Honzíno

Famózní (doslova!!!!) Gleeson v čele všech excelentních herců diktuje snímku tempo. Podle jeho podání, pojetí, chování jeho postavy film sype dál. K totálnímu nátěru už chybí The Guard jenom více osobitější režijní pojetí a klikatější scénář. Tleskám a nechápu, kde se mi tenhle film zatoulal, než jsem ho chytil a viděl.

Hodně zvláštní klip na skvělou písničku. Koller je hudebně se svým ČeskosLOVEnskem zpět na špici. To však nemění nic na tom, že k jedné z největších pecek alba vznikla prapodivná věc. Někteří mohou oponovat originalitou, já však ne. Alespoň že se člověk zasměje, buď od srdce nebo nad hloupostí.

Vůbec bych netvrdil, že Abrams je lepší filmař než Lucas. Minimálně co se prokázaných schopností v rámci SW světa týče. Abrams se zdaleka (pro mě) nepřiblížil absolutnu, které dokázal Lucas spáchat v závěrečných 30 minutách epizody I, v druhé půlce epizody II a během celé epizody III a IV. Ani nebude v tomto měřítku lepší než Kershner, jenž navždy zůstane režisérem jednoho z mých nejoblíbenějších počinů. Může na tom být podobně jako Marquand. Ten jednu trilogii v podobném duchu uzavíral, J. J. ji naopak rozjíždí. Všechny výše vyjmenované epizody naší oblíbené ságy pokaždé přišly s něčím novým - kompletně I-VI, to mi nikdo nevymluví. Abrams bohužel jen vzdává hold a velice okatě opisuje nebo přepisuje scény již viděné tak, aby se mu hodily. Škoda, všichni víme, čeho by mohl být schopen. U epizody VII jsme ale naneštěstí zůstaly čučet trochu mimo a já jen doufám, že se pletu a u dalších epizod docením znovuotevření mého zbožňovaného kultu. Netvrdím, že Síla se probouzí je špatným filmem ba naopak. Bohužel už to ale nejsou Star Wars, které bych já moc rád viděl, je to jen načnutí nadcházejících dobrodružství. A mám dojem, že píši za ty, co na původní šestici zbožňují dramatičnost a nevyhnutelnost osudových momentů, sílu servírovaných (uvěřitelně stěžejních) emocí. Sorta fandů soustředící se na meče, X-wingy atd. bude nejspíš nadšena a to je v naprostém pořádku. Výš, než lepší tři, jít nemohu (stejně si nejsem jistý). Scénář, postavy, hudba, nápady, triky, režie jednotlivých sekvencí je na dnešní úroveň v kinech překrásná, jen už to nemá v sobě gró, sílu a ego z dřívějška.

Steven se nám vrácí zpátky na špici. Ze začátku jsem byl celkem na vážkách, jestli to bude fungovat. Avšak za několik minut jsem sám sebe přistihnul, jak hltám každičkou vteřinu filmu a v napětí očekávám, co bude následovat. Krásné kulisy, pamatováníhodné scény, skvělá atmosféra, uvěřitelně a lidsky zahrané figury. Jen kdyby Spielberg vždy nebyl tolik rodinný, patologický a občas přehnaně moralizující. Pokud by něco ze zmíněného ke konci ubylo, dávám plnotučné hodnocení. Zrovna u Bridge of Spies bychom se bez toho obešli. Takhle jsem na silných čtyřech.

Po prvním Iron Manovi a Avenegerech je Ant-Man asi nejlepší Marvelovka, co jsem zatím viděl. Naštěstí je tak trochu jiná, mohla by fungovat třeba jako super pilotní díl k seriálu. Díky určité všednosti, menšímu měřítku (doslova, zároveň i pojetím příběhu), všudypřítomnému humoru, který nevypadá jako svoje pouhá parafráze, Márvelákům film konečně funguje během celé stopáže v konzistentní podobě. Tahle 'béčková' sestava smázla rozmáchlé Strážce Galaxie jak křídu. Finální půlhodinka je neskutečně vtipná, zábavná a našláplá. Přestože se v ní nevyhneme jedinému klišé, určitě osvěžuje omšele stejná finále komiksáků značky Marvel a ucítíte i stopy serióznějších scifáren.

Umělecké dílo patří k těm hutnějším filmům, co vůbec není krásné, ale je perfektní. Anderson přímo kreslí na plátno scény, ze kterých několik už teď může být označeno za památné. Výkon DDL je zcela mimo kategorie, samozřejmě a přirozeně. Jestli ty zvěsti okolo jeho Stanislavského metodě, jež aplikuje v podstatě na každou roli, jsou pravdivé, asi bych se ho na place bál. Herecký bůh i démon v jedné osobě. Oscarová hudba bez nominace.

