podobě, jakou nabyl se jmenovkou Arthura Flecka.. Z pera Todda Phillipse se tvůrci rozhodli vyjmout charakter Jokera z batmanovského univerza a zasadit jej do zcela syrovějšího a reálnějšího světa. I proto není úplně fér porovnávat tenhle film s ostatními DC filmy, a osobně by mu mnohem víc i seděl český distribuční překlad šašek/vtipálek, který by třeba více odklonil postavu od světa, ke kterému kromě hrstky motivů nemá vztah.. Joker s tváří Arthura Flecka je příběhem o vzpouře, o tom že teprve na dně se rodí síla. Když se zlomený socialitou vyvržený podivín rozhodne vzít otěže do vlastních rukou a jít zmařené slávě naproti zcela jiným směrem. Joaquin Phoenix po pauze zase dokazuje, že on sám hraje úplně jinou soutěž a nepřeberným charizmatem absolutně bez zaváhání táhne i takhle roztříštěnou postavu.. Joker je nemocný film, kde psychicky postižený člověk nadobro odmítne přijímat rány života a rozhodne se mu je vracet. A i když se to zdá banální, takový čin je naprosto raritní, a tak není divu, že kdo má odhodlání vzdorovat a měnit chod, je pro ostatní symbol bez ohledu na to, jak legálně ošemetné jeho skutky jsou.. Todd Phillips si umí hrát s divákem, umí zatřást Scorseseho filmografii a prodat ji v novém hávu a přitom si málokdo všimne, že vidí, co už viděl. A kromě toho dokáže dvě hodiny vyprávět o postavách, které možná ani neexistují.. Zlá podívaná, ve které je smích nejdepresivnějším pocitem. A i když uznávám, že mě po letech lehce ztrácí a samotná eskalace šílenství je lehce uspěchaná, stejně vůbec nemám problém si tuhle Phoenixovu one-man show užít a vstřebat.. That's life! /viděno v kině/ 90%

Ještě si snad ani diváci nezvykli, že mohou pravidelně vídat na obrazovkách prvního Kmotra a on už Francis Ford Coppola přispěchal s pokračováním A Kmotr II je jeden z těch případů, kdy se nejen dorovnává svému předchůdci, ale už navždy bude plynout debata, tak který že díl, je lepší.. Zatímco první film mluvil o rodině, o tradicích a vyprávěl o tíze předání rodinné pochodně, tak ve svém pokračování se motiv rodiny prohlubuje do mnohem tragičtějších rozměrů a už není vykládán jako konstantní, nýbrž naopak jako břemeno.. Rozmáchlejší pokračování, ve kterém se tvůrci rozhodli odvyprávět hned dvě dějové linii, když v jedné sledujeme úvodní vzestup malého imigranta Vita Corleoneho, zatímco proti ní si bere čas Michaelovo redefinování vztahů napříč velkými gangsterskými rodinami. Zatímco v minulosti operující Vito v podání teprve rozjíždějícího se Roberta De Nira, má daleko přímočařejší vyprávění linoucí se s podobnou grácií jako první film, který zpětně působí lehce překonaně absolutnem žánru - Tenkrát v Americe, tak právě současná linka okolo Michaela dělá z Kmotra II možná i lepší film, než ten první.. Kmotr II je dekonstrukcí zásad nastavené rodinou Corleone, mezi nimiž zůstává jen pravidlo o netknutosti drog. Micheal nemá soupeře jen v původních gangsterských rodinách, kteří pokaždé nesouhlasí s nastaveným směrem, ale především ve svých vlastních řadách, když se musí vypořádat s neloajálním labilním starším bratrem Fredou.. Al Pacino se pro mě sice nevyrovnává charizmatu svého filmového otce Marlona Branda, ale i tak se právě on tady stává plnoprávně ústředním protagonistou, který hodlá rozdávat polibky lásky, či smrti na všechny strany.. Rozmáchlejší snímek, který mě nutí přemýšlet, jestli byl první díl překonán nebo ne. Ale není větší radosti, než si umět oba kousky užít samostatně. Nikoli tak kultovní, ale i nadále bezchybný kus filmové historie! 100%

