dodanek

Bylo to celý hezoučký a strašně italský. Celý film jsem se připravoval na to, jak tady vylepím čtyřhvězdu, ale posledních pár minut bylo tak nějak navíc a film, který ve mně zanechal jinak velmi pozitivní dojem, trošku zhořkl. Někdy je méně více…

Super. Je z toho moc znát rukopis Tomáše Pavlíčka - film má něžný feeling, absurdní situace a dialogy, spoustu running gagů, a jak už to tak u Tomášových filmů bývá, o trošku slabší konec. Odsmál jsem ale 80 % stopáže, což je zhruba o 80 % více než je u českých filmů obvyklé :)

Řemeslně docela slušně zvládnutý film z mnou nepříliš oblíbeného žánru "všichni jsou iracionální dementi", který pocitově trvá zhruba čtyři hodiny. Nic moc. Jirka Mádl je lepší scenárista a režisér (Na střeše bavilo moc!) než herec.

Skvělý, poutavě natočený a silný film, který na můj vkus velmi vhodně kombinoval nádherné animované pasáže s prostřihy na historické záběry i autentické výpovědi účastníků (u nichž nechápete, jak to prokristapána mohli přežít). Osobně mi vadilo, že jde o striktně levicovou agitku, ve které jsou Rusko a Kuba vykreslováni jako ochránci chudých a USA jako agresor toužící po ropě a diamantech, ale pak jsem se smířil s tím, že jde o autentické převedení předlohy (polská kniha z doby hlubokého socialismu) do filmu.

Čím to, že Maďaři a Poláci umí točit tak krásné filmy o strašných věcech, a my si tady pořád hrajeme na to, že za komunistů tu byla pohodička, chatičky a spousta legrace?

Jestli právě procházíte program LFŠ a bádáte nad tím, zda má cenu vidět český celovečerní dokument o tématu, které je nám jako národu z podstaty cizí (američané, kolonialismus, a koneckonců i ta Afrika), nebádejte. Odpověď je JEDNO VELKÉ A HLASITÉ ANO. I když si odmyslím 10 let (!!!) neuvěřitelné práce, pořád zůstává výsledek - a tím je nádherný film, který vás pohladí po trochu otupělé duši.

Do poslední chvíle jsem nevěřil, že se to povede, ale Malý princ je film hravý, pěkný, vtipný, zpěvný, spíš smutný a hlavně mimořádně důstojný. Stop-motion knižní pasáže jsou božské a ta CGI skořápka s dalším příběhem se s nimi vizuálně ani duševně nebije a co víc, dokonce je normálně dobrá! Ústřední písničku Suis-moi od Camille si broukám na ulici už dva dny. Jo, a dovolím si tvrdit, že to zcela očekávaně není moc film pro děti.

Prosímvás, lidi, jestli zrovna koukáte na program ozvěn LFŠ a vybíráte, na co byste šli, JDĚTE na tenhle film, je to čiré dobro.

Hodinu a půl budovaná velmi tíživá atmosféra dává snímku duši. Pokud víte, do čeho jdete, tak vám pár zbytečných scén s tenistou a fakt, že film je o lidech, kteří by zasloužili přes držku už v první minutě, nezkazí výjimečný zážitek.

Ježišimarja, o tolika aspektech internetového hodnocení filmů mohl tenhle snímek během třiceti minut mluvit. A on místo toho jen hloupě žvatlá, dává prostor zrůdičkám ("Blbci by neměli mít právo hodnotit umění!") a snaží se udělat z uživatelů ČSFD blbečky, pravděpodobně jako revanš za komentáře k té šaškárně, kterou pan dokumentarista předvedl na ČSFD projekci Holubice. Pokud vás zajímá nějaký sociologický náhled na hvězdičkové hodnocení; jeho vliv na tvůrce či jejich byznys; subkultura ČSFD uživatelů a podobně… tak hledejte jinde. Perlička ze závěrečné debaty na LFŠ: "No a proč tedy podle vás na ČSFD chodí tolik lidí?" "No, já moc nevím, protože je tam ten chat, ne, tak tam chatujou asi." Aneb ten den, kdy jsem přestal věřit, že když o něčem točíte dokument, tak jste si udělali aspoň základní rešerši.