Bystrozraký

Herecký koncert Jamese McAvoye, opravdu úžasnej herec, který si mě získal. Upřímně jsem měl větší strach o Kevina a jeho dalších 23 osobností, než o jeho oběti. Split je spíš více thriller než horror. Nebál jsem se. Koncept je originální a je spíše spooky než přímo kuloděsivý. Výsledná bestie na mě nezanechala takový dojem, kdyby se nevědělo, jak bude monstrum vypadat, je mi jasné, že se moc nezmění, ale jde mi spíše o to, že se mělo zachovat to tajemno, které by mi připadalo děsivější. Napětí je jinak dobře budované, pomáhal tomu hodně povedený soundtrack, dokud však nenastoupilo 'nestrašidelné' monstrum, to jsem se potom začal nudit. Konec zůstal otevřený, což mě zklamalo, jelikož ve mně vyvolal mnoho otázek. Ale i přesto bych film doporučil, jde o dobře napínavý, poutavý thriller a jako třešnička bravurní McAvoy (opravdu i jenom kvůli němu stojí Split vidět) tvoří velice zajímavý dort, bohužel s takovou prapodivnou pachutí, která vás však neodradí od dalšího sousta. A co si budem, teď se stejně bojím jít v noci na záchod, aniž by z mísy na mě nevyskočila bestie...

Když Masona Vergera sežrali prasata, rozhodl se, že se stane dobrákem a na své motorce přiletěl jako Sirius Black, když poté opět umřel, rozhodl se, že se reinkarnuje do komisaře Gordona, a když Nolanova trilogie skončila a Gordon neměl co na práci, tak se rozhodl, že si dá trip na začátek druhé světové války jako Winston Churchill. Abych řekl pravdu, jakožto fanboy Jamese Franca jsem přál jemu Oscara za ztvárnění "katastrofálního" umělce Tommyho Wiseaua. Jelikož nedostal ani nominaci, tak jsem byl lehce vytriggrovanej a do kina šel s tím, že Starýmuž nemohl být lepší než Jakub Franků. Názor jsem po východu z kina změnil. Oldman se mi jako Churchill líbil, i když mi připadalo, že z něho dělají karikatůru, vadilo mi to asi jednou, či dvakrát, ale jinak byl Oldman fenomenální. Zápletka filmu mě neskutečně bavila, byla poutavá. Během sledování jsem měl takový lehký feeling, jako když jsem viděl Masaryka, a to i přesto, že se tyto dva filmy nedají srovnávat. Už hned první scéna Nejtemnější hodiny mě řemeslně zaujala, pohyb kamery v rozhněvaném parlamentu, celková atmosféra, která se dala krájet. Režie Joea Wrighta byla hodně zajímavá sledovat. Celý film mi přišel takový až divadelní. Sečteno a podtrženo, Nejtemnější hodina stojí za to vidět. Už jenom kvůli tomu, abyste mohli koukat na Garyho Oldmana a po celou dobu filmu si říkat, že to Gary Oldman nemůže být.

Get Out není vůbec špatný, příběh mě zaujal, byl hodně dobře napínavý, chtěl jsem hrozně moc vědět, jak to celé dopadne. Bohužel na můj vkus zde byl až moc dlouhý rozjezd. Teprve až kousek za polovinou filmu se vše pořádně roztočilo, ale bohužel ani jsem se nenadál a už jsem koukal na závěrečné titulky. Podobný problém jsem měl i u Sněhuláka, kde přesně byl nepřirozeně dlouhý rozjezd a hned na to se vše vyřešilo a konec případu. Herecky mi film přišel v pohodě, nejvíce jsem si však oblíbil Roda, a o toho jediného jsem měl za celý film největší strach. Pochválil bych hudbu, která dobře dokresluje už tak dobrou atmosféru filmu. Teď již Oscarový scenárista Jordan Peele sepsal a natočil hodně solidní horror, který mě hodně bavil a jsem hodně zvědavý, čeho se od něho ještě dočkáme.