Už je to přes půl století, co Kmotr spatřil poprvé ten divácký úžas z viděného mistrovského kousku, a to snad trvá i nadále. Absolutní ikona svého gangsterského žánru, kterému není rovno, až na jednu výjimku, vlastně nic.. Válka skončila, začíná nová doba, v níž se v novém světě odkrývají nepoznané možnosti, které čítá i rozvíjející se potenciál obchodu s drogami. Kmotr je souboj dvou idejí - moderny a tradice. Zatímco Don Vito Corleone hlava jedné z vládnoucích gangsterských rodin v New Yorku zastává názor, že nová možnost byznysu v podobě drog je zlo, který udělá ulice nečisté a nejsou vůči lidem fér, tak tohle pojetí nesdílí všichni. A snadno se najdou takový, které vidina astronomického potenciálu zisku v obchodu s drogami zláká natolik, že jsou ochotni rodině Corleonů svůj názor vnutit. Vyhraje konzervativní, anebo inovativní přístup... Kmotr je příběhem o rodině, o zásadách, které polidšťují ústřední postavy a dělají ze zločinců ctností a charizmatem přetékající hrdiny. Marlon Brando je v roli hlavy rodiny Corleonů absolutně geniální a svým unaveným hereckým projevem navždy vstoupil do dějin kultovních postav.. Tři hodiny okouzlení splývající špínou a krásou organizovaného zločinu, která bez jediného zaváhání představuje úkaz mistrnosti.. A takhle Francis Ford Coppola proměnil geniální předlohu v odkaz lidství! 100%

Po esenci romantické komedie v podobě nedostižitelné Lásky nebeské, která navíc jako nejlepší film vůbec dokázala obsáhnout kouzlo časů vánočních, přichází etalon žánru Richard Curtis s dalším bravurním celovečerním dojímáním a jen tentokrát už to bude opravdu o lásce.. Tim je normální spokojený týpek studující práva, jemuž ke štěstí schází jen to jedno - přítelkyně. Jenže jak zkušenosti nejsou, tak nervozita přetrvává a navazování takových vztahů je pro něj série nekonečných trapasů. Když tu přijde vysvobození.. Jeho otec mu totiž jednoho dne prozradí velké rodinné tajemství, že muži jeho rodiny se po generace dědí kouzelnou schopnost cestovat časem, respektive znovu prožívat a měnit, co oni sami zažili. Což nejen že Timovi změní jeho balící schopnosti, ale i celý jeho život a vůbec pohled na svoji existenci jako takovou.. Lásky čas je elegantní hravá romantika, která inovativně servíruje žánrové pilíře způsobem, o němž jste ani netušili, že je v sobě mají. Ovšem to nejlepší na filmu není láska mezi mužem a ženou, nýbrž mezi otcem a synem - mezi Timem (Domhnall Gleeson) a úžasným Billem Nighym, jejichž společné chvilky jsou srdcem příběhu.. Vynikající podívaná, která dodržuje nastavená pravidla a přináší svěží závan do almost good-feel romcomů. A není nakonec chvíle, kdy bych si to znovu neužil. Tohle můžu zas a znovu! 100%

Sám sebe definuji jako snílka, ovšem nikdy jsem nebyl na podobné úrovni jako zdejší protagonisté, ať už je to dobře nebo špatně. Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci se po vzoru mnohých dalších filmařů rozhodl na stará kolena zase vzpomínat a napsat tak milostný dopis nejen filmografii, ale umění obecně.. Prostřednictvím ústředního trojlístku splétávajíc jejich studentské (společenské), lidské (biologické) a politické odlesky osobnosti, servíruje pohled mladá generace na vztahy ať už mezilidské anebo nadnárodní, přičemž se (ne)snižuje k ledajakému vyprávěcímu způsobu. Bohémský život, ve kterém objevují kulturu, vlastní sexualitu a není čas se zabývat tím, co budou zítra snídat.. Snílci jsou otevření, neřeší co se smí, co je vhodné a podobně k tomu přistupují i samotní tvůrci. A proto dotahují svoje proslovy do zcela extrémních situací. Situace, ze kterých Vám bude trapně jsou přebity neobvykle citlivými prozpěvy titulních hrdinů, kteří přece jen poměřují, zda je lepší Charlie Chaplin, či Buster Keaton. Ale i mládí musí jednou skončit... Jeden z těch filmů, v němž se pouze necháváte unášet a podobně jako titulní hrdinové hádáte správné názvy a zůstáváte údivem nad dokonalostí poprsí Evičky Green.. Pařížské jaro! 90%

