Luciana

Ačkoliv v devadesátých letech dobrých filmů notně ubylo, tento lze zařadit mezi špičku tehdejší produkce. Samotný děj je situován do prostředí svérázné NY čtvrti Hells Kitchen let šedesátých. Ta má svá vlastní nepsaná pravidla a nepřímo jí vládne podsvětí, navzdory tomu (či spíše právě proto) tu vládne relativní klid a pořádek. A právě zde, na tomto „Bohem zapomenutém místě“ žije parta dospívajících kluků, které jednoho líného letního dne nenapadne nic lepšího, než odlákat prodavače a ukrást mu jeho pojízdný stánek s hot dogy. Na tom by nebylo zas až tak nic fatálního, kdyby ovšem při útěku stánek nechtěně nepustili ze shodů dolů a ten vší silou nenarazil do starého muže. Onen muž sice téměř až zázrakem přežije avšak za vykoupení neskutečných doživotních bolestí. Chlapci jsou následně obviněni a odsouzeni k trestu v nápravném zařízení pro mladistvé na severu NY. Trest sám o sobě je sice spravedlivý, ovšem to žádný z nich ještě netuší s čím vším se v tomto „nápravném“ ústavu setkají. Vládnou zde totiž sadističtí dozorci, kteří své svěřence kromě bití ponižují tím nejhorším možným způsobem – znásilňováním. Jedinou útěchou v tomto pekle jsou chlapcům pravidelné návštěvy otce Bobbyho, kterého citlivým způsobem ztvárnil Robert De Niro, jež zároveň vdechl život i jedné z mých nejoblíbenějších filmových postav. „Spáči“ jsou filmem o utrpení a následné pomstě, která sice může přinést určité uspokojení, leč démony z duše nevymýtí. Autorem knižní předlohy je italoamerický spisovatel Lorenzo Carcaterra, který se prostřednictvím své knihy zpovídá ze svých tíživých traumat a dává tak čtenářům nahlédnout za zdi svého osobního utrpení. Samotnou knihu mohu jen doporučit a ačkoliv jsem ji četla až po zhlédnutí filmu, můj zážitek z ní nebyl o nic menší.

"I kdybych měl tolik víry, že bych mohl hory přenášet, ale neměl bych lásku, nebyl bych nic. A kdybych rozdal všechny svoje statky, aby nasyceni byli chudí a své tělo bych dal spálit, ale neznal bych lásku, neměl bych z toho žádný užitek. Láska dovede dlouho trpět a stále je laskavá. Láska nezávidí. Láska nežádá pochvalu a není pyšná. Když jsem byl ještě dítě, mluvil jsem jako dítě, chápal jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, odložil jsem dětské způsoby. Ale teď mě řídí víra, naděje, láska. Tato trojice. A největší z nich je láska."

Atraktivní Mariel si z mladické nerozvážnosti začne s o sedmnáct let starším a navíc ženatým mužem. Zprvu nevinný flirt se postupně mění v oboustranná trýznivá muka, kdy mladá žena po svém milenci požaduje stále větší důkazy lásky, kterým on samozřejmě nemůže dostát. Ačkoliv se hlavní linie příběhu může zdát poněkud banální nenechte se zmást, režisér Phillippe Harel zpracoval téma zapovězeného vztahu velmi originálně. Dopomáhá mu k tomu především sugestivně pojatá kamera, která po celou dobu zabírá jen Mariel (samozřejmě ze subjektivního pohledu svého milence). La Femme défendue je film o lásce a nenávisti, dvou velmi silných emocí, které se někdy slijí v jednu jedinou, těžko identifikovatelnou, ale o to zničující.

Živoucí, sexy, divoká, s nevyhraněnou sexualitou a lehkými sklony k sebedestruktivitě. Taková byla nejen Gia (celým jménem Gia Marie Carangi), ale donedávna i její (filmové) druhé já - Angelina Jolie (tuhle divoženku zklidnilo až mateřství). Role Gii byla pro tehdy nepříliš známou herečku nejen velkou výzvou, ale především zatěžkávací zkouškou z které se dostávala bezmála rok, natolik ji úloha ztroskotavší modelky vyčerpala. Nutno podotknout, že tento vcelku povedený snímek, zachycující jak vzestup tak tvrdý pád modní ikony let osmdesátých, obsahuje i několik velmi žhavých (nejen lesbických) erotických scén, ve kterých Angie odhalí téměř vše.

