Slarque

Ne snad, že bych se snažil rozumět baletu nebo současnému tanečnímu divadlu... Co mi v dokumentu vadilo, byly ty taneční scény v reálu. Pokud je na pozadí vysoce stylizovaného tanečního vystoupení dopravní ruch ve městě, tak mi to bude připadat jen bezdůvodně divné. Ke konci už jsem dokonce přemýšlel, zda Wenderse fascinovala víc Pina Bauschová nebo visutá dráha ve Wuppertalu. :-/

Věrohodně napsané a zahrané hlavní postavy, ale jinak to vlastně ničím zajímavé nebylo. Nebo to je snad cyklus ve stylu „ženy sobě“, a já jsem na to nic netuše koukal omylem?

Film pro tři herce v jednom interiéru. Některé scény jsou výborné, herci také, a ostatně obraz filmové rodiny je ke konci také nad očekávání plastický, ale nijak zvlášť mě to sledovat nebavilo. Nadprůměrné hodnocení tedy spíš za až absurdní závěr včetně pár náboženských vtipů. :-/

Expedice ze sibiřského Krasnojarsku po Jeniseji a dál do tajgy vstříc pozůstatkům jedné Stalinovy velikášské stavby. Jakkoliv mi spousta záběrů přišla málo zajímavá, ty střípky informací dávaly dohromady až znepokojivě jasnou zprávu o tom, jak se žije pod vládou tyrana. Dokument přímočarý jako tok řeky Jeniseje. ;-)

Existenciální komedie, jejíž postavy zakopávají o prkenné dialogy a vlastní limity herectví, takže z toho paradoxně nejlépe vychází Jiří Lábus, který tu měl být za hajzla. Škoda, mnohé scény jiskří zárodkem čehosi zajímavého, jenže z toho nakonec nikdy nic není...

Člověk by si myslel, že je to ultimátní dokument o vzniku jednoho z nejlepších filmů vůbec. Jenže paradoxně v tomtéž roce vznikl poslední sestřih Blade Runnera známý jako Final Cut, o jehož vzniku a existenci tu ještě není nic. Naštěstí je na toto téma na tomtéž Blu-rayi další podobně časově rozměrná dávka materiálů. De Lauzirikův dokument se ovšem téměř nezmiňuje o Jordanu Cronenwethovi, jehož přínos pro film Blade Runner je naprosto zásadní, taktéž o Vangelisovi je tu jen letmá zmínka. Takže přece jen nemá nárok na plné hodnocení. (Škoda, že „české“ titulky nedělal někdo, kdo by uměl česky.)

Mathieu Amalric vzpomíná na dětství a mládí své postavy... a přitom má ve filmu jedinou scénu, ve které sám může něco zahrát. Jinak tam žádná scéna s ním nemá žádný význam. A podobných nesrovnalostí je tu více. Až jsem si nakonec položil otázku, proč nám vlastně Arnaud Desplechin tento příběh vypráví... a odpověď nenalezl (50%).

Přiznávám, že jsem o popularitě Karla Kryla v Polsku neměl ani tušení, takže i jen proto by byl tento pohled na našeho barda zvenčí přínosem. Jenže ani zbytek není jen nějaká nudná vata, takže výsledkem je nakonec výborný portrétní dokument.

Dobré úmysly často neznamenají dobrý film. Scénář je mizerný. Všechny postavy jsou definovány jedinou vlastností, což z nich dělá neživotné figurky. A jelikož toto dílo zřejmě ani nikdo nerežíroval, hraje je každý z herců po svém. Někteří zcela civilně, jiní až daleko za hranicí karikatury. Celkem se to tedy tluče, tvůrci ovšem ještě přidali hloupý závěr, který zabije poslední naděje na to, že by film mohl s divákem nějak souznít. Nakonec si vlastně nejsem jistý, zda tu jednu hvězdičku nedávám jen za krásná prsa Dominiky Zeleníkové. :(

Jak se na sociálním dně žije dětem? Pokud jste ještě nepřemýšleli na téma, zda jsou dětské domovy vždy horší než rodiče, tak věnujte tomuto krátkému filmu pozornost. Na mě snad jen příliš těch industriálních záběrů, které představují snad polovinu stopáže (70%).