Genialní! Málokdy se stane, že by mě film dokázal tak upoutat hned v prvních pár minutách. Herecké obsazení je fenomenální, každá postava, mi byla sympatická, zajímali mě a hlavně mě bavili, každý herec se vyznamenal na výbornou. Scénář byl taky dokonalej, všechno dávalo smysl, všechny dialogy byly úžasný, bylo zde mnoho zvratů, které mě překvapovali, všechny otázky, které jsem si pokládal, byli vysvětleny snad pouze konec u mě nevyvolal to pořádné zadostiučinění, ale přesto jsem více než spokojený. Tři billboardy jsou rozhodně kvalitním, poutavým, dobře řemeslně zpracováným filmem, který za mě rozhodně doporučuji všemi deseti prsty, i na nohou ;--)

Tohle jsem nečekal! Neviděl jsem trailer, ani jsem si nečetl obsah. Jediné, co jsem o tomto filmu viděl dopředu byl plakát, ze kterého jsem usuzoval, že jdu na drama/komedii o dvou seniorech. Čeho jsem se poté v kinosále dočkal bylo absolutně něco jiného. Příběh mě osobně oslovil. Dva staří pánové, kteří jsou charatkerově odlišní, kteří si v životě každý prožili své spojuje jeden cíl. Dozvedět se pravdu o tom, pokud otec jednoho z nich byl za druhé světové valký esesák. Celé to působilo skoro jako "detektivka", když senioři zjišťovali, co se kde událo a jak do toho byl zapleten otec jednoho z nich, proložena různými příhodami, které cestu obou pánů zpestřovala. Ustřední herecké duo také nebylo vůbec špatné, oba dva herci byli hrozně sympatický a chemie mezi nimi se mi páčila. Závěr filmu na mně zanechal velký dojem, u kterého mi bohužel přišlo, že mu jestě něco málo chybělo, ale přesto mě dokázal dobře zasáhnout. Tlumočník byl pro mě takové milé překvapení, hrozně mě bavil a líbil se mi.

The Room je něco, co se mi špatně popisuje druhým. Kdo neviděl, nepochopí a kdo uvidí, tak ten si to buď zamiluje a nebo bude nenávidět. Taková absurdita, jak scénářová, tak herecká je komická, až bolestná na pohled a proto tento film svým způsobem miluji. Po roce, co jsem film viděl poprvé (a musím konstatovat, že jsem si The Room poté pustil ještě několikrát) jsem zhlédl trailer na The Disaster Artist, který ve mě zanechal rozpolcený dojem. Nedokázal jsem si představit, že by někdo dokázal imitovat Tommyho Wisea, kterého James Franco nakonec ztvárnil tak dobře, že bych mu bez problému toho Oscara dal (jenom škoda, že na sebe upozornil výhrou glóbusu a strhla se na něho lavina obvinění... hold dnešní Hollywood). Poté jsem byl nedůvěřivý vůči mladšímu Francovi, který hrál Grega Sestera a musím říct, že určitě mohli najít někoho lepšího... Vedlejší herci se skoro vůbec neprosadili a kromě Setha Rogena, tam skoro ani nemuseli být. Pokud bych měl film shrnout The Disaster Artist je pro mě roztomilou, životopisnou komedií o dvou odpadlících, kteří si jdou za svým snem být hvězdy stříbrného plátna. Závěrečná scéna byla pro mě pěkná, že možná i malá nepatrná kapička ukápla. Na závěr asi řeknu jenom to, že The Room a The Disaster Artist jsou pro mě něco neskutečného. Životní, motivační příběh, který se může stát pouze ve filmu. Doteď nedokážu uvěřit, že existuje někdo jako Tommy Wiseau a doteď mě zajímá, kde vzal všechny ty peníze...

