Zíza

Strašidelný. Plné skřípajícího zvuku. Zelené? Poetické. A já chci vědět víc!

Do teď si dělám starosti o své duševní zdraví – jak jsem tomu proboha mohla věnovat 16 hodin ze svého života? Uřvané, trapné, nudné, špatný příběh a ani ti herci to nezachrání, protože nemají co zahrát. Myslím, že tohle je silný aspirant na nejhorší korejský seriál, který jsem kdy viděla. A také si myslím, že zabere ještě hodně času, než mu najdu soupeře na stejné úrovni. Jestli kdy vůbec.

Tak jo, tleskám. Konečně měl MacuDžun roli, ve které dokázal, že hrát umí, konečně jsem koukla na seriál od dob Hana jori dango, kde měl hlavní roli, a bavila se. Říkala jsem si, že má nějakou špatnou ruku na výběr, ale tohle se povedlo. On perlil, ale o ostatní hlavní postavy v podání Eikury a Kagawy byly skvělé. Zhltla jsem to na jeden zátah a ani na chvíli mě nenapadlo, že už toho bylo dost. Díly mě dokázaly pořád držet ve střehu a i když jsem v podstatě téměř vždy věděla, kdo je pachatel, tak jsem jen čekala na to, jak ho usvědčí. Zápletky jsou prosté, motivy už tisíckrát viděné, zločiny tisíckrát odvyprávěné, ale prostě ta parta právníků tomu dává úplně jiný rozměr. Spousta klišé, ale to nevadí, protože z něj buď dokázali bravurně vybruslit, nebo ho prostě použili vhodně (protože kdo tvrdí, že klišé je špatné? to jen to nevhodně použité). Například dva hlavní právníci se potkávají ještě před začátkem spolupráce, kdy jeden druhému zničí mobil tím, že ho přejede. Ale ono je to nakonec dobře využito a člověk jen sleduje koncert těch dvou osobností, těch dvou chlapů, na kterých to stojí a rozhodně nepadá. Je to vtipné, vcelku svižné, nečekají vás morální proslovy v každém díle, Džun je sympaťák, Eikura je kočka, Kagawa je ostřílený borec. Prostě bylo to dobré, hodně. Byla to legrace, hodně. Taková ta přemrštělá japonská, ale já se bavila. Super. Silné 4*. Přeloženo.

Vtipné, perfektně navazující na konec druhé série a udávající tempo závěrečnému filmu. Hijama stále podivný, poťouchlý, mající rád jídlo správně okořeněné a hloupé vtipy... a ve skvělém podání Macumota Džuna. Upřímně ale největším překvapením byla Hanča, kdo by to byl čekal, že má takový komediální talent? Ježiš, ta holka tam byla tak roztomilá a charakter její postavy se perfektně do té spravedlivé zoo hodil. Je to tedy spíš představení důležitých postav pro film a hlavně to spíš hraje na tu zábavnou stránku věci. Závěrečný film podle mě bude o něco vážnější.

Líbilo se mi, že seriál je přesný odrazem toho, jak to v Japonsku chodí s náboženstvím - neprosté propletení všeho, to, že jedno funguje, automaticky neznamená, že to ostatní nefunguje a nemá svou podstatu. Proto se mi tahle synkreze líbila. Dalším plusovým bodem byla hrdinka, odpovídala totiž přesně šestnáctileté slečně – nebyla odsouzena jenom škatulkou „je pohlednej, tak se musím automaticky zaláskovat“, ale ani nebyla cundere. Prostě opravdová lidská bytost a to se mi u šestnáctiletých slečen v anime prostě málokdy poštěstí. Jinak se jedná o naprosto obyčejnou duchařinu, epizodní, kdy nejvíce mi v paměti ulpěl příběh z domu v horách díky své atmosféře. Pokud máte chuť na vymítání a docela slušnou partu lidí, tohle nevynechejte. Slabší 4*.

Už hodně dlouho jsem neviděla tak těžce podhodnocený seriál, popravně častokrát se spíš setkám s nadhodnocenými. Tohle prostě není šónen, ani seinen, tohle je krásný příklad sentai. Čili Vesmírní strážci v animované verzi. Nic víc, nic míň. A v rámci žánru je to opravdu povedené. Nejenže si to ze sebe dělá legraci, ale zároveň si s hrdinou procházíme všemi stadii superhrdinů, které kopírují v podstatě klišé žánru, ale jsou podané vcelku roztomilým způsobem, že to člověka prostě baví sledovat. Pokud jste s Kamen Rider alespoň trochu příjemného času nestrávili, je jasné, že tohle anime také nestrávíte. Masajoši nám začíná od píky, překonává překážky, hromadí přívržence, bojuje se vším možným, aby nakonec přece jenom zvítězil, ač s holým zadkem. Všechno tu má hlavu a patu. Postavy mají svou (sentaiskou) hloubku. Navíc je to jen komedie o vesmíru, který se rozhodl jednomu hlupákovi splnit sen. Příjemně praštěné.

Přeloženo. (Minimálně pár slovy ohodnotím, až to uvidím.)

Na Hibiki se mi neuvěřitelně zalíbilo, že ta holka niky nevypadla ze své role, ačkoliv její okolí ji mohlo tlačit do nějakého módu chování, které považuje za správné, tak ona se nenechala zvykla a dál si držela svoji roli, protože jí nejvíc vyhovovala a cítila se v ní dobře. Ve filmu jsou velmi dobře vykreslené vztahy mezi postavami v rámci jejich tiché komplikovanosti i hlasité jednoduchosti. Hibiki je přímočará a nakonec, když ji člověk trochu pozná, je jasné, co chce, ačkoliv to nemusí vyslovit nahlas. Ve své odlišnosti je Hibiki prostě krásná a jako charakteru je snadné jí podlehnout. Navíc je dobrá v tom, co dělá, a ví, co chce. Vůbec bych se nedivila, kdyby si každý po zhlédnutí řekl, že bych chtěl být v něčem aspoň trochu jako ona. V hlavní roli je sice středoškolačka, ale nedalo by se říct, že se jedná o film o čistě ze středoškolského prostředí. Proplétá se se světem dospělých a nutí všechny postavy dospět. Přišlo mi ovšem, že nakonec to byla Hibiki, kdo byl nejdospělejší ze všech. Určitě doporučuju ke zhlédnutí. Film má co říct a určitě vás navnadí ke čtení, možná i k psaní. Nemluvě o tom, že pro postavu Oguriho Šuna vám srdce zaplesá.