Ačkoliv jsem tento film viděla již před několika lety, zapsal do mé duše písmem nesmazatelným. Příběh pojednává o dvou mladých lidech Kate (Jacqueline McKenzie) a Harrym (John Lynch) trpících schizofrenii. Jejich setkání proběhne velmi prozaicky, a to na jednom z mnoha povinných terapeutických sezeních. Osudově se do sebe zamilují a svůj krátký vztah zpečetí společným bydlením. Zlom v příběhu však nastává ve chvíli, kdy se společně rozhodnou nebrat předepsané léky, jež je udržují (alespoň částečně) v reálném světě. Sled následných tragických událostí jen umocňuje Katino těhotenství a následný porod dítěte – „andělského dítěte“. Snímek citlivě a přitom realisticky zobrazuje život lidí stižených jednou z nejkrutějších nemocí, při které ztrácí nejen sami sebe - svou vlastní duši, ale stávají se i štvanci svých představ, halucinací a nebezpečných obsesí. Co se hereckých výkonů týče, oba představitelé se svých nelehkých rolí zhostili na výbornou, zejména bych vyzdvihla sugestivní výkon Johna Lynche.

Výborná česká komedie tandemu Svěrák & Smoljak plná nezapomenutelných (dnes již zlidovělých) hlášek a inteligentního humoru. Naprostá povinnost všech příznivců tohoto zneuznaného velikána a zároveň největšího smolaře se kterým měl kdy patentní úřad tu čest.

Svižně natočený film u kterého jsem se ani chvilku nenudila, což považuju za jeho velký klad. Na druhou stranu, mne ale zklamal jeho konec, ve kterém je doslovně vysvětleno Luisino nevázané chování. Myslím, že by závěru prospěla spíše rouška tajemství nad jejím životem, i když něco je naznačeno už když se s Luisou poprvé setkáváme. Co se týče hereckých výkonů nemám výhrad (velmi zajímavá závěrečná erotická scéna) i režisér Cuaron se zdá být v lepší formě než když točil "Velké naděje". Celkově vzato "Mexická jízda" je velmi příjemným filmem, který z vás jen tak nevyprchá.

"Proč řeku tak miluji...? ....Snad proto, že jsou v ní ryby, anebo proto, že je volná a nespoutaná...? ....Kvůli tomu, že se nikdy nezastaví...? .... Snad proto, že šumí a že nedá spát...? ....Snad proto, že je tu navěky, anebo proto, že každý den její vody v dálce umírají...? ....Anebo proto, že na ní můžeš plout či v ní můžeš zemřít...?"

Martin Scorsese, průvodce tohoto vynikajícího dokumentu, vás svou vášní pro film naprosto strhne. V průběhu jeho poutavého vyprávění se přenesete do všech období amerického filmu, přičemž zvláštní pozornost je věnována zejména jeho prvním krůčkům. Scorsese svůj výklad doplňuje zajímavými filmovými ukázkami a prozrazuje co pro něj dané filmy znamenají, čím ho zaujaly či dokonce inspirovaly. Může se zdát, že tento dokument ocení zejména příznivci slavného režiséra, opak je však pravdou. Na své si přijdou všichni fanoušci filmové historie a filmu obecně, ať už je Martin Scorsese jejich oblíbeným režisérem či nikoliv.

Neskutečně krásný a smutný film o touze po svobodě, stesku po domově a ztracené nevinnosti. Tento příběh mladé čínské dívky, která se pod vlivem vlastního zoufalství rozhodne udělat cokoliv jen aby se mohla vrátit zpět domů je natolik silný, že ho řadím k tomu nejlepšímu co jsem doposud viděla. Musím zároveň vzdát velký obdiv režisérce filmu, neboť s takto kvalitním režijním debutem se setkáme už jen málokdy. Samozřejmě nesmím opomenout ani oba výborné hlavní představitele, krásnou hudbu a až téměř obrazově průzračnou kameru. A i když obvykle u filmů slzy neroním, v tomto případě jsem dala svým rozjitřeným emocím volný průběh.