Fifer

Vau, další děj měnící epizoda Hry o trůny. Je opravdu George R. R. Martin takovej frajej, že stvořil celou postavu před cca 15 až 20 lety právě s úmyslem ji takto využít? Těžko říct. Ale vau! Tohle je postava, kterou diváci ani čtenáři z hlavy nesmažou. Po Rowlingové tady takto vskutku epická postava, která by zasáhla takové množství lidí (stovky miliónů?) nebyla. Což ale přináší nebezpečí masakrózního spoileru. Jsem opravdu rád, že jsem si to mohl celé roky s tou postavou prožít (Hru o trůny jsem začal číst hodně brzo, myslím, že někdy kolem 2011), aniž bych znal finální pointu. Člověk jenom nevěřícně kouká a říká: vau! Je to hollywoodské jak bič, je to nasládlé, ale funguje to. A všichni překladatelé světa jdou upálit G.R.R.Martina!

Po zhlédnutí Padesátky jsem dlouho přemýšlel, zda by šel natočit příběh mladíka, který klátí padesátky tak, aby to bylo vtipné a ne trapné. Možná by to někdo dokázal, ještě víc by to přehnal až do roviny inspektora Clouseaua. Kotek to nezvládl. Trčí z toho fakt, že základem téhle příběhové osy je vlastně prasácký vtip z Dikobrazu či Blesku. O staré, která nějak vyžene manžela z domu a užije si. V některých chvílích je vidět, že Kolečko i Kotek mají rádi Cimrmany - u rozdvojky jsem se fakt zasmál. Co dodat, Padesátka byla velkým diváckým úspěchem. Má ale Kotek i navíc? Na inteligentnější humor?

Když jsem se loni zabýval variacemi ve vztazích, došel jsem k tomu, že napsat originální vztahovou zápletku je skoro nemožný. Občas to ale pořád jde, i když si člověk musí pomoci třeba sexuální explicitností (jako tady). Každopádně tuhle scénu nepovedeného rande považuju za jednu z nejlepších zápletek, co jsem kdy viděl. Naprosto famózní, provokativní a promyšlené. Se spoustou skvělých zvratů - překvapivé a  neodhadnutelné.

Když jsem se včera díval na hodnocení „diváků" filmu Dvojníci, tak jsem si tak zauvažoval. Včera tam bylo asi 64%, dnes už je tam míň. V diskuzích na netu taky spousta kladných hodnocení. Jen kritici dávají svorně 0 až 10%. Tak mě tak napadlo, že čeští komerční filmaři už definitivně vzdali snahu zaplatit dramaturgy či dokonce kvalitního scenáristu a jedou stylem ruské propagandy. Tudíž veškerá část rozpočtu, která dříve připadla scenáristovi a dramaturgovi, teď jde na placené diskutéry, kteří film chválí a scénář jim někdo zfušuje za tři dny za babku. A pak už jde jen o to si ve stylu Putina stát za svým, ignorovat kritiku a zahltit servery falešným hodnocením. Pojďme si tak dlouho opakovat, že je to dobrý film, až tomu sami uvěříme.

V určitém věku už je člověk dost starý na to, aby věděl, že něco zavání průserem. Víte, že Renč z Baarové nevytluče víc než kýčovitou romanci. Víte, že filmů o zlém komunismu už bylo, a že temné detektivky Češi stále neumí (ani Ve stínu nebyl žádný zázrak), takže je vám jasné, že Rudý kapitán bude průšvih. Tento týden mám dvě neblahá tušení:

1.Komedie o dvojnících s Ondřejem Sokolem. Tohle téma už je tak vyčerpané, že by jej mohl zachránit jen komediální génius. Mám Sokola celkem rád, ale génius to není. Můj tip: bude to upocená haha sranda s třikrát převařenýma vtipama.

2.Děda: Počítači zkažení vnuci přijíždí za dědou na Valašsko. Strašně rád bych se pletl, ale podaří se autorům to samé co v Cestě z města? A nebude to už jen trapné opakování téhož? Autorka námětu vypadá sympaticky, ale bojím se, že to bude kýčovitý průšvih ve stylu: "Jé,dědo, koulování je lepší než tablet, jsem zjistil!"

