Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Rozprávka
  • Animovaný

Recenzie (6 724)

plagát

Hamernická povídačka (1975) (TV film) 

Od Zdeňka Zábranského už mě nemůže nic překvapit. S touto pohádkou jsem shlédl jeho poslední scénáristické dílo, které tentokrát povídá o člověku, jež touží po bohatství a moci. Nechce se už dřít, ale chce prachy, luxus a to vše bez dřiny. Takže klasický člověk. Jenže na rozdíl od jiných pohádek, Florián není tak úplně zlý, chce se jen dostat pod kůži správci zámku. Vykrmováním nakonec ale stejně nic nedosáhne. Jak už to tak u bohatých bývá i v reálném životě, dokud můžou chudáky využívají a když jim pak nejsou na nic, odkopnou je. Toto zjištění stojí pantátu majetek, o který nakonec přijde a vydá se do světa - tedy doslovně šťastný konec pohádka nemá. Jen mě tak překvapilo, že se vojáci vůbec nedivili, když odváděli správce, že má na hlavě paruku. Copak obyčejní lidi nosí paruky?

plagát

Hamlet (1996) 

Kenneth Branagh si Williama Shakespeara oblíbil. Krom toho, že si v roce o rok dříve zahrál v Othellovi, si střihl i režii Mnoho povyku pro nic - tři roky předtím, či Jindřicha V. v osmdesátém devátém roce. Bezpochyby je K. B skvělým hercem na Hamleta. Jeho výkon je zde absolutně přesvědčivý a doslova fenomenální. Režisér se rozhodl adaptovat dílo v původním jazyce i s původním textem, což je docela náročné. Zvláště, když dvě a půl hodiny trvající, drama vyžaduje absolutní pozornost. V množství textu a úvah jsem se leckdy ztrácel a protože jde film v rychlém sledu za sebou, tak není snadné všemu rozumět a hlavně se nad vším zamýšlet. Nicméně maximum nedám, neboť dal-li si Kenneth B. tak moc záležet na jazyku a jeho přesné adaptaci, zamýšlím se nad tím, proč stejnou váhu nepřiložil k výběru kostýmů a kulis? Vše působí, jako by se děj odehrával v 19. století a to rozhodně není doba Hamleta a moc mi to k němu nesedí. Přišlo mi to jako výrazný přešlap, který jediný chyběl k dokonalé atmosféře, ale to pochopitelně je čistě můj dojem.

plagát

Hanba (2011) 

Tohle je jeden z filmů, který mě kupříkladu vůbec nezaujal, přesto umělecky jej oceňuji. Je to pochopitelná studie do duší dnešních třicátníků a čtyřicátníků. A je to studie, která má pravdu. Člověk dnešní doby tráví většinu času v práci, neumí se bavit, neumí navazovat vztahy, zase chce sex a pokud možno hned, protože rád uspokojuje své fyzické touhy nikoli však duševní. Je to příběh z New Yorku a přesto si myslím, že až na výjimky se týká téměř celé Evropy a části asijských států a pochopitelně USA. Je to příběh moderních -cátníků. Mě tedy nezaujal scénář ani hudba, naopak oceňuji herecké výkony. Film, který si napříště nechám ujít, ač je tak pravdivý až je vulgárně depresivní.

plagát

Hanele (1999) 

Nejen o smutných očích, ale též o zabedněnosti, o víře bez pokroku a o příšerné naivitě. Židé mají svou víru a pravidla, a stejně jako třeba islamisté, se přes tyto pravidla nedá jít. Tehdy nejspíš přísnější než dnes. Židovská komunita dokázala být stejně jednotná i přísná zároveň a my máme možnost do ni nahlédnout pomocí lásky a nezkušenosti mladé Hanele. Krásná a mladá Lada Jelínková a celá řada současných hereckých hvězd, tehdy ještě jako úplní mladíčci. Martin Hofmann, Lucie Žáčková či Martha Issová. Přesně po kachyňovsku zachytil Karel K. situaci v Podkarpatské Rusi i s ohledem na těžkou sociálně-politickou situaci, ale též cestu a boj za láskou, který vypadal, že je předem ztracený. Jsem si jistý, že u většiny jiných režisérů by se nejednalo o tak poetické dílo na které by se dalo dívat.

plagát

Hannibal (2001) 

Hannibal mě překvapivě bavil více než následující Červený drak. Snímek je totiž výhradně o Dr. Hannibalu Lecterovi a změna prostředí a kontinentu zvlášť rozhodně prospěla. Anthony Hopkins opět výborný. Škoda jen, že tohle je konec filmů o Lectrově současnosti, neboť to vlastně žádný konec nemá. Další věc, co mi vadila byla, jak se Lecter s lehkostí dostává běžně do cizích domů a do laboratoře. A také mi velmi chyběla Jodie Foster, nic proti Julianne Moore nemám, ale Jodie se prvním filmem zapsala skvěle.

plagát

Hannibal: Zrodenie zla (2007) 

