Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (1 174)

plagát

Smrtiace ticho (2020) 

Costěj-Zálesak, který chlastá jako Dán (mrk;), nemá telefon, dokáže si zašít ránu jako Rambo, a nepotřebuje si ani vyměnit baterku u auta, protože ví, že to všude dojde. Když ho střelí do břicha, po krátké operaci patologem kdesi ve špinavém karavanu je druhý den zase jako rybička. Co myslíte, poradí si ve svém lese se škodnou tentokrát v podobě sériového vraha holčiček? Tahle sbírka všech možných thrillerových klišé funguje, protože režisér umí točit napínavé scény, ve svižném tempu, při střídmé stopáži. Příjemná jednohubka za silné a odolné 3*.

plagát

In the Land of Saints and Sinners (2023) 

Ani po sedmdesátce děda Nýsn nekončí s rolemi drsných ale čestných zabijáků, které máme tak rádi, ale zároveň se nám už dávno přejedly. Pokud však toužíte vidět takového irského Bonda v důchodu, nemáte moc lepších možností, než sledovat právě jeho kariérní podzim. Tady v zemi hříšníků (svatého jsem tu neviděl) je příjemnou inovací nejen celkově nižší bodycount, ale přecejen alespoň nějak fungující děj. Liam tedy pověsí řemeslo na hřebík, zkouší číst Zločin a trest, u domku v Zapadákově zakládá zahrádku a nejradši by ohnul sousedku na penzi - jenže tu najednou ho z klidu vytrhne banda IRA teroristů na útěku. Jak jejich setkání dopadne, je asi všem jasné, takže řešíme pouze detaily, jakou cestou k tomu tvůrci dojdou. Ta cesta ubíhá sice bez překvapení, nicméně tak nějak v pohodě, v pěkné 70's výpravě, a není to úplná blbost, jak bohužel bývá u Nýsnovek v posledních letech špatným zvykem - ty slabší 3* tedy nakonec dám.

plagát

Syn (2022) 

Ne tak silné, jako skoro geniální Otec, nicméně stále velmi dobré. Zeller i zde odkrývá téma, o kterém se příliš nemluví, což je špatně. Sám jako rodič hledám, a chci dělat to, co je pro mé děti nejlepší - jenže co přesně to vlastně je?

plagát

Prišla v noci (2023) 

Nejděsivější je, jak se slibná anekdotická zápletka (a že mě první půlka docela bavila) úplně rozpadne a vyšumí do ztracena. Až do příšerné ztráty času, za jejíž pachuť bych nejradši ohodnotil odpadem. Pamatuju si, že jsem byl tak nějak podobně rozpačitý už minule z Chaty na prodej.

plagát

Válka bez pravidel (2014) 

Tak jestli byl tohle jejich ,Most Violent Year', tak nemusíme mít o tuto rodinku skoro Sopránů žádný strach. Aneb gangsterka jen v náznaku, tedy bez mrtvol, krve, vydírání, a dalších obvyklých propriet. V podstatě je to pouze o trampotách podnikatele při získávání úvěru, což teda není tak úplně zábavné sledovat, zvlášť když tvůrci cítili potřebu všechno nejméně 3x a pomalu zopakovat. Od průšvihu snímek zachraňuje Isaacs, ovšem zatím stále bez Oscara.

plagát

Úsvit (2023) 

Malebná kamera, neokoukaná výprava, profesionální střih, hudba, vlastně celá produkce. Velká škoda, že se v těchto povedených kulisách neodehrává zajímavější děj - vlastně by mi stačil alespoň nějaký smysluplný příběh, nebo jakkoliv emotivní podívaná. Vidím tu bohužel jen efektní prázdno, a snad jediné, co mě místy lehce nadzvihlo, byla iritující naivita postavy jindy roztomilé Elišky Křenkové, a pak také pasivita Hermy Froditové.

plagát

V pivnici (2014) 

