Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Akčný
  • Animovaný

Recenzie (476)

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Myslím, že snad nešlo čekat ani nic jiného, než další dokonalost. Něco tak vizuálně nádherného se totiž jen tak nevidí. Obzvlášť v dnešní době CGI hnusu, který se na nás valí ze všech stran a kdy CGI snad nikdy nevypadalo hůř a kdy i filmy staré 20 let s polovičním rozpočtem vypadají líp, tak tady se teprve ukazuje pravá síla moderního CGI a jaké krásy se s tím dají vytvořit, když se to neplácá honem někde na koleni. Závěrečná bitva mě poslala do nebes a zpět. Stejně silně působí audio, kdy člověk cítí každou vibraci, každé zadunění a když se do toho ještě vloží mistr Zimmer a zahřmí jeho velkolepý soundtrack, tak je husina zaručena. Slyšet to ve velkém sálu a vidět na velkém plátně tomu všemu dodává ještě větší grády a já jen doufám, že to vydělá takový kotel, jak již dlouho nic, páč si to rozhodně zaslouží. Tohle je totiž snad od doby Oppenheimera konečně další poctivý, chytrý a s láskou dělaný blockbuster, hodný vidět v kině a hodný všechny chvály. Rozhodně nebylo v kině viděno naposledy. :)

plagát

Fallout (2024) (seriál) 

Okey dokey, tohle je naprostá pecka! Když jsem poprvé slyšela, že mají zfilmovat mojí oblíbenou herní Fallout sérii, tak jsem byla hodně skeptická. Poté vyšly první fotky, což upoutalo mou pozornost. A již po prvních pár minutách prvního dílu jsem začala být optimistická a po jeho dokoukání by mi i slza ukápla dojetím, jak perfektní to celé je. Opravdu seriál, kteří si nejvíce užijí fandové a který je dělaný někým, kdo nejen ví o čem mluví, ale respektuje předlohu a do nejmenšího detailu se snaží o co nejvěrnější zpracování. Opravdu jsem až žasla nad tím nádherným vizuálem, doprovázeným herním soundtrackem, kdy si člověk připadal, jak kdyby opět hrál nějaký díl a brouzdal se posapokalyptickými ruinami či pouštěmi. Do toho sympatické postavy, se skvělým dialogem a fajn příběhem. Nemám vážně co vytknout a nemůžu se dočkat pokračování.

plagát

Mladá dáma (2024) 

Kupodivu celkem milé překvapení. Nečekala jsem od toho téměř nic, obzvlášť dle tolika negativních recenzí co to sklízelo jen co to vyšlo. Ale jsem ráda, že jsem tomu dala šanci. Příběh není tak hloupý jak jsem od toho očekávala, stejně tak i postava Millie, která byla naštěstí dost umírněná ve svém drsňáctví, chovala se normálně, dokonce snad i chytře a do toho naprosto úžasný vizuál (ano, drak o kterém každý básní má fakt skvělý design) a fantastický velkolepý soundtrack to celé hodně vyzdvihuje.

plagát

Prvé znamenie: Prichádza Satan! (2024) 

Slabé, slabé, slaboučké. Chápu, že všichni chceme konečně vidět pořádný horor a tak se spousta lidí spokojí a oslavuje minimum alespoň něčeho trochu slušného, ale tohle si to nezaslouží. V první řadě nechápu, proč něco jako Omen, kterého zná snad téměř každý a kdy je jeho původ a důvod proč je tam kde je dost jasně vysvětlen již v originále, potřebuje prequel a když už se do toho musí montovat, tak proč měnit celkem zásadní rozdíl  SPOILER  Damienova matka byla šakal, nikoliv otec. Jak tedy chtějí vysvětlit, že jeho matka nejen byla člověk, ale ještě k tomu přežila? Doufám, že to nebyla nějaká tupá snaha o novou verzi Omena do budoucna.  KONEC SPOILERU  A možná bych se s tím vším i smířila, kdyby alespoň přišli s něčím zábavným. Ovšem tenhle film se táhne jak smrad od začátku až do konce a jakákoliv dobrá atmosféra je zničená lacinou lekačkou doprovázenou hlasitým zvukem, ze kterého mi málem pokaždé praskly bubínky a kterou vidíte již na míle daleko. Jediné pozitivum je hlavní herečka, která zde byla skvělá a na které to celé stálo, odvedla dobrou práci a mělo to i pár pěkných scén, kdy atmosféra fungovala, ale převážně jde o těžký průměr, možná i podprůměr. Zdá se, že jeptišky jsou teď v kurzu.

plagát

Barbie (2023) 

První půlka super, ovšem poté tomu hodně došla pára. Byl to opravdu dobrý nápad, vizuálně nádherný a skvěle odehraný - Margot Robbie nemohla být lepší volba pro Barbie, ale pro mě krade show rozhodně Ryan Gosling jakožto Ken, bylo vidět, že si to opravdu užíval a opět prokázal jaký má komediální talent. Ovšem co začalo tak slibně, tak pak sklouzne do přihlouplého boje pohlaví, které určitě šlo pojat mnohem lépe, než jen ženy dobré, muži špatní. Je škoda, že v dnešní době musí mít tolik super konceptů za tím nějakou politickou agendu. Ale jelikož tohle vydělalo celosvětově pěkný kotel, tak to bohužel Hollywood vyburcuje k dalším podobným projektům.

