ventus

Nejprve jsem začal přetáčet všechny flashbacky s mrtvou ženou a dětmi, pak patriotické bláboly veteránů a politiků, patetické fráze těch hodných a spravedlivých, cynické a nepěkné pikle těch zlých ... a nakonec vlastně všechno kromě akčních scén. Ty jediné stály za shlédnutí, zbytek, nuda, vata, klišé ... škoda, mohlo to být slušné akční béčko.

Ty dvě děti, co hrály profesionální zabijáky, mě zkazily celý film. Pořád jsem čekal, až se ukáží jejich rodiče a trochu je umravní, a ono nic.

Vyhraněnou první a druhou serii cením velmi vysoko a doporučil jsem ji mnoha přátelům. Nečekaný žánrový posun třetí řady seriálu byl zklamáním a od dalšího sledování mě odradil. Po delším čase jsem se s mírnou zvědavostí vrátil a tento speciál mi jen potvrdil, že se tvůrcům definitivně podařilo zabít nadějnou značku Sherlock. Rozpačitost, s jakou jsou i mezi skalními fanoušky seriálu přijímány stále zásadnější scénáristické nedostatky, je dle mého názoru zcela oprávněná. Oceňuji snahu ČT o rychlé uvedení, děkuji dobrovolníkům za bleskovou výrobu titulků a doufám, že se přes hořkou pachuť výsledného produktu od další práce nenechají odradit.

Naprosto sterilní dílko, takové to slušně profesionálně provedené nic proti ničemu bez chuti a bez zápachu. Lehce plyne, snadno se na to dívá, z hlavy okamžitě zmizí. Big Mac za 3.99 USD, neotrávíte se, ale ani si nepochutnáte.

Coraline rozhodně není rodinným filmem, který byste měli sledovat se svými dětmi. Odlehčený a hravý úvod vás zbaví ostražitosti, pak se náhle ze slaďounkého lízátka rodinné odpolední pohody vynoří ocelový břit a rozřízne dětem jazyk dřív, než se stačíte vzpamatovat. Hra s pudovými dětskými strachy je tu rozehrána tak důsledně, že moje 11 letá dcera, která (téměř) bez mrknutí oka absorbovala všechny naturalisticky a explicitně podané hrůzy, mordy a příšery potterovského světa, tento animák v polovině odmítla dále sledovat. Po mém naléhání, v přesvědčení, že dobrý konec zlomí sílu temného příběhu, film shlédla až do konce, aby mě v závěru proklela, že se na něco takového musela dívat. Zatímco dětského diváka před filmem varuji, dospělému s dětským srdcem jej naopak rozhodně doporučuji. Stoprocentně dotažená grafická koncepce díla, vynikající hudba a především bezbřehá fantazie příběhu spolu s dechberoucími mnohonásobně gradovanými gejzíry fantaskních vizuálních nápadů (některé scény již nezapomenete) dají pocítit úctu k autorově imaginaci a kreativitě ale současně i hořkost uvědomění si vlastních omezení.

Velmi, velmi černá španělská komedie. Stylově a námětově připomíná Almodóvara ovšem s Tarantinovým viděním světa. Takový Volver říznutý černým pivem s rumem. Velmi slušné herecké výkony, pekelné tempo, neromantický závěr. Letní komedie, která vám spolehlivě vyčistí hlavu.

Laciný pokus o vytvoření hororové atmosféry pomocí krve, masa a několika "lekaček".

Shlédnuto po mnoha doporučeních, velké zklamání. Pro děti příliš brutální, pro dospělé naivní. Technicky brilantní, umělecky impotentní spektákl. Určeno pouze pro zaryté příznivce žánru různých x-manů a s-manů.

Sunshine mě i po několika projekcích vždy spolehlivě emociálně "dostane". Stačí několik tónů soundtracku a naskáče mi husí kůže. Ani po opakovaných shlédnutích si však vůbec nejsem jistý, jak tato "chemie" funguje, dívám se na béčkový odpad nebo geniální dílo, které se za pár let stane klasikou (nebo něco mezi :-))? Nehodnotím, neřeším, vychutnávám.

Překvapivě inteligentní komedie, která sice svět neučiní krásnějším, ale po jejímž shlédnutí se na něj budete dívat několik dnů laskavějšíma očima. Pohodový humor (nevím proč, ale film mi připomínal Americkou krásu říznutou Amélií z Monmartru), sympaticky "jiný" hrdina, pekelně sexy Maggie Gyllenhaalová a hravý nelineární způsob vyprávění vás od první minuty vtáhnou do děje, takže se budete královsky bavit, spolu s Haroldem spokojeně civět pekařce na prsa, vychutnávat koláčky, a nakonec budete rádi, že film skončil tak jak skončil, i když správně měl dopadnout úplně jinak. Kvalita a vícerozměrnost filmu je evidentní, například moment, kdy Harold brnká na kytaru a se zavřenýma očima klopýtavě a tiše zpívá jedinou píseň, kterou zná, je jednou z nejromantičtějších first-kissing scén, jaké jsem kdy viděl. Závěrečný recitativ se sušenkami je pak už jen dokonale vyjádřeným světonázorem, nad jehož teologickým a geometrickým rozměrem by nadšeně zapráskal ušima i Ignácius Railly. Tento film mám opravdu rád.