panFalář

Jen klid, pan Fourchaume se projíždí s traktorem.

JB: "A vy jste tam ,třeba, brali, co je kýč, že jo?" Lucka: "V estetice se to bralo."

Tento dokument spíš poukazuje na neschopnost našich novinářů zanořit se do hloubky. Coby odsouzenci k věčnému sklouzávání po povrchu se zmohou jen na plytký rozhovor s panem Šouflem a lákají čtenáře: "Pojďte se taky klouzat!"

JB: "... a pak je tu znervózňujou ty stroje, který sou na výrobu toho lepšího člověka, kterej má jenom větší svaly." Olga: "Ale to přeci není vůbec pravda."

Hlavně aby nám z toho neutekla ta šťáva.

Bursíka v soucitné poloze si mohla autorka odpustit.

Mezi falešnými "dobrými dušemi" na Ministerstvu kultury: JB: "Tak já jenom konstatuju, že zůstává tajemství, který není tajmeství příběhu, není tajemství umělce, je to tajemství veřejný služby. A to tajemství veřejný služby, když je to veřejná služba, by nemělo bejt, já si nemůžu pomoct. Možná se pletu. Řekni mi, že se pletu." Helena: "Pleteš se." ... Helena: "..A já celou dobu koukám, jaký máte krásný boty, paní Urbánková, ale ty sou teda fakt tak nádherný..."

Pomeje neumí ani chodit.

...že člověk je někdy down a jindy zas třeba díky té lásce up... ... tento film je úplně down, úplně down...

Dobro i zlo se prolínají uvnitř hlavních postav, někdy s těžko rozlišitelnou hranicí. Hrdinové se snaží navzájem milovat a soucítit, přesto se někdy chovají nevraživě nebo je okolnosti drtí až ke zradě a k osudovým selháním – a v jiných okamžicích zase nacházejí úctyhodnou odvahu. Přes tuto nejednoznačnost, právě díky vylíčení složitosti dobových situací, ve kterých se postavy musejí pohybovat, film vyznívá mimořádně silně, lidsky a otevírá důležité otázky.