Ekdahl

Nijak významně to nevybočuje z úrovně Allenových filmů posledních 20 let - jinými slovy, je to slabota. Nejvíc zaujme míra absence děje, scenáristicky je to víceméně jen fragment, příběh se moc nekoná. Fragment příběhu je věšákem na propriety předválečného Hollywoodu (k němuž má Allen podstatně jiný vztah než k tomu pozdějšímu). Takže koho baví dobové hadry, záplava jmen tehdejších serebrit, pošmákne si. Ostatní utřou. K tomu dva tři dobrý fóry, pár hezky - pro někoho možná na hraně kýče - natočených scén (zabouchlá dvojka v Ústředním parku - Kristen Stewartová má něco do sebe, to né že né), a šlus. Poslední prvoligovou věcí od Allena je Deconstructing Harry (1997), obávám se. Všechny pozdější filmy jako by točil z povinnosti, občas to vyloženě odflákne (You Will Meet a Tall Dark Stranger - to jde dno), občas je to aslespoň řemeslně dobrá práce (Match Point), ale je to bohužel o dvě úrovně níž než ta tvorba 70. a 80. let. Úplně Allen ještě řemeslo nezapomněl, - např. hercům je výborně rozumět, hudba je bezchybná, občas ho napadne skvělý fór - díky čemuž ty jeho filmy pořád výrazně převyšují dobový průměr, nicméně kdo žere Love and Death nebo Annie Hall nebo i ty crazy věci z úplných počátků, nepřestává žasnout, co se s tím milovaným Woodym stalo, že na to začal tak dlabat.

Záběry z hor - vynikající. Všechno ostatní (šťourání se v ufiklých prstech, omáčka rodinného handrkování, otravný product placement, nesympatická, čvaňhající dcera se svými irelevantními plky a celkově slaboučká filmařina) - blbý. Ale kvůli těm horám, této krajině věčnosti a svobody, to za to stojí - přestože podstata vysokých hor, tj. ta vznešenost, rozlehlost atd. je na filmový plátno přenositelná jen ve velmi omezený míře.

Geniální zachycení českého genotypu v akci. Vynikající "neherci", malý český člověk a jeho rodinné peklíčko, česká Nová vlna at its best. Od úrovně současného českého filmu tenhle majstrštyk dělí celé světy (srv. tematicky ne úplně nedpodobné rodinné komedie Hřebejkovy). Ty další díly Homolkových jsou o úroveň slabší, ale pořád ještě slušné. Tohle je ale dokonalé.

Nanejvýš důstojná pocta skutečnému Mistrovi - a k tomu sympatickému a hlubokému člověku.

Jediný Mistrův slabší kus.

Pozdní Fellini ve vrcholné formě. Velkolepý surreálně-satiricko-symbolicko-psychoanalytický trip do (nebohé a komické) mužské sexuality. Oproti až příliš artistnímu a do sebe zacyklenému spřízněnému 8 1/2 relativně skousnutelná věc. Felliniovský imaginativní ohňostroj - létání v balonu, tobogan, pronásledování v kárkách, nezbytná estráda, střelba, atd. atp. Je to takový prales - někdo (včetně mě) by dal přednost spíše krajině řekněme bergmanovského minimalismu, ale nutno konstatovat, že toto je vrcholná filmařina, o tom žádná.

Drtivé. A ovšem vynikající filmařina. Hutný souhrn hororu, jenž se tu v letech 45 - 89 odehrál: naprosté zhroucení národa, devastace všeho od zemědělství přes výstavbu po individuální osudy. Justiční vraždy. Vláda luzy, systematické ničení a vyhánění elit. Že se něco takové mohlo stát v zemi, jež měla za sebou civilizovanou rakousko-uherskou monarchii a první republiku, ukazuje na křehkost civilizačního nátěru. Místy je to skutečně brutální: záběry na poválečné pogromy páchané Čechy a Slováky, některé vypovídající oběti, ze zálohy útočící estébák na Národní 17. listopadu pro mě byly na hranici snesitelnosti. Nejhorší noční můry se zde realizovaly za bílýho dne. A všichni ti milicionáři, estábáci, karieristi jsou tu pořád, a poslední dobou zjevně vystrkujou zase hlavu z kanálu, kde se načas po zásluze ocitli. - Ocenil jsem velmi citlivě zvolený hudební doprovod. Chyběla mi jediná věc: u lidí mluvících na kameru bych ocenil popisek, o koho jde.

Ne ne ne ne ne. Inarritu kdysi natočil jeden dobrý film (Amorres peros), od tý doby to s ním jde s kopce. Čím míň nápadů, tím větší vnějšková bombastičnost a afektovanost. Platí to bohužel i o tomhle jeho posledním kuse. Čili: skouknout scénu s medvědicí a jít od toho.

No vida, že to jde. Bravo! O deset koňských délek před všemi těmi Hřebejky, Nellis, Slámy, Strachy a spol. Špičkový herecký výkony (Kryštof H.). Velmi slušný scénář - občas to zaskřípe, ale celkově jednoznačně přesvědčivé. Pečlivá práce s výběrem hudby. Vedle děl Petra Václava asi jediná věc, co se dá brát ze současný český hraný produkce zcela vážně. Je to na evropský úrovni. Výtky: drží se to v hranicích takovýho toho českýho komunálu: vrcholem života je vydělávat chechtáky a chovat se jakž takž "zodpovědně". To je ale málo, lidskej život může a mít daleko mocnější horizonty. Za druhý: ocitáme se opět v prostřed tzv. chcípáků, v sociálně patologickým prostředí (viz např. komunikace Užovky s matkou). Tohle je povrchně šokující, scenárista a režisér si tím pomáhají. Podobná dramata se ale odehrávají i v na oko méně šokantním prostředí - mé sympatie k tvůrcům by byly větší, kdyby se byli zaměřili právě na ně. A konečně: dějově se to trochu rozlejzá, honí se trochu moc zajíců, tady by míň bylo víc. Nicméně i tak: klobouk dolů.

Vizuálně opojná záležitost, jejímž problémem jsou ale až příliš nejasný kontury toho, co ta vizualita demonstruje. Hlavní hrdinka, snímaná až fetišisticky, prožívá těžkou existenciální krizi na pozadí brutální industriální krajiny. Ok, ale co dál? Načrtnutá naturální idylka versus industrialita a odcizené vztahy, to je trochu málo. Autor krizi hl. postavy nespecifikuje, nechává věci v příliš obecný rovině. Zbývají jen ty obrazy, které jsou dobré, až virtuozní, ale to na první ligu nestačí.