Pro mě jeden z nejlepších filmů roku. Nádherně natočený, hodně solidní herecké obsazení, na které bylo radost pohledět a Branaghanův Poirot mě celý film bavil, i přesto, že se své knižní předloze vyhýbá obloukem. Hraní si s kamerou bylo výborné, například se mi hodně líbila ptačí perspektiva u nalezení těla a ohledání místa činu. Celková atmosféra a stylizace se mi hodně zamlouvali. Osobně mi film nepřišel zdlouhavý, všechny scény pro mě do filmu zapadaly a žádný nevyčnívaly. A závěrečné rozuzlení a morální pointa na mě hodně zapůsobili. Rozhodně se někdy na film podívám znovu a rád. Na závěr bych jenom zmínil, že o Poirotovu kníru by snil každý hipster, včetně mě.

První Saw bylo první a také poslední Saw, který jsem v životě viděl, jelikož mě skutečnost, že další díly jsou spíše o tom jak nejkuriózněji zavraždit člověka moc nepřitahovala. Moji prvopočátkovou pozornost k nejnovějšímu dílu této série upoutalo to, že na něm měli pracovat původní tvůrci, přesněji James Wan a Leigh Whannell. S tímto faktem jsem žil do té doby, než jsem viděl titulky a sám ani nevím, kde jsem k tomu přišel. Asi první, co mi na filmu přišlo zvláštní byl scénář, kvůli kterému byla tak dlouhá odmlka od posledního dílu, mi přišel lehce předvídatelný a že všechno na sebe navazuje neskutečnou náhodou. Závěrečné rozuzlení bylo sice překvapivé a i zajímavé, ale přišlo mi až nereálné. Také postavy nebyly nijak zvlášť zajímavé. Pasti byly důmyslné a mrtvoly dobře nechutné. Čekal jsem, že zhlédnu něco, co se bude přibližovat tak dokonalé jedničce, bohužel se nic takového neuskutečnilo, ale na druhou stranu nejsem až tak moc zklamaný, bavil jsem se a to je u takového filmu zřejmě důležité.

To nebylo až tak děsivé, jak jsem před zhlédnutím očekával, ale přesto jsem se dokázal párkrát hodně vylekat. Dětští herci svoje role moc dobře zahráli a Pennywise byl dokonale ujetej a děsivej. Technicky a trikově byl film dokonale zpracovaný, Pennywise a monstra byly správně nechutný a celkově film působil jako špatná noční můra. Kontrast mezi "šťastnými" prázdninami a děsy, které musely děti prožívat byl také dobře zvládnut, kdyby po plátně nepobíhal Pennywise, tak by to celé mohlo dobře fungovat jako rodinný film. Film mi nepřišel nudný nebo zdlouhavý, celou dobu jsem se bavil. Jenom příběh skoro nic nevysvětlil a než se začalo dít něco, co by příběh rozvinulo, tak to taky dlouho trvá, ale jinak jsou backstories dokonalý, i přesto, že zřejmě museli Kingovu předlohu hodně osekat. Také velké plus je, že tvůrci nenamrdali celou tisíci strankovou knihu do jednoho filmu, na druhou kapitolu se těším a budu doufat, že dopadne stejně tak dobře jako ta první.

Jsem zvyklý, že filmy takového žánru si dokáží udržet jednu a tu samou strukturu. Bohužel při sledování jsem si říkal, že se asi třikrát změnil režisér, který si film natočil po svém a úplně jinak. Zpočátku se film tvářil jako neobvyklý životopisný film, doprovázený docela zajímavou grafikou, poté se celý film zvrhl v ujetost před green screenem, levnými divadelními kulisami a nakonec děj nabral naprosto jiných otáček a změnil se v suchou až depresivní sondu do nitra ženského pracovního tábora. Aneta Langerová se do této role nehodila, nebyla mi sympatická a přišlo mi, že se nechovala přirozeně, což možná byl záměr, kdo ví... Taky se mi zdálo, že se skoro všechen rozpočet utrácel na scénách z pracovního tábora, až si tvůrci uvědomili, že musí natočit i scény z 'raného' dětství, tak do těchto scén za posledních pár korun nacpali divadelní kulisy. Pro mě je film nevyvážený mišmaš, který se pokouší předat jakousi myšlenku, kterou nakonec předá, ale jen tomu divákovi, který si spojí film s dostatečnou znalostí historie a současně bude tu myšlenku hledat.