Nejdříve lidé soptili, že Bond je Bourne, pak soptili, že je z něj úplně něco jiného zcela mimo mantinely, pak soptili, že se z něj stává tragický hrdina, a že sakra už přece všichni chceme všechny propriety, které kdy učinily Bonda Bondem. Proč si stěžovat, když jsme to konečně dostali??? Bond se vrací do doby Conneryovek, kde byly holky, zbraně, byl mocnej padouch, bořil se svět, voněl styl, kralovala skvělá hudba a uprostřed svištěl borec, kterej si je všechny dal k snídani, mezi tím stačil ještě povozit strejdu na nárazníku po Římě a všechny se vším vyhlásit. Že má Bond stále nějaké svědomí a zbytek pochmurného výrazu z novějších dílů už je jen minoritní stopou na Spektakulární poctě oldschoolovým kouskům a obratu ke kořenům, co se až nečekaně vydařil. Avšak vzpomeňme si, jak se někdy tvářil Sean Connery. Craig je prostě borec a doufám, že si Bonda nerozmyslí. Mendes krouží svoje narativní kolečko zdárně do cíle. Držím mu pěsti aby nás potřetí totálně sejmul. Slintal jsem blahem nad horou odkazů do všech obdbobí Bondovy historie. Těsně pod vrcholem, uvidím napodruhé._ Bez pochyb ihned zvedám hodnocení na plnou palbu, neboť mě napodruhé čekal elektrizující zážitek. Všechno, nad čím jsem poprvé váhal, působilo teď mnohem přirozeněji (dokonce i úvodní titulková sekvence s diskutovanou titulní písní stejně jako závěr filmu). Zejména musím vypíchnout neskutečnou uvědomělost tvůrců vůči univerzu, kdy skládají moderní odkaz staré škole s těmi nejlepšími špetkami obrody Jamese Bonda z posledních let. Famózní hudba (udávaní tempa scény a koktejl původních motivů s novými i z titulní skladby je opravdu geniální) s navrátivší nadsázkou budují postavám silnou půdu pod nohama. Totiž ústřední dvojice je naprosto skvělá a Waltz při druhém shlédnutí pasuje na Stavra už vskutku parádně. Spousta scén nabývá na intenzitě, hlavní akční sekvence jsou od sebe jasně odlišené, posouvají děj dál a dokonce jsou dopředu tyto změny naznačené (čehož si při první projekci zákonitě nemůže divák všimnout). Bond je zpátky Bondem. Já děkuji, v hloubi duše jásám a mé fanouškovské srdce plesá. Nebojím se napsati (ni říci), že Spectre bude patřičně doceněno až časem a řadí se k novátorským, netradičním kusům série._Oprava, takový pecka to není, Skyfall obstojí časem z Mendesovek mnohem líp. Na rozdíl od odstatních se mi ale Léa Seydoux líbí velmi.

Intenzivní šlehnutí do střízlivé mysli filmového fandy znehcuceného cyklickými šablonami, do nekonečna se objevujícími v současných kinech. Atmosféra na pořádnej nůž, herci na sošky a hudba, nad kterou nepřemýšlíte. Neruší vás, jen víte, že tam je, jak naléhavě kreslí a tak to má v temném krimi noiru být. Škoda, že je to celkem rovné, i když se snaží nebýt a (i přes originální filmový skoroúvodní titulek) české distributory bych pořádně nakopal do řiti za spoilerování v názvu. Dneska takových filmů moc v českých kinech není, a přesto se Sicario do nich hodí na zhlédnutí mnohem víc než 90% zbylé distribuce. Přeji mu velký úspěch.

Nevím, jak ostatní, mě ale dostávala ta nejistá atmosféra. Nevěděl jsem mnohorkrát, jak dál budou postavy reagovat a konat. Z toho pro mě vyplývá, že Flight je na můj vkus výborně napsán a zrežírován... a taky zahrán.. vůbec velice hmotně vyvedený. Zemeckis ukázal, že má svou zručnou, silnou a uvěřitelnou filmařinu stále v paži. Předkládá nám komorní drama, které trvá tak dlouho, jak má a točí se kolem jedné hvězdy, kterou je Denzel Washington. Věřil jsem mu jeho figuru jako už dlouho někomu ne. Pravdivé, uvěřitelné a nehorázně zajímavé.

Bramborový Bay po Mizerech, Skále a prvních Transformerech. Je fajn, že to není úplně dementní, jak některé jeho kousky, navíc velice zábavné a hraje tam Scarlett.