Honzíno

Na Madse bych se vydrzel divat, i kdyby hodinu a pul sil na stroji nebo pletl jehlicema. V jednoduchosti je sila a v dnesni presycene a preplacane stredove filmografii si takova syrova, stdrima a ucelena dilka musime hyckat.

Nejméně osobitý, nejsterilnější a za mě určitě nejslabší Afleckův film. Přesto dovede vyhrát sošku a k tomu posbírat spoustu nominací. Tenhle chlap má jako režisér neskutečný potenciál. Škoda neproměnění nominace za hudbu, zvuková stopa mi vyloženě padla do noty. Goodman + Arkin ve vedlejší linii (tak trochu) bohužel táhnou film za slabší crew z Íránu.

J. J. musel bejt sjetej, když tohle psal. První půle ještě dobrý, všechno se to tak nějak drží v klasickym Bayovskym stylu. Ale v druhý půli se to na ně na chudáky valí neskutečnou kadencí a oni to prostě dokážou... Ubrat v druhé půlce na ultrazběsilém sázení možných i nemožných katastrof vteřinu za vteřinou a bylo by to celkem fajn a legrace. Takhle je celkový výsledek, doplněný o značnou dávku laciné neměcké romantiky a extrémní dávku proamerikanismu, střihléhlo rozbředlým patosem (který tak moc dávkovaný je až spíše k smutku než k smíchu), bohužel jen podprůměrným koktejelem, ne-li břečkou. A nad propastí velikosti Grand Canyonu jí drží pouze neskutečné triky a tradičně vizuálně vymazlený pan režisér s celkem sympatickou crew (Zlaté maliny pomineme).

Když jsou schopni takové destrukce jako na konci, nač to před tím? Vypadá to hezky, ale trochu se to veze na Districtu, Transformerech atd... Aby to nebyla jen módní vlna, ale jestli bude celovečerák, půjdu na něj.

Megavýplachovej nářez s extrémně sympatickými hrdiny a velkou dávkou humoru a hlášek! Co víc si přát v daných regulích? Jen to, že by vám A-Team neměl uniknout... Dvě vady: 1. Prostě a jednoduše jenom popcorn, 2. Carnahan trhání s kamerou a rychlost střihů přehání. Kdyby byla akce v A-Teamu natočena oldschoolově (IJ, SW, Bourne identity, Casino Royale), jdu na pět*.

Našlapaná mozaika s totálně nepřehlednou strukturou může hlavně ze začátku seriózně motat hlavu a myslím, že dokonce i odradit. S postupem času však zjistíte, nakolik nehorázně komplexní je, že ve výsledku obsahuje jednoduchou pointu a sděluje jednu z nejprostších myšlenek, jakou si dokážete představit. Tohle všechno je však obrovské plus filmu, neboť s postupem času se stává přehlednějším, silnějším a dotáhne vás úspěšně do konce, až někteří jen blaženě civí na plátno a chtějí snímek hned vidět znovu. To ale není zcela můj případ, i když je velice pravděpodobné, že Atlas mraků opět rád v budoucnu uvidím.

Rozhodně nebude jednoduché pro klasického diváka hned zprvu přistoupit na spefický vyprávěcí styl (velký a silný příběh proti komedii). Jednoduše může přijít stádium, kde někdo nebude vědět, co si myslet. Baz Luhrmann tak charakteristicky celkově balancuje na hranici mezi uměním a kýčem. Já mu na jeho hru přistoupil. K tomu mě přesvědčili další atributy snímku - kamera, výtvarné pojetí (barevné, kýčovité, často přehnané), zvuková stopa + hudba, audio-video mi vůbec hodně sedlo, scéna Krávy na útesu, samozřejmě krásná ústřední dvojice, kde speciélně Hugh Jackman to suše natírá celému svému (mému) pohlaví a též většina vedlejších postav. A navíc při výpadku proudu v našem malém kině cca uprostřed filmu mnou zmítalo citelně silné nutkání už Austrálii vidět do konce. 20 - 25% musím sundat dolů za dva obrovské happyendy, oddělené sedmdesáti minutami a tu již zmiňovanou kýčovitost, jež občas prostě a jednoduše překročí práh snesitelnosti.

Avatar je technicky dokonalé dílo. Během jeho sledování jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že v podstatě koukám na animovaný film. Audiovizuálně na něj doposud žádný film nemá. Tím nehodnotím kvalitu hudby, ta byla jednoduše velice nadprůměrná a skvělá, ne však nejlepší. Cameron prostě udělal zábavu pro celou rodinu, použil k tomu rádoby sci-fi kulisy, vzal si za padoucha lidstvo a schoval se za ekologickou agitku. Baví se všichni, všichni opěvují, jenže fajnšmekr či trochu nakoukaný filmový fanda může kldině i brečet zklamáním. Avatar stojí na klasické šabloně, kde víme, co kdy se stane a jak. Občas mě potěšil párem odkazů či vychytávek (finální souboj si jendoznačně vypůjčil z Aliens, akorát otočil role - hodný Alien proti zlému robotovi), zamrzělo mě ale několik logických bot a dementních postav. Kdo by chtěl však chodit na náročné 3D snímky? Toto zpracování se přece k ničemu jinému zatím skutečně nehodí, proto výsledný výtvor vyšel možná nejlépe, jak pro veškeré diváky dohromady mohl. Pro mě ale na pět hvězdiček Avatar není. Nečiním tak z principu, hodnotím pouze svůj dojem. Jestli se na něco letos máte přijít podívat do kina, pak je to bez debat Avatar.

Mohutna krasa. Film, ktery ma potencial donutit vas nenavidet vasi vlastni rasu. A i na ten Titanic nakonec doslo. Nastesti krom mnou nejmin oblibeneho dilka maestra je z toho citit i jeho nejvic mnou milovane dilko - Propast. Diky za 3 hodiny v jinem, uzasnem svete.

Celou dobu klasika posledních let a týmovek MCU za 2*. Hlavně musíš vypadat dobře ve statickém záběru, zbytek už vyřeší procesor. Začínalo už být opět neúnosně dlouhé, nepřehledné, jen Guardians to oživovali. Zbytečně moc postav na plátně kmitalo v často natahovaných sekvencích a říkal jsem si: co příště? to bude ještě větší mišmaš? S blížícím se koncem a očekáváním nevyhnutelného však film zabere a překvapivé, no, spíše neortodoxní řešení závěru u MCU samo vyřeší obavy a vytahuje třetí Avengery nad šedivý podprůměr, na který jsem již v kině zanevřel. Infinity War bych však v kině skousnul a asi se i těším na další očekávanou revenge (pravděpodobně) jízdu.