MarekMotor

Téměř banální příběh o korupci, odvaze a osobních rozměrech tragédie je v duchu původních filmů noir nasnímán ve velmi pomalém rytmu, pro který byl zřejmě "nemoderní" už v době svého vzniku. Vyniká nádhernou kamerou, režisérovým smyslem pro celkový obraz i pro nejmenší detail a nenápadně precizním střihem. Jazzový klub jako jedno z důležitých míst děje umožnilo Figgisovi, který je sám dobrý muzikant, akcentovat ve zvukové složce snímku blues a jazz. Pro současné stoupence antiamerikanismu bude jistě nezapomenutelným zážitkem parodie americké hymny v podání smyšleného freejazzového Krakovského jazzového ansámblu, pro současné milovníky jazzu a blues (ještě žijeme) zase Stingova basová improvizace z druhé poloviny filmu. Ačkoli zde tenhle film není příliš populární, vyměnil bych ho za pět z deseti filmů, které zde naopak populární jsou (1, 2, 5, 7, 10), a to v kursu 5:1.

Hra není ani trochu dobrá, je neoriginální a spíš nudná, vinohradská inscenace nijak nevyniká nad šeď velkých bulvárních divadel. Tři hvězdy jsou za to, že Dagmar Havlová většinou přeprala svůj sklon k přehrávání a za brilantní výkon Petra Kostky.

Spolu s nickem "Tosim": nejlepší film Woodyho Allena.

Velmi nepovedené.

Prvních patnáct dílů je geniálních, pak to sice ztrácí, ale pořád je to nadprůměr nejen v televizní tvorbě.

Zdánlivě mimo poetiku vrcholných režisérových opusů. Ústředním bodem filmu je však také rozporuplný hrdina, který na rozdíl od Franka Boothe z Modrého sametu dokáže své temné stránky pozdržet za maskou sympatického staříka (vyplouvají na povrch jen mimochodem, většinou jako vzpomínka, k níž se Alvin bezděčně přizná) a jehož snaha o dominanci toho lepšího je nakonec zřejmě korunována úspěchem. Snímek má mnoho významových rovin, je skvěle natočen a disponuje vynikajícími herci - to vše z něj dělá jeden z nejlepších Lynchovývh filmů.

Kdysi (polovina 80. let) velmi dobré představení v divadle ABC s Aloisem Švehlíkem, Lubomírem Lipským a Alenou Vránovou v hlavních rolích. Pro televizi adaptováno příliš divadelně, ty nedivadelní prvky jsou sice k smíchu, ale nikoli vtipné (scéna s motorkou). Obsazení i přes zvučná jména ani v nejmenším nedosahuje kvalit někdejšího divadla.

Nadprůměrný film, na který si dobře pamatuji i deset let po prvním a jediném shlédnutí. Komorní příběh pro svou precizně zaznamenanou nevyhnutelnost získává rozměr antického dramatu, jeho tvůrce se osvědčil ve všech profesích, které zde zastával, zejména jeho herecký výkon je excelentní. Autor českého názvu by měl být zavřen v podobném zařízení jako hlavní hrdina, třeba by mu to pak došlo.

Film ideově spřízněný s vrcholným dílem Michelangela Antonioniho (byť esteticky zcela jinde) skrývá za precizně natočeným investigativním dramatem rozporuplnou, nejasnou a právě proto hlubokou úvahu o pravdě, jejím společenském významu, o posedlosti pravdou a nemožnosti ji získat. Bravo.

Rozhlasový počinek v nápadně umělých televizních dekoracích zůstává Sakiho povídkám hodně dlužen. Jedna hvězda za sice neoriginální, ale přesto "postmoderní" konec:-)