Nathalie

Žánr už signalizoval Mayday- o pomoc. A odpověděl Mark Waters: do kytarových riffů, dceromatečných přestřelek a holčičího pop punku zařval: Freaky Friday. Jeho generační taškařice s vyměněnými těly rodičům i dětem škodu na svalu břišním. Testováno na vlastních zdrojích. Dědeček zaklape umělým chrupem, brar nemluvně bezzubými dásněmi a vy budete mít pocit, že rodinná komedie ještě žije. Ještěže se to nouzové volání neztratilo v bermudském trojúhelníku sester Olsenových:)

Ano, Diane Keaton si mohla odpustit ve své jinak náramně vyvedené formičce hysterický pláč o délce fotbalového poločasu. Ano, Jack Nicholson se mohl zříci svého mlsně kocouřího pohledu i v polomrtvém stavu na nemocničním lůžku. Ano, Nancy Meyers mohla v druhé části dupnout na plyn a řadit tak, aby převodovka netrpěla.Rozum si vždy záludně vybere dovolenou v době, kdy se na tuhle romanci o třech jednáních dívám.................... Dva osamělí úspěšní lidé ve věku, který už ani pokrytecky zdvořilý člověk nenazývá střední. Stačí je izolovat do jednoho velkého domu s jednou velkou kuchyní a začnou se dít velké věci...Jejich přibližování jde kouzelně kostrbatou cestou přes hory,doly a pláže, na každém rohu nečíhají loupežníci, ale strach ze závazků a o generaci mladší konkurence. Finále v rytmu we´ll always have Paris za nádherné hudební kulisy Edith Piaf je velmi krátkou tečkou,před kterou zjevně jedna věta chybí. Vlastně jde o divadelní hru v divadelním filmu. Místy sice z dialogů a zvratů trčí scénáristova lebeční kost, ale i tak si "Kdy, když ne teď, s kým, když ne s tebou" zaslouží hřmotný aplaus. P.S. Ta poslední hvězdička je za Keanu Reevese v modrém tričku s květinami a nektarinkou. Kombinace lesní flóry, exotického ovoce a havajského vánku v nebesky modré?Povrchní, ale abych ctila pravidla, musím si někdy povolit výjimku:-)

Můj nejmilovanější Burton. Laskavější, smířlivější, moudřejší, ale neviditelná křídla příběhu mají stále to šílené rozpětí. Fantasmagorie, která se tváří jako pohádková cesta od kořenů k potomkům.................. Albert Finney/Ewan McGregor a jejich osudové ženy společnými silami natáhli síť, ale Velkou rybu chytil na háček samotný Velký Tim, jeden z největších filmových poetů. Kontrasty otec-syn, realita-snovost, osud-volba ústí do závěrečné scény u řeky, jíž se koloběh uzavírá. I syn v chladném podání Billyho Crudupa konečně vstupuje do otcova barevného a barvitého světa...

Pro publikum mívají příběhy podle "skutečných událostí" zvláštní půvab, nadplánovou auru. Steven obrátil svůj zrak zpět a natočil zvláštní žánrový hokus-pokus, jakoby ho začala bavit skládačka, se kterou si hrál jako malý kluk. Hanks obsazený proti typu a DiCaprio jako mistr převleků si spolu hrají na kočku a na myš, jen místo myšího kožíšku vidíme pilotní/lékařský stejnokroj a dokonalé herecké manýry. Ale každá kočka se své kořisti dočká...

Hérakleitos z Efesu si byl jist, že nelze do stejné řeky vstoupit dvakrát. Richard Linklater vstoupil do téže řeky v jiném městě. Valčíkovou Vídeň vystřídala kankánová Paříž, noční pouť odpolední procházka, ale změnilo se něco mezi Jessem a Celine? Řeka plyne, lidé mluví a ledovec, jehož špička je zdvořilý zájem a reklama na spokojený život, se zvolna vynořuje nad hladinu a taje..............Before Sunrise je mi bližší, ale až mi nebude kolem dvaceti, kdo ví, jestli sequel neocením víc než jeho staršího bratříčka.

Zavřete oči, semkněte víčka, přichází Robert Langdon. Hans Zimmer složil pařížskou symfonii,kterou je lépe vychutnávat bez obrazu. Vysokorozpočtová zoufalost, vysokostopážová nuda. Prohra mistra Howarda. 35%

Jak to bylo,pohádko? Zabloudilo kuřátko. Na bulváru, kde se stojí, pípá,pípá,nožky bolí, ve vysokém obilí, prince najde za chvíli...Pohádka o postmoderní Popelce smíšená s Pygmalionem. Kýč. Klasika.

Jeden z filmů, který vás rozbije psychicky i fyzicky na atomy. Když po pádu do ticha nemůžete popadnout dech, uvědomíte si, že Greengrass vás coby černého pasažéra usadil na jump seat a beznadějné drama obyčejných lidí v neobyčejný den vám vtiskl hluboko pod kůži. Bolest, strach, víra, naděje a láska ano. Patos nikoli. Jen černočerná tma.

Rafinované. Provokativní. Hravé. Agatha by se bavila.

Ze tří bratrů nejstarší, chybí mu vybroušenost prostředního bratra a (naštěstí) i bujará rozjívenost třetího mazánka, ale přesto zůstává vzorem, ke kterému se mohou vracet. Ekvivalent labradora mezi comicsovými adaptacemi: chytrý, přátelský k dětem i dívkám, veselý a to, po čem toužíte, vám přinese než bys řekl pavučina.