Jako příběh o začátcích mladého Lectera to beru. Fanoušek tohoto kanibalistického vraha se tak dozví, co a kdo z něj udělal to, čím se stal. Jako samotný film by asi také obstál. Ale nutno podotknout, že jako jeden ze série o Hannibalovi je to nejslabší článek. Takovéto mrazení, které divák pociťuje, když sleduje Mlčení jehňátek, zde chybí. Hannibal vraždí jako běžný vrah a ztrácí přece jen ten punc dokonalosti a mazanosti. A já osobně postrádám i pořádné napětí. Hannibal od začátku do konce ví, co chce udělat, a s ním to víme i my a jde si za tím. Od začátku do konce víme, co se stane. Jen nevíme jak. U Mlčení jehňátek je to opačně. Víme jak, ale nevíme co. Ukončil bych to tedy tak, jak jsem začal. Jako samotný thriller to vcelku obstojí, ale jako jeden z dílů o Hannibalovi Lecterovi ani náhodou.

plagát

Happy End (2017) 

Já filmy Michaela Hanekeho neznám tak dobře, Pianistku jsem jednou viděl tak nějak zběžně. Happy end je drama o rodině, která předstírá, že jim vzájemně na sobě záleží. Ve skutečnosti vidíme cynickou přetvářku, která je právě tak častá u těch nejbohatších. Je to příběh o tom, kterak se ve velkém domě dá ztratit vlastní tvář. Pravda je, že se jedná spíše o sérii příhod jednotlivých členů a film tak nefunguje jako ucelený příběh s jednou dějovou linkou. A ani osobní příběhy různých členů rodiny nejsou tak zcela uzavřeny, alespoň ne pro diváka. Většina zůstává otevřená a divák tak zakouší pouze pocit nakousnutí problému, jeho pojmenování, ale nikdo nic neřeší ani děj nikam nevede. Jde tedy nejspíš pouze o poukázání na tyto jevy v této konkrétní rodině a u těchto lidí obecně. Z hereckých výkonů mě nejvíc zaujala Fantine Harduin, která jediná zahrála velmi přesvědčivě, byť její vlastní příběh také byl jen vysvětlen co se pojmenování týče. Víc než jedna návštěva do tohoto domu cynismu a falše čekat nelze. Takže chápu, že leckterý divák může být zklamán. Být příběh propracovanější, jistě by si zasloužil i vyšší hodnocení.

plagát

Happy Feet (2006) 

Happy Feet je velmi ambiciózním snímkem a jak jsem se dozvěděl ze zajímavostí, nějaké ambice i tvůrci naplnily. Film vydělal a dokonce získal pár cen. Myslím, že to mají tvůrci docela štěstí. Já totiž tak nadšený nebyl a jak se tak dívám, ani zde nadšení nevládne. Happy Feet má problém především na příběhové bázi. Děj je totiž dlouho velmi chudý a nezáživný. Vlastně se odehrává v takových vlnách. Chvíli je na co se koukat, chvíli zase ne. Zoufale navíc chybí to, co zdobí předeším kupříkladu Shreka či Dobu Ledovou...humor. Moc se opravdu nezasmějete. Navíc je snímek zbytečně dlouhý. Paradoxem také je, že to, co na čem film staví, tedy na hudbě, taky není příliš silnou stránkou. A tak hodnotím kladně hlavně animační stránku. Z tohoto pohledu je film jedním z nejlepších animovaných, co jsem kdy viděl. Je totiž propracovaný naprosto dokonalým způsobem do nejmenších detailů. A že lidi hrají skuteční herci? To je pak třešnička na dortu originalitě a dokonalosti. Dost naivní je také konec, ale jde o pohádku pro děti, tak se to dá více méně prominout. Vzhledem ke zmíněným mínusům, to lepší než slabá trojka nebude.

plagát

Happy Feet 2 (2011) 

Už první díl balancuje na pomezí dvou a tří hvězd a dvojka je na tom úplně stejně. Ano, jsou zde úsměvné momenty, ale stín průměrného prvního dílu dvojka nepřekročila ani náhodou. Zde navíc mám problém s hudbou. V některých momentech je dobrá, v jiných dost špatná. Přitom děj je skoro podobný prvnímu dílu. Liší se jen v celkovém konceptu. Totéž platí například o Době Ledové, ta si alespoň udržela svůj styl humoru postavičkami. Tady však marně hledat cokoli, čeho by se divák chytal a co by vyčnívalo z celkové šedi. Postavy ani obecně děj to není.

plagát

Harold a Maude (1971) 

Harold by klidně mohl být dalším členem Adamsonovy rodiny, ostatně jeho záliba v pohřbech a krvelačných vtípcích to jen potvrzuje. Je jiný, což cítí i členové rodiny a nejbližší okolí. A zřejmě proto ho zaujme stejně bláznivá Maude. Ty dva rozděluje věk, jinak ale nic. Ona ho naučila, jak si život užít a jak ho  prožít naplno. Harold moc nesnese autority, Maude je spíše ignoruje. Od obou skvělý výkon, hlavně od Buda Corta. To vše zahaleno do zajímavé atmosféry, kdy jsem si dlouho myslel, že se jedná o děj odehrávající se na britských ostrovech. Dalším skvělým doplňkem je hudba. Na to, že Colin Higgins s tímto scénářem absolvoval, tak klobouk dolů. Na druhé straně napsal a natočil jen tři scénáře a filmy.