"Buďto jste naprostý cvok, nebo nejodhodlanější reportér, jakého znám." Když jsem před dvěma lety objevil Tokyo Vice s úmyslem zkusit nasát japonskou kulturu, nečekal jsem, že by něco, co přišlo úplně odnikud mohlo skončit téměř závislostí a já tak týden, co týden vyhlížel další novou epizodu, která by mi poodhalila z osudů amerického novináře Jake Adelsteina svádějícího boj nejen s japonskými podsvětím ale i se specifickým fungování tamních úřadů.. Snadno se stanete fascinováni fenoménem Jakuza, kdy budete doufat v další rozmarné zážitky, které s ní hlavní hrdina prožije. Co začíná, jako příběh o boji za prosazení sebe sama, za překročení xenofobních předsudků, vyústí až k nalezení lepšího já a spravedlivějšího světa, kterého k němu posunete jeho vlastními mechanismy. /1. série/ - Jedinečná příležitost získat práci v prestižních japonských novinách Meičo, to potká jen hrstku vyvolených. Přesto se pokouší příležitosti chopit mladý začínající americký novinář Jake Adelstein, naučil se plynně japonsky a je připraven udělat za dosavadním životem tlustou čáru, splnit si svůj sen a stát se v Zemi vycházejícího slunce novinářskou legendou. Jenže co dělat, když chcete psát o zločinech jakuzy a nikdo se s vámi nebude bavit, protože jste gaidžin.. Musíte něco nabídnout, musíte si vybudovat vztahy s policií a otevřít se světu pohybujícímu se na hraně zákona.. A třeba kápnete na něco opravdu velkého...  /2. série/ - Už to znáte, už si myslíte, že víte, co Vás může potkat, ale zatímco jste se minule jen rozkoukávali, tentokrát Vás už nikdo šetřit nebude. Osudy nezlomného amerického novináře v podsvětí Japonska jsou zpět! Ale pokud jste to nepochopili na konci předešlé série, tak Vám to upřesním. To psaní efektních článků o motorkářském gangu, anebo o strastech jakuzáctví, je pryč. Jake má před sebou možnost, jak dohnat japonského bosse klanu Tozawu před spravedlnost, jenže když šlápnete lvovi na ocas, nebuďte překvapení, že se bude bránit.. Ucelenější a dynamičtější vyprávění, které Vám nedá vydechnout. Do poslední chvíle nebudete mít jistotu, že postavy stojí na správné straně, a když tak že Vás jejich přítomnost bude dlouho těšit.. Bez sebemenšího zaváhání vyprávěný příběh o pokusy soudit člověka, který je každým dnem víc a víc mocnější. Jakou cenu má pravda a spravedlnost? Je to nad nebo pod životy vašich milovaných a toho vašeho? // Tokyo Vice vám představí všelijaká japonská zákoutí a přitom ještě zvládne odvykládat příběh o lásce a cti, ve kterém na každém kroku budete přát nepřátelům, aby krváceli.. S náskokem nejlepší seriál posledních let, v jakém Vás bude bavit se vracet do japanistikou fascinovaného světa. Pravda je tam venku pravili, ale to ještě neznamená, že Vám ji bude chtít každý ukázat.. //Nejoblíbenější postavy - Akiro Sato (Šó Kasamacu), Hitoši Išida (Šun Sugata), Jake Adelstein (Ansel Elgort) --- 1. série - 85%. 2. série - 100%. Zákon a pravda by měly stát rovnocenně, tak proč je to v praxi neslučitelné!