3.Film o parkouru, kde už je z traileru jasné, že ti herci neumí hrát. A kterej navíc, zdá se, bude kopírovat americkou šablonu filmů jako je Step Up (Let´s Dance). Tohle je u nás vždycky průšvih. Nemáme totiž rozpočet na to, aby to bylo vizuálně perfektní. Takže zůstane většinou pachuť klišé a trapné kopírky. Asi něco jako když se Turecko pokouší o Hvězdné války. Tak o čem ten film asi bude? O holce, kterou všichni odrazují od parkouru, ale ona si de za svým. Potká kluka, drsný parkour na ulici, you know all that shit.

Tak rád bych se mýlil.

Zahraniční filmy: Mad Max, Youth, Birdman, Little Death (Malá Smrt), Bone Tomahawk, Supporting Characters(2012), Divoké historky, Amy, Louis CK (dvd)

Seriály: Louie, Derek, Girls, Idiot Abroad

České filmy: Ztraceni v Mnichově

České dokumenty: Blízký daleký východ, K oblakům vzhlížíme

Co jsem objevil z historie:

České filmy: Proměny přítelkyně Evy, Čekají na Godota, Houslista

Zahraniční filmy: Život je snadný, když zavřete oči, Tiny Furniture, Dear Lemon Lima

Proč neznám ani jednoho člověka, kterej by šel na Ztraceni v M. do kina? Proč, když znám lidi všech věkových generací citující z hlavy hlášky z Knoflíkářů, Samotářů, Roku ďábla a dalších filmů a divadelních her? Proč nechodíme na novej film člověka, jehož filmy se nám líbí? Proč si to jen stáhneme z ulozto? A pak se sejdem u piva a nadáváme na vánoční díl Kameňáku. Ale ty lidi zvednou zadek a jdou na ten Kameňák do kina. Máte rádi Zelenkovy filmy? Jděte na to. Stojí to za to.    It´s worth it. Je strašná škoda, že tenhle film nejede do Ameriky, protože Domácí péče není špatnej biják, ale je to stokrát viděné klišé o domácím umírání. Doják na city. Zelenkův film je svojí úrovní úplně jiná liga.

Hřebejk s Jarchovským natáčí další film z doby komunismu. To už prostě musí být nemoc. Doprčic je rok 2015. Už 25 let je tady jinej režim, kterej je třeba taky reflektovat. Počítejte se mnou počet filmů této dvojice s poselstvím "komunismus je špatný, áno!" Pějme píseň do hola, Dlaždice,Dobrá zpráva, Pelíšky, Pupendo, Kawasakiho růže, Občanský průkaz (jen Jarchovský), Líbánky (část filmu-flashbacky do dob 8Os, potrét toho, jak se tehdy žilo) a nyní Učitelka. Hřebejk má ještě Zítra se bude... a Šakalí léta. Celkem 11 filmů (některé krátké). Přijde mi to dost smutné. Přitom mám některé jejich filmy moc rád.

Ruští trolové nikdy nespí. 74% na čsfd u lživé ruské propagandy! Kouknu na čsfd a zjístím, že Putinova propaganda Krym-cesta domů, kde nám vysvětlují jak pan Bůh a car Putin zachránil Ukrajinu před fašisty (a nedivil bych se, kdyby u toho čůral pomněnky a kadil sedmikrásky) má 74%!!!Prosím, kohokoliv soudného, aby přispěl skutečným hodnocením. Jinak dokument je možné zhlédnout na youtube, abyste viděli, co hodnotíte. Ale přiznám se vám, že jsem dal jen pár minut a musel jsem to vypnout. Ukažme ruským trolům, že tady jsou na českém internetu a ne doma! http://www.csfd.cz/film/2147-krym-cesta-domu/

