Adeladla

Jen krátké bezvýznamné pozastavení se.
V mé hlavě je takových pár filmů, které mám zvláštním způsobem ráda a cítím k nim nějaké pouto. Tím nemyslím takové, že "to" točil kamarád z FAMU nebo že mi Chucky připomíná panenku, se kterou jsem si kdysi hrávala. Jsou to filmy, které buďto málokdo zná (např. často si ani sama si nepamatuju název), nebo, když někomu horoucně popisuji své emoční vzrušení po opakovaném shlédnutí tohoto filmu, tak je mi odpovězeno: ,,No jo, jako určitě je to dobrej film, ale ne zas nějaká bomba popravdě" a s tím často koresponduje i hodnocení na ČSFD nebo IMDb (kolem 70%). Kdyby hodnocení nebylo aspoň ani nadpoloviční, tak by z toho vyplývalo, že jde o tzv. guilty pleasure, ale není tomu tak - toto místo nenahraditelně zaujímá Mrazík! Zástupcem filmů, o kterým hovořím je rozhodně Revolutionary Road od Sama Mendese. Miluju tato "focus on" dramata. Jednoduchá, čistá a přitom těžká jak olovo a trpká jak planá jablka. Na rozdíl od těch geneticky modifikovaných obřích naleštěných jablek, ze kterých u mě jednoznačně vítězí Titanic. Dalším příkladem je Reservation Road od Terryho George. No a teď vám bezpochyb došlo, nad čím jsem se chtěla bezvýznamně pozastavit :-). Ne? :-D Ok. Dva filmy, které z českého diváctva takto mocně (mocí myslím to, že na ně nemohu zapomenout) zasáhli asi jen mě, nesou velmi podobný až téměř zaměnitelný název! :-O Dva filmy od úplně jiných režisérů a o úplně jiných tématech, ale zároveň si v mnohém podobné. Náhoda? Pravděpodobně ano, ale je to zajímavé natolik, že jsem se s tím musela svěřit deníčku na Československé filmové databázi, který má nula odběratelů a na jehož existenci jsem před pár minutami náhodou přišla. Joha!