RipperTM

Inu, v momentě, kdy jsem viděl název filmu a měl bych mluvit upřímně, očekával jsem jakýsi pokus o napodobeninu originálního King Konga, kdy se onen majestátní obr, vyšší než jedle na Staroměstském náměstí, zahledí do sympatické blondýny, nebo bude opět prohánět partičku Jacka Blacka, jenž podstoupí riziko, přiblížit se opět blíže k získání dalších autentických záběrů pro svůj dokonalý film. Jsem rád, že jsem byl až příliš domýšlivý a herecké zastoupení mě v tom plně utvrdilo. Zatímco pozvolný nástup znamenal seznámení se s hlavními protagonisty, další několikaminutová pasáž patřila marnému boji člověka s pánem ostrova. Nebylo se čemu divit. Když někdo naruší pořádek ostrova, musí počítat s tím, že se s ním nebude jednat v rukavičkách. Jakmile však minuty utíkají, zjistíte, že Kong zastupuje stranu dobra a postupně vám přirůstá k srdci.

Krásná lokalita, nádherná příroda, vůle soutěžících, zejména však nejlepší hráč historie "Kdo přežije" Russell Hantz v akci. Výborný manipulátor a král sošek imunity se rozhodl si pohrát se soutěžícími, ač jeho postup hrou neskončil vítězně. Za mě rozhodně můj nejoblíbenější stratég.

V dnešní době natočit politickou satiru není rozhodně snadnou prací, natož si zachovat přízeň diváků a neskončit mezi mohylami vymřelých napodobitelů politických představitelů. Když k tomu přidáte bezprostřední hlášky a nebojíte se rýpnout si do vlivných korýtkoidních politiků, přitom jste na jejich straně, sledující to ocení. To jediné totiž na politiky platí. Musí se aspoň na chvíli cítit trapně. Kdo ví, možná se i na sebou zamyslí. Není však nutné, je cpát všechny do jednoho pytle. Jako pozitivum vidím i snahu dostat, alespoň myšlenkově, do politiky mladé lidi, kteří se v České republice o politiku moc nezajímají. V některých situacích se zasmějí, nebo se alespoň budou pídit po dalších informacích nejrůznějších kauz a problémů naší země.

Víte, ono když se jdete podívat na film, který získal 12 Českých lvů, ač sotva spatřil světlo světa a nemohli tak k němu lidé včetně mě psát své bezprostřední pocity a dojmy ještě před udělováním sošek, máte neodolatelnou chuť zjistit v čem vězí ta kolosálnost a dominance na poli slávy navzdory skvělému Anthropoidu. Herecké obsazení přetékalo kvalitou, avšak výjimeční se zdáli být pouze dva. Exilový prezident Beneš ztvárněný překvapivě Oldřichem Kaiserem, což mimochodem byla trefa do černého, a Jan Masaryk, kterého v propasti nad úspěchem či potupou celého filmu převzal zahraničními rolemi políbený Roden. Problém vidím v tom, že bylo nesmírně těžké přidat něco navíc, jelikož duše i kostra filmu je psána známou historií. Na druhou stranu jsem viděl i světlé momenty, kdy se objevují myšlenky vlastenectví apelující na diváka, ať si aspoň vzpomene na Holanovu báseň či pocítí mrazení v zádech, jakmile se hrdelně ozývají slova písně Kde domov můj. Také jsem zaznamenal jakousi vlnu nevole ze strany diváků vůči Masarykovým stykům s drogami. Když se nebudu řídit názory ostatních, přidalo mi to osobně větší procento na autentičnosti filmu a snaze dodržet dnes velmi oblíbený dodatek, dle skutečné události. To samé se týká témata žen či pobytu v blázinci. Sečteno podtrženo, není to úplně můj šálek kávy, nicméně pro horší historiky, dějepisné samouky i milovníky průměrných a lehce nadprůměrných filmů ideální kousek.