Hot girls wanted - zpráva o hanebnosti porna z úst pobouřených.Miluju chytré ženy a chápu, že je uráží, když po nich masmédia vyžadují spíše sexy postavičku než-li mozek. Tenhle dokument mě ale vytáčí. Za prvé dělá bububu, klouže po povrchu, aniž by nám o pornu řekl cokoliv nového. Jsou tu asi dvě zajímavé scény, jedna z nich je ta, kdy se mladá dívka vrací navštívit rodiče a říct jim, že dělá porno. Když si maminka prohlíží fotoalbum své princezny a vy si představíte, že další stránka jejího života na albu by byla ona napasovaná mezi tři obří neandrtálce s mamutími falusy, tak je vám z toho vážně smutno. Ovšem výběr dívky tak nějak kazí to, o co autorkám šlo, protože vybraná holka pochází z relativně bohaté rodiny, a těžko tedy vinit kohokoliv jiného. Byla to její volba, nikdo ji k ničemu nenutil. Autorky přitom dlouhodobě kritizují porno právě proto, že využívá dívky např. s finančními problémy- a v tom mají samozřejmě pravdu. Zajímavější jsou proto události po premiéře dokumentu. Slečna se rozhodla s pornem skončit a objíždí s autorkou dokumentu (akademička-tuším při gender studies či podobném oboru) vysoké školy, kde varuje svým příběhem. Novináři však velmi brzy vypátrali, že holka natočila několik dalších videí a navíc prý pracuje i jako eskort dívka. Příběh tak získává bizarní pointu. Autorky jezdí po školách a varují před hnusným pornoprůmyslem a zároveň mu tím pomáhají, protože zvyšují cenu dívky na trhu. Holka nakonec není špatná herečka- stejně jako umí zahrát vzrušení ze sexu, který ji nebaví, tak zde zase na přání autorek hraje roli poučené dívky, kterou zničil zlý porno průmysl. Nejvíc mě proto štve ta černobílost pohledu. Žena-oběť, muž-zločinec.

Film Little Death(2014)

Sexuálně-romanticko-hluchoněmo-interpretační love story je jedna z nejlépe napsaných "romantiš" scén, jaký jsem kdy viděl. Dojímal jsem se jak puberťačka u Twilightu.

Zde je krátká ukázka:

Nepamatuju si, kdy mě naposledy v seriálové produkci něco tolik uchvátilo, jako seriál Louie komika Louise CK. Je to seriál, který se natolik vymyká normám běžné komediální seriálové produkce, že mě jako přirovnání napadá jenom Království Triera a Twin Peaks Lynche (ovšem u obou zmiňovaných nebyla komediální složka převažující, byl to jiný žánr). Zřejmě ne náhodou si David Lynch zahrál v několika dílech seriálu Louie. Lynch je pro Louise velkou inspirací, která je viditelná skoro v každém díle. Hrdina zapne televizi a krásná moderátorka mu robotickou dikcí strojeně oznámí:

„Primátor města dnes svolal další tiskovou konferenci, kde pravděpodobně bude roztírat hovna po mejch tlustejch přírodních ceckách."

Ale pozor, nerad bych, aby si někdo seriál pustil s očekáváním, že uvidí nové Twin Peaks, protože snové sekvence seriál pouze ozvláštňují, ale nejsou dominantním prvkem.

V čem je tedy seriál Louie unikátní? Je to mix částečné autobiografie, stand-up comedy (s reálným smíchem diváků), obyčejného sitcomu( ten je bez smíchové stopy) a dramatu s artovými prvky.

Dávkování je značně proměnlivé, některý díl se soustředí na komediální linku a silný příběh. V jiném je několik stand-up výstupů a příběhová linka chybí, spíše je to takový mix stand up a epizodek z hrdinova života. Jelikož Louis sebe samého prezentuje jako smutného losera ( což je pochopitelně stylizace), tlustého rozvedeného čtyřicátníka, který nemá moc peněz a ženy ho nechtějí, tak je v seriálu mnoho dílů značně depkoidních, kdy se zasmějete jen občas. Ovšem příběh vás uchvátí natolik, že vám absence komediální linky vůbec nevadí.

V čem tkví genialita Louise CK? Těch prvků je mnoho:

1. Je to ona artovost a snovost: Louis CK se nebojí bourat žánr komediálního seriálů depresivní tématikou. Jestliže v obyčejném sitkomu je hrdinův rozchod vyřešen komediálním dílem, kde herec střídá šílené náhodné známosti a divák se baví, v seriálu Louie hrdina smutně bloumá ulicemi a stěžuje si sousedovi na svůj podělanej život. V sitkomu by byl soused chápavý kamarád, který pomůže hrdinovi znovu objevit krásy života. Tady mu řekně, že je sebestředný blbec. V běžném seriálu se často objeví figurka rodiče, který hrdinu při výchově zanedbával, a na konci dojde k povinnému usmíření. Za to my sledujeme Louieho, kterak celý díl váhá, zda otce navštivit, aby se na to nakonec vykašlal a k žádné konforntaci vůbec nedošlo. A tak bychom mohli pokračovat.

2. Čerpá z autobiografie a to divák vždy ocení. Louis je skutečně rozvedený, má skutečně dcery, a přestože mnoho věcí je stylizace (Louis samozřejmě není chudý ,ostatně zhruba v polovině seriálu už se tak přestane prezentovat), víme, že neplácá jen tak vtípky, které zaslechl, ale že nám sděluje to, co jej skutečně trápí.