plagát

Evil Dead: Vzostup zla (2023) 

Odehrává se to v podobném tónu jako předchůdce z 2013, tedy spíše bráno vážně, což mě nevadí, protože jsem vždy měla raději temnější verzi Evil Dead universa. Děj je tady víceméně také to samé, akorát se změnou lokality. Vypadá to naprosto nádherně, opravdu se tady opět vyřádili, ať co se masek a gore týče anebo fantastické kamery a ozvučení. Místy fakt nepříjemné, strašidelné a atmosféra za mě super. Jediné co schází jsou lepší postavy, na kterých by člověku záleželo a určitě by to chtělo trošku oživit něčím novým a neviděným. Ale kupodivu si stále tyto nové přírůstky, alespoň za mě, vedou dobře a dokáží stále bavit.

plagát

Gen V (2023) (seriál) 

Gen Woke. Kdyby byla celé 1. řada tak dobrá, jako byl poslední díl, tak by to i šlo přirovnat ke kvalitě The Boys. Ovšem to se bohužel nekoná. Je to pouze sprsklenec již viděného, s nekonečnými zmínkami z The Boys (což by i člověk odpustil, vzhledem k tomu, že to je ze stejného světa), plné nemastných postav, které nemají moc co nabídnout mimo jejich neustále zmiňovanou rasu a sexuální orientace a do toho se to snaží být děsně edgy svým humorem, kdy se zoufale snaží napodobit to skvělé kombo ujetý humor/drama, které tak skvěle funguje v The Boys. Hlavní příběh není sice nic šokujícího, ovšem kdyby to bylo pojato trochu dospěleji již od začátku, tak by to určitě fungovalo značně lépe. Uvidíme co přinese druhá řada.

plagát

Chudiatko (2023) 

Lanthimos je pro mě jeden z nejlepších režisérů naší doby, on a jeho filmy jsou pro mě vždy fascinující a myslím, že nikdo netočí absolutně ujeté příběhy jako on. Ráda vidím věci bez toho, aniž bych věděla o čem vlastně jsou, dle mě je to pak o to silnější zážitek a u jeho filmů to platí dvojnásob. Proto jsem se opět ráda nechala unášet vlnou naprosté příběhové a vizuální originality, kdy jsem sice nevěděla kam to celé směřuje, ale nemohla jsem se dočkat každé další minuty. Herecky jako ostatně pokaždé u jeho filmů naprosto dokonalé. V tomto případě Emma Stone, která právem sklízí jak chválu, tak ocenění a i přesto, že je zde opravdu fantastická, sakra odvážná a je tahounem celého filmu, tak za mě trošku částečně kradl show Mark Ruffalo, který ze sebe vyždímal co to jen šlo a stvořil tak naprosto dokonalou, slizáckou a nejvtipnější postavu. Opravdu fantastická práce. A dále musím ještě vyzdvihnout dialogy. Lanthimos měl vždy filmy propletené úžasnými dialogy, kdy postavy mezi sebou mluvili nepřirozeně, hodně upřímně, občas až dětinsky a naivně. A vzhledem k postavě Emmy Stone a jejímu ''stavu'' se sem tento způsob dialogů hodil o to víc. Věřím, že tohle hodně lidem nesedne (Lanthimosovi filmy jsou hodně Art, hodně satiristické a alegorické), tak to je u všech jeho filmů. ale já jsem byla v sedmém nebi, jsem ráda, že zůstává stále svůj a těším se s čím příjde příště.

plagát

Infinity Pool (2023) 

Brandon Cronenberg mě doposud extra nenadchl. Sice měl vždy super styl a zajímavé myšlenky, ale jejich zpracování bylo na mě moc suché. Ovšem Infinity pool mě vcucl hned v začátcích a bavil až do závěrečných titulků, kdy téměř 2 hoďky utekly jak nic. Zápletka ve svém jádru není nic nového aka boháči si užívají privilegií ve svém perverzním a amorálním světě, kdy si myslí, že jsou lepší než ostatní a ubližují pro zábavu. Ovšem ten způsob jak k tomu dochází a jak to celé probíhá, je velice poutavý. Je to krásně natočené, překrásný psycho vizuál nevhodný pro epileptiky, fantastický Alexander Skarsgard a ještě fantastičtejší Mia Goth, která se pomalu ale jistě vkrádá do mých nových oblíbenců.

plagát

Iron Claw (2023) 

Film, který trošku klame první půlkou, která představuje všechny členy Von Erich rodiny a tváří se celkem jako standartní bio pic, který není ničím extra zvláštním, až na občasné záblesky ne úplně normální rodinné dynamiky a vztahu otce a matky k jejich synům. Ovšem od půlky se tón změní a nabere to úplně jiný směr, kdy to je přehlídka jedné tragédie za druhou a kdy si člověk celou dobu říkal, že to snad nemůže být ani pravda, aby se tohle všechno odehrálo jedné rodině. Konec mě semlel a zasáhl mnohem silněji než bych od tohohle čekala a dokonce i slza ukápla.