Cesta hore

Prsty, prsty, prsty, a pak taky jedna otravná asi-rodina plná individuí, o kterých opravdu nechcete nic vědět. Ale bohužel z nějakého důvodu musíte. A to skrze prkenné inscenované dialogy a výlevy jejích členů. Asi je za tím nějaký hlubší záměr. Nejspíš pochopit, před čím Radek Jaroš utíká. A pak, až v posledním plánu přijde jako alespoň mála náplast na divákovu duši pár záběrů z výstupu na K2. Největší devizou této finální části je, že na K2 není moc kyslíku, takže hlavní hrdinové přestanou aspoň na chvíli mluvit. Už jen takovou drobnou třešničkou jsou prostřihy z expedice zpět domů, kde si rodina krátí dramatické čekání stavěním sněhuláků a běžkováním. Expedice proběhla v červenci... (25.08.2015)

Hromada zvučných sponzorů dohnala českého nejúspěšnějšího horolezce Radka Jaroše k natočení dokumentu, jehož náplní je přiblížit strastiplné zdolávání životního snu – Himalájské koruny. Cesta vzhůru obsahuje hodnotné záběry z výplazu na K2, které jsou na celém tom 100 minutovém díle to nejlepší, co je k vidění a proto **. Kámen úrazu celého dokumentu je nevyváženost, protože hodnocení a vůbec atraktivitu shazují dolů pasáže, ve kterých se nesmyslně filozofuje, debatuje o ničem a konverzace tak nějak vyšumějí do ztracena, aniž by obecenstvo dostalo šanci pochopit, o co vlastně jde. Lidé z okolí Radka Jaroše hovoří do kamery ustrojeným, nezajímavým způsobem, který se vůbec nehodí na velké plátno. Když do toho všeho přidáte neadekvátní střih, kdy jednotlivé časové linie absolutně nedávají logiku, tak z toho vychází asi 20 minut čistého času, které stojí za návštěvu kinosálu. Pro český národ obrovský úspěch naneštěstí dostal prvotřídní vizuální dokumentaci, ale to nemění nic na tom, co přes všechny pozitivní i negativní fakta tento člověk dokázal. Promarněná šance, která bije do očí jen díky marketingové kampani a nastavenému PR.//18.9.2015//Kino Kopřivnice//100,- (22.09.2015)

Neznevažujem v žiadnom prípade športové výkony Jaroša, za to obrovský klobúk dole! Ale po filmovej stránke to bolo slabé. Polovica dokumentu obsahuje nudné rodinné zábery. Taktiež aj hlavná postava musí niečim zaujať. Pred pár dňami som si pozrel 14 Peaks, kde Nirmal Purja dával jeden motivačný citát za druhým, tu som dostal od hlavnej postavy maximálne tak tuberácky kašeľ a jeho zničené nohy. Neviem v čom presne by ma mal tento dokument motivovať. Jedna vec je niečo zvládnuť, ale druhá to aj nejakým spôsobom odprezentovať, aby si divák niečo z toho odniesol. (19.12.2021)

Na tento dokument jsem se opravdu těšil, a počkat si, až se někde objeví se opravdu vyplatilo. Musím říct, že ne u všech filmů jsem byl schopen čekat tak dlouho, prostě jsem na ně zapomněl. Ale ne zde. Dokument je dobře zpracován, ze začátku mi sice chyběli popisky, kdo je kdo, ale po chvíli se ukázalo, že to vůbec není potřeba. Rozhodně jsem po shlédnutí byl spokojený, jak po stránce, co jsem se dozvěděl, tak po stránce zpracování. (28.09.2016)

Ještě nikdy jsem žádnej film neviděl v kině dvakrát během dvou dnů. Cestou metrem jsem ignoroval všechna hezká děvčata, odstrkoval od sebe revizory, utíkal po eskalátorech a u pokladny předbíhal. Tak moc jsem se těšil. No dobře...nestíhal jsem, ale fakt jsem se těšil. Jenže přišlo zklamání. Jsem zklamanej z toho, jakou cestu si film vybral. Že je z něj další schizofrenní filosofická sonda do bolavých duší rodinných a odvrácených stran úspěchů. Ach jo... Kdo nemá trable při čemkoli co dělá? Koho občas nežere, že má sice tohle, ale ne tamto? Proč si tyhle strasti běžnýho života nedokážou lidi vyřešit mezi sebou, proč musej vznikat celovečerní díly Pošty pro tebe...? Nikomu nic nevyčítám - pokud bylo záměrem obsadit do hlavní role dokumentu o horolezci Jarošovi jeho dceru, jejíž pro psychiatra zralý výlevy jsem musel poslouchat celej první poločas, tak v pořádku. Pokud bylo záměrem dokument o horolezci Jarošovi prošpikovat tolika věcma, který diváka nebudou zajímat, protože o nich nic neví, nic mu do nich není a i kdyby, stejně dostane jen lež (jak pravil sám Radek na konci), tak v pořádku. Já jen, že bych mnohem víc ocenil, kdyby jako druhej poločas vypadal celej film. Když byl totiž v hlavní roli horolezec Jaroš, cloumalo to se mnou jako s jeho stanem ve sněhový vánici. K Radkovi mám jenom slova uznání a respektu. Před jeho cestou vzhůru klobouk dólu. Ale pro příště, páni tvůrci - nechtějte po nikom vysvětlování a objasňování, když ten někdo moc dobře chápe, že je to jen jeho věc. Přibližte nám osobnosti pomocí jejich opravdovosti, ne prostřednictvím úvah, který řeknou jen proto, abyste vypnuli kameru a řekli "máme to." (10.09.2015)