Ekdahl

Má to jediný problém: není to vtipný.

K celýmu sertriálu: je to chladný, těžko si k tomu vytvořit vztah, prostředí nevyužitý (na rozdíl od tý první řady), scény mezi hlavním hrdinou a jeho ctěnou missus jsou iritující, nepříjemný, figura parťáka nezajímavá, konec vycucanej z prstu, nepřesvědčivej, k tomu origoš emerická sentimentalita, napětí neudrženo ... pár věcí je tam dobrejch, ale celkově zklamání.

Rádoby existenciální "sonda" - bohužel právě jen rádoby. Za pozornost stojí krkolomný, neumětelský scénář, něco takového se nevidí často.

Brak. Odfláknutá zápletka, drhnoucí logika. Ztráta času.

Sommerová je vynikající dokumentaristka, kam se na její talent hrabou současní čeští tvůrci hranýho filmu, Hřebejk, Nellis a a spol. Sommerová je úplně jiná liga, a sice první liga. -Ovšem vadí mi ale její ochota jít na/za hranu citovýho vydírání (např. nevím, je-li nutný točit v dokumentu plačícího člověka). Je to útočení na první signální sui generis, z estetickýho hlediska je to problém. Druhým, o něco menším problémem, je totální emocionalita jejího stylu, zejména pokud jde o ty feministicko-citový témata. Bodlo by trochu víc chladnějšího, objektivnějšího odstupu. Chybí tam ironie, sarkasmus, je to taková citová totálka. - Místo těch protagonistek by tam mohlo sedět pět chlapů a vést naprosto přesné zrcadlové řeči o neporozumění, zklamání a utrpení pramenícím z koexistence s opačným pohlavím. Ten Sommerové feminismus je, mám pocit, takový zahořklý, je v něm bohužel trochu i resentiment, žlučovitost, z čehož nic dobrýho vzejít nemůže. - V tomto světě, slzavém údolí (nebo - dle Ladislava Klímy - údolí hoven, pokud to někomu vyhovuje líp) trpí ženský i chlapi, chlapi možná dokonce víc. Utrpení je dominantním rysem tohoto života, jak pravil velký Buddha. - Ty protagonistky, nebo ženy obecně, dělají tu chybu, že si příliš mnoho slibují od lásky a vztahů. Zklamání je potom nevyhnutelný, neboť jiný člověk nebude nikdy dělat přesně to, co já si představuji. Nota bene v rodině, tomto hnízdě iracionálních afektů. Ženy mají pudové, podvědomé přesvědčení, že budou-li mít "milující rodinu", dosáhnou štěstí, což je ale hluboký omyl. - "Láska je iluze sloužící k zachování druhu" (Schopenhauer) - ten dokument je dokonalou ilustrací tohoto citátu. - Cesta musí vést zvládáním afektů (tj. pocitů zklamání, frustrace, lásky, nenávisti atd., toho iracionálního v nás), je třeba dostat je pod tvrdou kontrolu vůle, jinudy cesta nevede. Představa, že to s nimi nějak skoulím, je naivní.

Umělecky zdařilé, hluboce dojemné dílo o skutečné elitě, hrdinech a mravní šlechtě tohoto národa, která za normalizace nedopustila, aby se Češi dějinným propadlištěm zhroutili do naprosté nicoty. Hluboká úklona.

Je to bohužel agitka na hraně citovýho vydírání, k čemuž mívá Sommerová sklon pravidelně, ale tady se to utrhlo ze řetězu. Zákon o alimentech je u nás špatný, o tom žádná, ovšem na zbytek lze jen říci Schopenhauerovo: láska je iluze sloužící k zachování druhu. - Nechám-li se v životě řídit pudovostí jako zvířátko, bude ten život procházkou slzavým údolím. Ale to by se nad tím člověk musel trochu zamyslet, že ano. Jedna z aktérek praví, že život je krutý. Nu, to je objev! Na to ale aspoň trochu myslící člověk přijde asi tak v 15ti letech. Když to ale neudělá a putuje životem jako zvířátko, dopadá to špatně.

Furt je to takovej krajskej přebor. Špičkový světový výkony na tomhle poli (první řada True Detective, poslední řada dánskýho Mostu ale třeba i Happy Valley nebo The Fall v produkci BBC) jsou o celý světelný roky dál. Tohle je utahaný, bez jiskry, šmrncu, grácie, je to těžkopádný, prkenný. Jinými slovy typickej Hřebejk. První dva díly jsou vyložená nuda, až pak se ta kárka jakž takž rozhrká. Určitý plus je, že autorem scénáře není Jarchovský. Díky tomu nezní každá druhá věta jak rána pěstí do ucha. I tak to ale není žádnej zázrak. Proč se tam např. tak často mluví spisovně? V hovorový řeči se spisovně nemluví, to si scenárista nevšiml? Nota bene když se to odehrává nikoli mezi akademiky, ale na opačným spektru společnosti. I ta dějová konstrukce občas dost zahapruje: jak to, že ta holka na začátku pustí k sobě do bytu dva podivně vypadající cizí chlápky? To má být realistický? Frim sleduje odklízení Bočka ze vzdálenosti snad 20 metrů, vejrá na to, dokud si ho samozřejmě nevšimnou. To je scéna na hraně karikatury. A kde je policie, která by ty vraždy vyšetřovala? Postava D. Novotnýho má být původem Rus, po ruským přízvuku ale u něj není ani stopy. Jak to, že si postava Hofmana zapomene pistolku na stole, kam na ni Sokol dosáhne? Atd. atp. Nebo postava Ivany, podle níž je pojmenován třetí díl: nepropracovaná, nemastná neslaná postava. Ani motivace hlavní postavy, Rédla, není moc jasná. Navíc Sokol jako divadelník v Činoheráku dejme tomu, ale filmový herectví je něco trochu jinýho... Summa: Hřebejk a spol. můžou být rádi, že je tu ČT, protože na volným světovým trhu by si s tvorbou týhle úrovně neškrtli.

Překvapivě slabý, béčkový. Nemá to spád, dramaturgie hapruje, minimálně v první polovině (s druhou věru nevím, chce-li se mi ztrácet čas). To je ale v tomhle žánru kardinalní průser. Cruise je nesympatickej uncool týpek bez charismatu, takovej americkej vzorňáček, nuda. Celá ta série je ostatně na hovno, ztráta času.

Poněkud schematický, sentimentalní, nepříliš originální - ale ve svým žánru řemeslně naprosto virtuosní. Klobouk dolu.