Jackdaniel.c

Dystopie, ze které srdce jásá. Komedie kombinovaná se sci-fi vždy potěší, stejně jako Allenův „Spáč“. Vážné poselství ztráty poloviny z ženy je vzácně kombinováno s politickou satirou osmdesátých let 20. století. Jestliže nám Allenův humor odkrývá absurditu západní politiky, pak Sexmise přináší absurdní humor socialistického Východu. Jen namátkou: „Začíná to vypadat vážně! - - - To je asi nějaká organizace“, „Nemyslete si, že vám pomohu utéci. Jsem přece loajální státní zaměstnankyně!“, „Co to děláš? Já jsem přece funkcionářka...!“. Parafráze na Armstrongův slavný výrok mise Apollo 11 je jedním z vrcholů filmu, byť ho závěrečná pointa lehce zastíní... (85 %)

Tak tohle je filmová depresiáda, kde se potkalo prakticky všechno, jak mělo. Koncert prezentující jedny z klíčových vlastností biologických druhů, tj. sexuální pud a pud sebezáchovy. Zločin a vina se tu dostávají na světlo a člověk hledá pochopení pro zabití člověka. Mimořádně nápaditý princip prostřihu a letmých záchvěvů obrazu je doprovázen prací dalších profesí od scénáře, přes kameru po nezapomenutelné výkony hlavních předtavitelů. "Já netrefím domů ... To nic ... Já taky ne." (95 %)

Herecký koncert v podání M. J. Foxe a S. Penna. Zdecimovaný válečný svět bez viny a trestu, svět, v němž platí jiná pravidla hry. "Každej z nás to může kdykoli schytat, proto se chováme, jako bychom byli nesmrtelní a už na to začínáme pomalu doplácet. ... Myslím, že je to ale právě naopak. Protože tu můžeme umřít, měli bychom si dát sakra pozor na to, co děláme. Protože na tom záleží víc, než si myslíme." (85 %)