Slarque

Dlouhý, pomalý film o ničem. Budiž, jsou filmy bez děje, které mají smysl, ale tady jsem ho nenašel. Kdybych na letní déšť koukal v létě z okna, byla by to podívaná po všech stránkách zajímavější. A nejvíc mě asi iritovala ta hudba, co si jeden ze celkových dvou motivů hrála bez ohledu na to, co se právě děje. Jediným plusem je María Ruiz, na kterou bych se asi vydržel dívat i déle, než tyto skoro dvě hodiny.

Žasnu, co se dá vytřískat z osmi lidí v jedné místnosti. Navíc je tu zcela aktuální téma a navzdory jednotě místa to nepůsobí nijak staticky či televizně. Výborně vystavěné scény či jednotlivé dialogy jsou základem pro osmičku velmi přesvědčivých herců. Dokonce i zapojení protestů proti MMF, které probíhá v ulicích o 35 pater níže (kam ovšem naši hrdinové nedohlédnou), je sem účelně zapojeno. Výborné (90%)!

Anderssonova hořká groteska zasazená do šedivě neútulných interiérů nám předkládá mozaiku mnoha malých, trapných lidiček ve vizuálně vypiplaných a až do naprostého absurdna rozehraných etud. Zábava, u které se sice divák nepopadá smíchy za břicho, ale pokud zvládáte sledovat, co se děje ve druhém plánu statických záběrů, bavit se rozhodně budete.

První scéna mě překvapila. Takhle dramaticky začíná málokterý hollywoodský thriller. Hm, nebo vlastně takhle absurdně začíná málokterá komedie? Ne, nechci naznačit, že by film byl něco jiného než drama, ale ty mezižánrové přesahy oběma směry (a ještě přinejmenším jednou zároveň) tam jsou. Martin Provost je zkrátka režisér, kterého se mi začíná vyplácet sledovat. Suverénní Yolande Moreau tu sice nemá tak vděčnou příležitost jako v režisérově předchozím filmu, ale opět na ní stojí celý film a opět na to s přehledem stačí. A přitom role prosté francouzské venkovanky, která zavraždí manžela a odjede za svým homosexuálním synem do Bruselu, není zrovna triviální. Nevím, jak vypadá předloha, ale podle filmu to musí být něco mezi Zolou a Simenonem – nevšední kombinace.

Tenhle film výborně pracuje s tajemstvím. Dlouho před námi skrývá hrdinovu minulost a nutí nás se ptát, co je to vlastně zač? A kým byl? A může před tím utéci? A podobně. Režisér John Crowley jednak našel velmi dobrý klíč k uchopení látky, ale hlavně všechno vsadil na neznámého začínajícího Andrewa Garfielda, jehož herecký výkon je natolik přesvědčivý, že už jen kvůli němu stojí za to film vidět.

Dvě dobře napsané ženské postavy zasazené do takového obyčejného příběhu. Dialogy byly sice místy poněkud filozofující, ale jinak tomu nemám co vyčítat. Drobným plusem byla debutující Portoričanka Micaela Nevárez, která je opravdu neskutečně sexy (kromě toho že se předvedla jako výborná herečka).

Dokumentární obžaloba socialismu od konce 2. světové války po rok 1990. Ani nevím, zda byli horší ty svině, které likvidovali lidi, kteří se odmítali sehnout a přizpůsobit, nebo ty davy lidí nadšeně budující světlé zítřky. Obojí se sleduje stejně nepříjemně. Ale sotva na to budou koukat ti, co říkají, že se za komančů žilo líp.

No sláva! Konečně zase někdo používá 3D k vyprávění příběhu a ne k zbytečným efektům. A zase je to filmař za staré školy, pro kterého je nejdůležitější vyprávět příběh. A dokáže k tomu nové technologie funkčně využít. Animovaná podoba Tintinovi sedí jako ulitá a Spielberg si díky ní může dovolit komiksovou nadsázku, jaká by v hrané verzi nemohla vůbec fungovat. Takže mnohé vtipy jsou dovedeny až do zcela absurdních point, k tomu je tu celá řada odkazů na Spielbergovy starší filmy, výborné přechody mezi scénami, skvělá hudba... výborné, téměř dokonalé dobrodružství (90%).

Ze životopisu spisovatele Trumana Capoteho bylo celkem správně vyseknuto pouhých pět a půl let, které strávil prací na své vrcholné knize Chladnokrevně. Ona to ostatně byla doba, která jeho život značně poznamenala, a po které už se vlastně nikdy nevzpamatoval. Bravurní je nejen Philip Seymour Hoffman v titulní roli, ale i jeho herecká partnerka Catherine Keener. Je to perfektní dvojice a jejich společné scény mě bavily nejvíc – on zženštilý a ona mužná. A dostal jsem chuť si ten slavný román přečíst, to se také většině filmů nepovede.

Na začátku je velmi neobvyklý zločin. Ale nenásleduje detektivka, ve které jde po pachateli policie. Olmiho zajímá pouze pachatel a ani ne tak důvody, které ho k neobvyklému činu vedly (i když i na ty dojde), ale hlavně to, co udělá potom. Zvláštní film, ve kterém hrají roli i maličkosti typu podoby hlavního hrdiny s nejrozšířenější představou o zjevu Ježíše Krista nebo závěr, který dělá z vyprávění legendu. Film, o kterém je záhodno přemýšlet.