Dále je tu Louisův rozchod s církví, nebo flashback do puberty a vzpomínky na problémy s trávou a záškoláctvím. Tyto díly jsou podle Louise téměř výhradně autobiografické a není důvod mu nevěřit. Kdyby nám lhal, novináři by pravdivou verzi už dávno vypátrali.

Klíčový je však díl v druhé sérii s názvem Tickets, kde nám Louis vypráví o svém původním seriálu Lucky Louie. Vznikl tak,že úspěšný komik Louis CK nejprve dostal nabídku hrát hlavní roli v seriálu. Tento seriál byl však zastaven po prvním díle a je evidentní, že ani Louis s ním nebyl spojen. Nebyl zde totiž pánem situace a musel hrát, jak pískají silní producenti v zákulisí. Vznikl tak obyčejný seriál se smíchovou stopou(avšak ta byla nahrána, když diváci sledovali natáčení, alespoň to byl pokrok), který se lišil jen tím, že se Louis nebál sprostějších slov i témat. Ale to mu pochopitelně nestačilo.

Za jakých okolností seriál zanikl? Bylo to tak, jak to vypráví Louis v tomto díle, anebo je to fikce? To nevím, ale nemám problém uvěřit tomu, že klíčové motivy jsou pravdivé.

Louis CK tu vzpomíná na scénu, kdy on jako seriálový manžel přijde k lednici, vyndá pivo a otevře jej o hranu stolu. Když se manželka zeptá, proč nepoužije otvírák, tak odpoví, že je línej, načež se žena na chvíli zasekne, ale pak k němu přistoupí a oznámí „I love you" (s intonací ve smyslu „ty můj malej blbečku")a studiem se rozezní smích.

V tu chvíli se v hlavním hrdinovi něco zlomí a odmítne dál hrát. Jde za štábem a ptá se:

Tohle jsme chtěli na začátku dělat? Vždyť tohle je nekonfliktní bezduchej sitkom. Přesně takovej, jakým jsme se vždycky smáli, a teď ho děláme taky!

Když se ho zeptají, co mu má tedy žena říct, tak odpoví, že by mu měla říct, že od něj odchází.

„Ale to přece není vůbec vtipné." namítá celý štáb. Tohle přece nemůže nikdy fungovat!

A přesto to funguje. A divák sleduje díly plné rozvodů, špatného opileckého sexu, zdravotních problémů a jiných záležitostí a baví se. Louis CK prostě umí vyprávět smutné i veselé příhody.

3. sexuální otevřenost a nekorektní výrazy.

Louis se nebojí zabrousit do témat masturbace, orálního či homosexuálního sexu, dále tvrdošíjně používá výrazy jako teplouš a negr a naopak kritizuje pokrytce, kteří se schovávají za výrazy jako F-word (fuck) a N-word (nigger). Louisova filosofie je jasná, jestliže nejste homofob nebo rasista, proč byste nemohli používat tato slova(v správném kontextu)? A pokud jste, slušný jazyk nic nezachrání.

Zkrátka a dobře, Louie je dokonalé dílo!

Do éteru jdou snímky, které dosud viděli jen famáci a historikové-absolventské filmy. Dvě jména šla do éteru nedávno: Havetta a Olmer. Jeden má gloriolu hrdiny a legendy. Génius, kterého zničil režim. Druhý už bude věčně patolízalským zaprodancem, který se z nadějného režiséra změnil v břídila točícího sračky. Ale život není černobílý. Musím svatosvatě říct, že Olmerův studentský film si dává Havettu k obědu. Je to film artový, ale přesto má zajímavý příběh. Navíc není nesrozumitelný. Výborné scény z vojny, básně neruší, zajímavé a nečekané záběry. Dále snové sekvence-skvělý nápad s vodou apod. Landovský jako hloupý velitel je snad ještě lepší než v Nezvaném hostovi. Tleskám. Nečekaný objev.