Po světě běhá spoustu pošuků, ale co si budem - z nějakého důvodu se jich snad nejvíc vyskytuje u našich rakouských sousedů. Jsou navíc ujetí takovým typicky zvláštním, kyčovitě bizarním způsobem, a ve sklepě si realizují svoje hobby. Postarší paní si tam chodí pravidelně pochovat umělohmotná miminka, dědkové zastřílet, aby se připravili na Turky, nebo si zachlastat pod hákenkreutzem, SM páreček pak většinou kvůli oblíbenému věšení za koule.. Nikam nespěchající styl Ulricha Saidla mi u dokumentární formy úplně nesedl, a vkrádala se nepříjemná nuda, preferuji tedy určitě jeho hranou tvorbu. Navíc mi bohužel přijde, že pozorování těchto ubožáků je tak trochu něco jako zoo, nebo Výměna manželek pro intelektuály.

plagát

Nič v zlom (2023) 

Buďme k sobě upřímní, většina diváků si tenhle film pustí, protože je v něm na chviličku svlečená Jennifer Lawrence, a i proto zřejmě vůbec vznikl. Jinak ona je tak trochu zvláštní, její způsob komunikace a hraní nesedne každému. Zde je však hlavní problém ten, že tvůrci se snažili o komedii, a v tomto směru jsou to naprostí zoufalci. Opravdu jsem se nezasmál, když si třeba chlapík najednou navlékl na péro pastičku na prsty, ani když Jennifer zcela nahá zmlátí děcka, co jí chtěli vzít na pláži oblečení. WTF momentů je snímek plný, včetně hlavní zápletky. Ve finále jde pouze o to, zda obě hlavní postavy svým způsobem dospějí, což mi bylo naprosto u p*dele. Nic ve zlým.

plagát

Metóda Markovič: Hojer (2024) (seriál) 

Případy vyšetřovatelů Markovičovy mordparty fungují samy o sobě jako napínavá krimi, ale také jako vkusný prequel k Devadesátkám a Případům 1. oddělení. Byť děj sestává hlavně z výslechů a rekonstrukcí, zachycuje série také rodinné zázemí postav, a skvěle vystihuje dobovou atmosféru přelomu 70. a 80. let. A ač má velký zámořský vzor Mindhunter díky Fincherovu týmu ještě vypiplanější technickou stránku, tvůrci Markoviče zase do toho více vkládají srdíčko, a takovou tu typicky českou člověčinku. Dokonce by mi stačilo koncentrovat se na hlavní dějovou linii s úchylným Hojerem, kratičké vedlejší případy v každém díle nedostanou příliš prostoru, a jsou tak trochu navíc. Vadily mi však snad jen trochu necitlivě nastříhané stmívačky mezi některými scénami. Výbornou volbou pro tuto látku se tedy ukázal režisér Soukup, který se každým projektem zdokonaluje, a jeho nejsilnější stránkou bude zřejmě vždycky vedení herců. Přestože sbližování se s perverzními masovými vrahy není zrovna příjemná kratochvíle, už nyní se těším nejen na další řadu, ale možná ještě víc na jeho další film, kde se již třeba pustí do úplně jiného žánru.

plagát

#annaismissing (2023) 

Mladší sestřička #martyho je poněkud dospělejším thrillerem. Platí, že Soukupova napínavá režie je příjemně svižná, a s herci to umí. Tady jsem měl lehce problém s nepřirozeně znějícími, rádoby cool teenage dialogy, co byly asi opsané z facebooku, ale vkusnými dějovými zvraty si to scénárista zase přecejen vylepšuje. Film mi místy připomněl Hřebejkovu Nevinnost, #anna je však tématicky více rozvětvená. Zasazení příběhu do vyšších sociálních vrstev, kde má snad každý luxusní barák a auto, realističnosti také nepřispívá, a měl bych i další drobné výtky k uvěřitelnosti zápletky, jenže hodnocení za 3* by bylo nespravedlivé vzhledem k tomu, jak moc mě to celé na poměry současného českého filmu bavilo. Sdělení je tu od minula komplexnější, a řešení tak není jednoduché - jedině snad radši všechny ty internety zakázat.