Dozajista chápu ty přechvalující komentáře plné zdravé, zatím zřídkakdy poznané radosti z takové úrovně českého seriálu. Buďme za ně spíše vděčni a nekritizujme nadšení o nebetyčnosti daného dramatu. A za pár let, doufejme, že ne desítek, kdy bude tato kvalita standardem, se budeme muset mocně ohánět při hledání tak pozitivního ohlasu, neboť lidé se stanou, jak se říká lidově "namlsanými". Co se týče samotné Pustiny, zmínil bych úžasné mysteriózní prostředí, chvályhodné herecké výkony, přičemž pozici best of pro mě zaujímá pan Dušek, zajímavý příběh i syrovost některých osudů hlavních postav.

Úžasná podívaná. Tenhle kousek je přesně tím typem filmu, na který se vyplatí jít do kina. Jsem přesvědčen, že "wow efekt" zapůsobí takřka na každého. A teď už k samotnému filmu. Můžu s klidným svědomím říct, že jsem se nenudil ani minutu. Zvlášť samotný začátek se nebývale vydařil. Raketový nástup. Propracované akční scény, kdy pánové v oblecích padají jako kuželky při bowlingu, protkané vtipnými glosami, které jako střípky vyplňují prasklé zrcadlo. Bylo jsme sice na to navyknuti již z prvního dílu, ale druhé pokračování mi přijde ještě o něco lepší. A jak už tady bylo zmíněno, Reeves si zachoval svůj standart pomstychtivého Johna Wicka a pomyslnou třešničku přidal režisér v podobě závěrečné zrcadlové scény.

Jeden z nejlepších dílů vůbec. Scéna, kdy spolu názorově bojují vínem opojení Ragnar a král Ecbert se opravdu povedla. Smrt se stává v podstatě dílem komedie. Je tak blízko, ale zároveň tak daleko. A ještě něco. Jarl Ingstad patří do Kattegatu, to si zapište za uši!

Jedním slovem : Srdcovka. Nevím proč. Nemám ponětí co mě k tomu v mé mysli navádí, ani jakým způsobem se podařilo získat moji bezmeznou věrnost tomuto filmu. Prostě na mě zapůsobil opravdu silným dojmem. Upřímně, je mi zcela jedno, kolik film stál, co se v něm nepovedlo, kdo působil nedůvěryhodně a kdo zaspal u sněhového děla, když to někde krapet přehnal. Autentické, nehumánní, drtivě syrové prostředí krutého sovětského východu, kde rozhodně Clemens potřeboval svůj kabát, bylo nastíněno kvalitně. V podstatě pár dřevěných fošní ztlučených do sebe bez jakékoliv péče, hlavně aby chránily před setsakra nepohodlným počasím, doly pro vojenské zajatce, kde jste v nelidských podmínkách střeženi a biti statnými muži sloužícími v duchu rudého bolševismu. Jste uprostřed ničeho a vidět strom v těchto zeměpisných šířkách by se rovnalo zázraku. Nemá cenu zastírat, že film je skvělý zejména díky Bettermanovi, který se představil ve své životní roli. Snímek jsem viděl desetkrát a rozhodně nekončím.

Ruka mi automaticky uhýbá při psaní tohoto komentáře. Víte, vyjádřit se slušně o "troškovině" není rozhodně snadným úkolem. Slaboduché, nic nevyjadřující dialogy a hlavně neustálé vnucování nevkusné erotiky je bohužel pro spoustu individuí dostačujícím formátem. Tyhle filmové kousky bych doporučil sledovat za dozoru ambulantní služby. Mrzí mě, že česká kinematografie se snaží vyšvihnout pomocí těchto kýčů, naproti tomu je těžké nalákat diváka na nějaké české drama či thriller, který je rozhodně smysluplnější.

Potloukat se životem bratří Crayů je opravdu pastva pro oči. Nadmíru poutavý thriller, který se nesnaží zaujmout přemírou akce a nadlidských scén v bitvách s modrými strážci zákona. Naopak s lehkostí a elegancí světa chytrých gangsterů mapuje zákoutí abnormálního života při nezákonné cestě za slávou a bohatstvím. Dvojrole Toma Hardyho, jenž musel zahrát jakési protipóly lidského charakteru obou gangsterských bratří, završená scénou s bezskrupulózním zabitím člena gangu byla vskutku grandiózní.