Bezmála 5 let jsem čekal než se tenhle film dostane z archivu NFA, kde byl, zdálo se že navěky, uzavřen. Juraj Jakubisko, hvězda která se dokázala prosadit i po okupaci, a dokonce i po sametové. Přestože Tisícročná včela je nádherná, navzdory výbornému Sedím na konári je mi dobre, Juraj už své šedesátky (tak jako většina režisérů nové vlny) nikdy nepřekonal. Důvod je prostý: Jakubiskova nespoutaná imaginace je esencí mládí hlásícího se o slovo. A hravost potřebuje dramaturgickou svobodu, kterou měl právě jen v šedesátkách. V roce 1989 mu potom bylo 51, což sice není mnoho, ale Jakubisko byl v šedesátkách tvůrce plný nespoutané mladické energie a sršící sexuality (jeho filmy byly na svou dobu poměrně explicitní), těžko tedy někdo mohl očekávat, že v padesáti a po zkušenostech s normalizací bude točit stejně hravě. „Sedím na konári (1989)" i „Nejasná zpráva(1998) " jsou dobré filmy, ale autor tu příliš čerpá z podobných motivů ze svých dřívějších filmů, které byly o chloupek lepší. Ale teď už k Jakubiskové absolventskému debutu o stopáži 29 minut. Režisér se lehce inspiroval Beckettem a snažil se vystihnout hořkou náladu čekání na vojnu. Poslední večer, všichni by se měli bavit a svádět holky, ale ortel předlouhé vojny (tehdy tuším rok a půl!!!) je tam, je přítomen a nelze se ho zbavit ani chlastem, ani chlapáckýma kecama, natož holkama, které navíc z chudých mladíků mířících na vojnu nejsou nijak odvařené. Hlavní hrdina, který se večírku vyhnul, a má tu příležitost strávit poslední večer s dívkou svého srdce, se má sice o něco lépe, ale ani jemu vše nevychází podle plánu. Atmosféra poslední (a vlastně jediné) noci páru, který se teprve seznámil, připomene daleko pozdější americký film Před úsvitem. Jakubisko je ale výtvarník, a proto nesází jen na dialogy jako Linklater. Tak jako v pozdějších filmech (Kristové roky, „Vtáčkovia"), i zde je nepřekonatelný ve scénách radostného bláznění mladého páru. To jsou scény, které Jakubisko nemusí vymýšlet a aranžovat, takové příběhy tehdy žil (viz jeho životopisná kniha Živé stříbro) a „pouze" je geniálně převedl na plátno. Tak jako u jeho dalších filmů ze šedesátých let, ani zde nemá smysl vyčítat Jukubiskovi absenci semknutějšího příběhu. Jakubisko je felliniovský typ tvůrce a pokud přistoupíte na jeho hru, nezklame vás. (Fotka je z filmu Kristové roky)

A zas jsme vo něco starší, doprčic, tož bilance tu:

Někteří zkušení nezklamali:    Boyhood, Zmizelá (Linklater,Fincher)
a také mladá krev prokázala své kvality: Whiplash, Metro manilla, Výchozí bod a Antoher earth,Wrong cops chapter 1

Pochopitelně jsem objevil pár starých klenotů: How to get ahead with advertizing(VB), Discopigs a Intermission(Irsko)
Po letech čekání jsem viděl Schormovu prvotinu Turista a čekání se vyplatilo.

Ale jako v každém roce, i v tom minulém přišlo i lehké zklamání: Zach Braff a Wes Anderson (Wish I was here, Grandhotel Budapest)

Nevím jestli to dávala ČT, ale na Youtube se objevil pořad ČST Svědectví od Seiny. Chtěl jsem ho vidět už strašně dávno, takže jsem byl blahem bez sebe. Zajímavý je hlavně druhý díl, který zkompromitoval Jana Procházku (z jeho bytu také ony odposlechy jsou). Realita bývá někdy zapeklitější než nejnapínavější filmový scénář. Ty paradoxy, Procházka napsal trezorový film Ucho, který je celý právě o moci, machinacích a odposleších, ale když se mu to posléze přihodilo doopravdy, zhroutil se. O co šlo, v odposleších pomlouvá Dubčeka, i obyčejný lid. Neřekne samozřejmě nic strašného, každému je jasné, že stát se nemůže řídit podle názoru "blbé domovnice", jenomže domovnice byla výkladní skříní komunismu, a proto kdokoliv se tohle odvážil říct, byl vyřízený (plus pomlouvání milovaného Dubčeka). Z miláčka národa se přes noc stal nenáviděný nepřítel. Procházka se zhroutil, onemocněl a za nějaký čas zemřel. Stalo se mu přesně to, čeho se bojí jeho hrdinové ve filmu Ucho. Nasazení soukormých odposlechů do rozhlasu a televize bylo mistrným tahem a kdo si myslí, že se tu babrám v nezáživné historii, tak právě v tuto chvíli udělalo něco podobného Rusko(pravděpdobně to byli oni), když zveřejnili názory amerických diplomatů na EU("Fuck EU, they are weak"). Účel je stejný, rozhádat nepřítele. Škoda obrovského talentu toho mistra. Troufám si tvrdit, že to byl jeden z nejlepších scenáristů vůbec. A k vaší pozornosti doporučuju i méně známé filmy jako například Vánoce s Alžbětou.  P.s: Pořad jsme probírali v semináři v médiích, jako příklad mistrné propagandy. Přestože odposlechy byly pořízeny u něj v bytě, v záběrech vidíme ruce neznámého muže řídícího luxusní vůz. Perfektní práce propagandy, poslucháč si automaticky představil proradného Procházku, jak kdesi na západě za dolary pomlouvá ve voze agentů CIA(nebo bůhví koho) opozici.

