Alvin

"Kdo se má v tolika postavách vyznat," říkal jsem si na začátku, ale zvyknul jsem si. Ta detektivní druhá půlka filmu je, řekl bych, záživnější. Čekal jsem ale trochu jiný film a opět se ukázalo, že kategorizace ČSFD "Komedie / Krimi / Mysteriózní / Drama" je úplně mimo, protože tenhle film není ani jedno.

Ve své době nejlepší a možná i dosud nepřekonaný satirický pořad. Angličani mají Monty Pythony a my zase Českou sodu. Pravda pro těch pár suchopárných diváků, kterým tenhle styl humoru přijde "trapný" a divadlo Sklep považují za "divné" to není, ale pro ně jsou tady pořady z produkce TV Nova.

Na svůj černobílý originál to nemá, ale zas takový průšvih, jak to vypadá podle zdejšího hodnocení, to taky nebyl. Příjemné herecké obsazení a sem tam vtip.

Když scénář stojí za vyližprdel, tak to nezachrání ani těch pár dobrých herců.

Celkem efektní pochoďák třinácti trpaslíků, jejichž jména jsem si nezapamatoval, jednoho Pytlíka a jednoho Gandalfa. I když to zní lapidárně, v podstatě to vystihuje celý bezmála tříhodinový film. Dalo se to čekat, když rozsekají jednu knížku na tři filmy. Není to nuda k nepřežití, ale taky žádná filmová bomba, Zatím zdrženlivých 70%.

Éra flanelových košil a zkreslených kytar ze Seattlu mě kdysi zasáhla naplno, takže k tomuhle dokumentu mám poněkud nostalgický vztah. Je to samozřejmě plné videozáběrů mizerné kvality, ale taky songů, které jsem ve svých nácti znal nazpaměť. Většinu z těch skladeb jsem neslyšel víc jak 15 let a stejně mě teď dostalo, jak to byla přímočará, energií nabitá muzika. Jako dokument průměr, ale jako připomínka dob, kdy grunge ještě nebyl mrtvý pojem je to perfektní.

Ještě si docela živě vybavuju, jak jsem celé léto 1995 jezdil po Praze se sluchátkama v uších, ve walkmanu se dokola točila kazeta s nápisem Foo Fighters a já jsem si říkal "no sice to není Nirvana, ale taky to vůbec není špatné". Na dalších dvou albech David Grohl potvrdil svůj talent muzikanta, co dokáže napsat originální melodii, zapamatovatelný refrén a k tomu silný rytmus. Od One by One dál ale zapamatovatelných songů ubývalo a skoro jsem je přestal poslouchat, až s posledním Wasting Light jsem je zase vzal na milost. FF dneska patří mezi takové hvězdy jako RHCP nebo U2, které bez problémů vyprodají Wembley dva večery po sobě, ale to je taky jejich problém, už je to prostě moc velká mašinérie a všechno je propočítáné do posledního detailu. Stejný pocit jsem měl i z tohohle dokumentu, ze začátku možná výpovědi členů kapely zní celkem věrohodně (až na Grohla, který je rozený herec), ale ke konci je toho hraní na kameru čím dál víc viz. natáčení Wasting Light doma u Grohlů, kde Dave předvede, jak během pěti minut spíchne kus rerénu a ještě je přitom starostlivý otec a všichni se hrozně usmívají a dělají do kamery "velkou pohodu". Hudba za 5, dokument za 3.

Tři figurky tak umělé, že by i Ken s Barbie záviděli, sehráli romatický trojúhelník mezi synagogou, kostelem a nějakou děsně velkou korporací. Bylo to dlouhé, vtipu jak šafránu a ten Miloš Forman to teda fakt nevytrhnul.

Je celkem jasné, kde se Adolf Zika inspiroval, ale jeho verze života v jednom dni bohužel selhává hned na několika frontách, i když netvrdím že pokaždé jeho vinou. V první řadě to není zdaleka tak pestré, což by se ještě dalo pochopit, když všichni žijeme v jedné kotlině praotce Čecha (no jo už slyším Moraváky :-), ale když už dorazilo 10x méně materiálu, proč musí mít výsledek pořád celých 90 minut, ze kterých bohužel většinu obstarávají nezajímaví exhibicionisté? Tohle si mohl režisér ohlídat a stopáž adekvátně zkrátit. Druhé mínus je za hudbu od dvojice Brant&Roškaňuk. Třetí a vůbec největší faul je ta první obrazovka plná prohlášení, o čem že bude tenhle dokument, ze které bych vypíchnul "podařilo se něco zvláštního a vznikla sonda do hlubin českého národa a odpověd na to, pro co má v dnešní době ještě smysl žít." To si asi sepsali tvůrci předem a nevšimli si během stříhání, že 90% aktérů se jim na jejich nacionalisticky lazené otázky prostě vyprdlo. Vzniklo tak dlouhometrážní Neváhej a Toč bez ladu a skladu.

Vůbec nezávidím střihačům, kteří museli projít těch 5000 hodin videa, protože takovýhle projekt musel nutně přilákat spoustu exhibiconistů s videokamerou. Do výsledných 95 minut se jich naštěstí dostalo jen minimum a vlastně tam jako vzorek patří, protože i takoví jsou lidé. Diskuze jestli je to film zásadní nebo zbytečný a jestli emoce ždímá nebo ne, jsou myslím v tomhle případě docela zbytečné. Dalo se čekat, že tu budou dojemné scény, záběry lidí osamělých, nemocných nebo strádajících, ale taky zaběry lidí štastných a spokojených. To že tvůrci pochopili, že nejen obraz, ale i hudba vytváří emoce a náležitě toho využili, považuju za plus. Za další pak těch pár společných dotazů jako "Co máte v kapse?" nebo "Z čeho máte největší strach?" na kterých se podle očekávání dají taky krásně ukázat kontrasty života lidí v různých koutech planety. Je to pestré, je to uvěřitelné, je to o nás a jsem rád, že jsem toho součástí.