Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Akčný
  • Dobrodružný

Recenzie (33)

plagát

Hwarang: Květinoví rytíři (2016) (seriál) 

Tuto sérii nepovažuji až tolik za historickou jako spíš romanticky zábavnou v působivých historických kulisách. Těžko asi měli někdy v 7. století ve městě diskotéku pro zlatou mládež nebo obdobu amerického fotbalu... Děj je, až na dvě nešťastné události na začátku a na konci, příjemný a veselý, proto jsem si tento seriál moc oblíbila a pouštím si ho, když se necítím nejlíp. Krásní kluci, kteří se učí, zamilovávají, soupeří a usmiřují, a přitom získávají životní moudrost a dospívají. Jsou tu zobrazena nejhezčí léta lidského života, na která asi nikdy neomrzí se dívat. A hlavně: hurá, konečně jednou dobrý konec u Korejců! Kdo měl být králem, stal se králem, kdo se měl vzít, se vzal. Tak se mi to líbí!

plagát

Iljimae (2008) (seriál) 

Chtěla jsem vidět Lee Joon Giho v jeho raném díle a nezklamal mě. Seriál samotný ale trochu ano. Je to zvláštní směs vážných témat, násilného humoru a vulgárních lidových vtípků - kdyby tam bylo jen prvně zmíněné, mohl z toho být bezvadný dobrodružný příběh. Lidová vulgarita mi nesedí, i když chápu, že ve vesnickém prostředí se to dalo čekat. Projevy některých vedlejších herců na začátku, které mají být směšné, vůbec směšné nejsou, spíš trapné a zdlouhavé. Lee Joon Gimu role rošťáka sedí, i mimo kameru mi připadá jako veselý rošťák. Jeho herecké schopnosti rozhodně přesahují úroveň tohoto seriálu, drží ho celý nad vodou. Děj se rozjede až po několika prvních dílech s nezáživnými pasážemi, zhruba po první třetině už jsem se pak nemohla od seriálu utrhnout. Nebohý Lee Joon Gi v seriálu schytá tolik zranění, bití a týrání, že by byl zázrak to všechno přežít a ještě se stát mrštným zlodějem. Jenže když se z Yoonga postupně vyvine Iljimae, začne to být teprve zajímavé. Oceňuji zvláštně zpracovaný závěr, jen je mrzuté, že je opět otevřený k domyšlení. Za mě 70% kvůli hlavnímu hrdinovi.

plagát

Agui Kkot (2020) (seriál) 

Předesílám, že nejsem cílovým divákem pro detektivní thrillery. Nemám je ráda, detektivky (znala jsem jen ty západní) mě od puberty nebaví. Tento seriál se mi ze začátku vůbec nelíbil a chtěla jsem od něj utéct. Účes á la houba doplněný otřesnou kšiltovkou, která nesluší fakt nikomu, mě na Lee Joon Gim vizuálně mučil. Navíc jsem z něj necítila ani údajný citový chlad. Jeho oči a melodický hlas pokaždé způsobí, že se moje ústa roztáhnou do přiblblého úsměvu, jen ho vidím, a žádné zlo jsem mu od samého začátku nevěřila. Ani když držel novináře ve sklepě, ani když všichni tvrdili, že je sociopat, ani když se tak jakoby choval. To jsem ještě neměla tušení, jak přesně jsem jeho postavu pochopila! Později do sebe začaly dílky skládačky zapadat a děj se rozjel, až se mi tajil dech. Od poloviny se mnou třískaly emoce, různé detaily mi připomínaly střípky z vlastního života. Všechno, co se mému hrdinovi dělo, jsem si protrpěla s ním a za něj. Blížící se závěr mě málem dostal do psychiatrické léčebny. Šílené napětí, eskalované brilantními hereckými výkony hlavních postav až do nemožna, prořvané kapesníky, nejistota do poslední chvíle... to všechno řadí tohle Drama po bok mých dvou NEJ Crash Landing a Moon Lovers.