Jelikož předminulý rok jsem byl daleko aktivnější, rozhodl jsem se zveřejnit i krátký přehled za tento rok. Objevoval jsem zejména neznámé československé filmy:

Zahrada(Švankmajer), Lítost (Radok) Černobílá Sylva(Juráček) Dveře (Svěrák a Smoljak) Vánoce s Alžbětou(Procházka)

Ze zahraničních potom: francouzský Bez střechy a bez zákona,  norský Synové Norska, anebo britský The Trip.

V roce 2013 jsem asi neobjevil žádný starší klenot, proto se mi nejvíc líbily provařené filmy: Kapitán Phillips, Před půlnocí, Rush, Zmizení, Hon, Pátrání po Sugarmanovi. Ze starší filmů jsem vlastně objevil jen prvotinu Spikea Lee Ona to musí  mít. Také doporučuju slovenský dokument Nový život, který lze najít na netu, i když v kině to byl lepší zážitek.

Postmoderní filmy o psaní (či točení) filmu jsou u autorů nesmírně populární. Aby taky ne, scenárista může hrát s diváky otevřenou hru, může si dělat srandu z klišé, zažitých schémat, i sám ze sebe. Tyhle filmy ale mají také obrovskou nevýhodu: je straštně těžké napsat a natočit je tak, aby diváka vtáhly. Velmi často se stane, že vás postavy přestanou zajímat. Je to logické, je těžké mít strach o někoho, jehož příběh může hlavní hrdina každou chvíli změnit, k takové postavě si většinou držíte odstup. Přestože je McDonagh jedním z nejtalentovanějších autorů současnosti ( obavám se, že ani ostrá kritika uživatele LIMY jeho postavením příliš neotřese :-) ), nepodařilo se mu přimět diváka, aby se o postavy psychopatů nějak hlouběji zajímal. Jsou drsní, zlí a cool, ale když umřou, těžko pro ně budete ronit slzy. Film je tedy jen sledem několika velice podařených skečů a epizod, ale jako celek nedrží pohromadě. McDonagh se však nemusí stydět, napadají mě jen dva autoři, kteří film o filmu doopravdy zvládli- Truffaut a Fellini (Americká Noc, 8 a půl). P.s.:Film jsem neviděl v kině, protože se v Brně téměř nevysílal( Jen Olympia a jeden den v Artu. To musím jet nakupovat do 4km vzdáleného shopping parku, když chci vidět film?), což považuju za ostudu. Sakra doprčič, ještě pořád se v Brně vysílá Ve Stínu a Atlas mraků, na tyhle filmy jste mohli jít v podstatě každý den po dobu několika měsíců. Myslím, že Psychopati by si zasloužili delší vysílací čas.

Co chvíli se znovu a znovu vracím k filmům tohoto filmařského poloboha a uvědomuju si, že ještě nenatočil špatný film (7 celovečeráků a 2 kratší). Wes Anderson je bezpochyby Woody Allen naší doby, má k tomu totiž všechny předpoklady. Jeho scénáře jsou vtipné, ale primárně cílí na náročnějšího diváka. Našel si svůj nezaměnitelný rukopis (jak vizuální, tak scenáristický) a diváky to stále baví, přestože se tu a tam některé motivy opakují (outsideři, rozvody a rozchody, sirotci, špatná výchova, egoismus a machismus, náhlá smrt). Tenhle chlápek má zkrátka na to, aby i za 30 let pořád točil filmy, které stále budou mít co říci, přestože je jasné, že nikdo nemůže točit skvělé filmy věčně. Je dobré mít nějakou stálici a já tak nějak tuším, že  jeho filmy pro mě vždy budou významnou událostí.