KlárkaS

Asi jsem na to ještě moc malá, abych to pochopila. Prostě mě to nedojmulo, i když přiznávám, že s Goergem to na konci bylo smutné.

O moc lepší než paris Je t'aime. Možná to je tím New Yorkem, přece jenom mám k němu blíž než k Paříži a pořád to je město v zemi, kde je (prý) možné cokoliv, takže naráz všechny povídky působí skoro reálně. A zase na druhou stranu, NY jsem párkrát navštívila a tolik mě to tam nevzalo, ale tenhle film mě nutí ho milovat a jet tam při nejbližší příležitosti znovu. Nejdojemnější příběh byl ten s Robin Wright Penn a Natalii Portman, ale i zbytek stál za to. A výběr herců perfektní, všichni moji oblíbenci na jednom místě, nádhera! Škoda trošku přespříliš sentimentálního konce.

Gilliam byl opět na lysohlávkách.

Silně zvrácené atmosferické umění. To Trier umí.

Blbá kamera, ještě blbější hudební čísla, creepy Bjork a perfektně-depresivní námět, jak je život nefér. Emočně mě to zdolalo.

Chance Forrest Gardener for president!

Režijní styl Guye Ritchieho se mi vždycky líbí, i když se pořád opakuje, ale ty jeho rychlé střihy, zpomalené záběry a skvělá kamera dělá každý jeho film tak neskutečně svěží a zábavný, že není důvod mu to vytýkat. Herci taktéž parádní, Robert Dawney Jr. takový tehdejší geek a Jude Law správný brit. Jo a taky jste si všimli, ře Mark Strong vypadal jak gestapák (oblečení, účes...)? :)

byl to hajzl.

Asi nejlepší pohádka, co jsem kdy viděla. A scéna, kdy Neytiri drží v náručí lidského Jakea se řadí mezi TOP 5 nejdojemnějších scén.

jsem asi moc zahořklá na to, aby mě to dostalo :) radši zůstanu u Lásky nebeské, to je romantika pro mě, ne tenhle asijský super cajdák. Škoda škoda, moje očekávání byla vysoká, ale aspoň mě to utvrdilo v názoru, že zrovna tenhle specifický druh kinematografie mě nebere, moc jsem zhollywoodovala (sakra).