Už to znáte, už si myslíte, že víte, co Vás může potkat, ale zatímco jste se minule jen rozkoukávali, tentokrát Vás už nikdo šetřit nebude. Osudy nezlomného amerického novináře v podsvětí Japonska jsou zpět! Ale pokud jste to nepochopili na konci předešlé série, tak Vám to upřesním. To psaní efektních článků o motorkářském gangu, anebo o strastech jakuzáctví, je pryč. Jake má před sebou možnost, jak dohnat japonského bosse klanu Tozawu před spravedlnost, jenže když šlápnete lvovi na ocas, nebuďte překvapení, že se bude bránit.. Ucelenější a dynamičtější vyprávění, které Vám nedá vydechnout. Do poslední chvíle nebudete mít jistotu, že postavy stojí na správné straně, a když tak že Vás jejich přítomnost bude dlouho těšit.. Bez sebemenšího zaváhání vyprávěný příběh o pokusy soudit člověka, který je každým dnem víc a víc mocnější. Jakou cenu má pravda a spravedlnost? Je to nad nebo pod životy vašich milovaných a toho vašeho? P.S. Jen ať si zkusí něco letos ještě takhle uhranout! 100%

Jedinečná příležitost získat práci v prestižních japonských novinách Meičo, to potká jen hrstku vyvolených. Přesto se pokouší příležitosti chopit mladý začínající americký novinář Jake Adelstein, naučil se plynně japonsky a je připraven udělat za dosavadním životem tlustou čáru, splnit si svůj sen a stát se v Zemi vycházejícího slunce novinářskou legendou. Jenže co dělat, když chcete psát o zločinech jakuzy a nikdo se s vámi nebude bavit, protože jste gaidžin.. Musíte něco nabídnout, musíte si vybudovat vztahy s policií a otevřít se světu pohybujícímu se na hraně zákona.. A třeba kápnete na něco opravdu velkého... 85%

Nějak pořád nechápu, jak se mi to mohlo tak zalíbit.. Top Gun jsem považoval za americkou propagační hoňku bez sebelepšího příběhu stojícího na hromadě umělých scén a jeho největším plusem pro mě byla ona obecně nepříliš chválená romance. Ale jak šel čas, nejen, že se mi film rozležel v hlavě, ovšem navíc jsem na něj začínal vzpomínat čím dál víc hřejivěji. A nyní se přiznám, že já si Top Gun naprosto zamiloval! Mladší mnohem víc ve škatulce uvězněný brácha ze slavného režisérského dua Tony Scott se nemohl zapsat do historii lépe. Ano, natáčení bylo peklo a Tony Scott se i přes velkou podporu armády do krve rozhádal s producenty a střídavě se ráno budil jako nezaměstnaný. Ale stálo to za to! Náhled do fungování leteckého kurzu americké armády Top Gun, který je takový rychlokurz pro ty nejlepší, aby se staly legendami.. Všichni účastnící se piloti jsou stejní, přišli jako hvězdy a najednou se po nich chce aby společně potlačili svá ega a spolupracovali, to nebude snadné pro ani jednoho.. Ale absolvování Top Gunu bude jistě mnohem zajímavější díky přítomnosti zkušeného instruktorky.. Čirá kultovní radost, kde na každém kroku stříká amerikanismus a testosteron, ale tak snadno Vás to strhne, že i když mám tolik výhrad a je to jakoby to točil Michael Bay, tak stejně se toho nemůžu nabažit.. Proč? Top Gun je speciální kombinací elegantních leteckých scén (doprovázené skvělými záběry "ze shora", neotesaných pletek a adrenalinu.. Často uslyšíte, jak se někomu nelíbila ta ústřední romance mezi arogantním zobákem Petem Mitchellem a lektorkou Charlie, ale pro takový vztah musíte mít cit, nesmíte ho předem vnitřně odsoudit a on je nakonec skoro nejlepší na celém filmu.. Neskonalá časná devadesátková filmová magie plná naivity, která ale vykouzlí úsměv, jen když se o ní někdo jen zmíní.. Tom Cruise si může točit, co chce, bude mít nespočet ikonických rolí, ale žádná s ním nebude tak spjatá jako Peter "Maverick" Mitchell! Jo a mimochodem, ten soundtrack je absolutně bombastický.. Máte pravdu ty limity tam jsou, ale f*ck it! 90%