SkeeveTulp

Poměrně jednoduchý a přímočarý příběh z doby studené války. Příběh štvaného člověka, který nechce nic jiného, než mít klid. Jeho vlastními slovy: "Myslím, že mě hledají všude, tak bych rád chcípnul ve vlastní boudě." Žádné dechberoucí honičky, vybuchující auta, či potoky krve, ale jen strohé herectví unaveného Lino Ventury, který chce v klidu umřít. V zádech má skvělou kameru a doprovází ho vynikající hudba. Škoda, že takhle výborné řemeslo už dneska není vidět. Pět hvězdiček je málo.

Nuda, nuda, nuda... sem tam vykoukne něco zajímavého, ale v tom kýblu nudy a trapnosti to zcela zanikne. Možná, kdyby se to setříhalo na cca 30min. i s titulkama, nebo kdyby u vchodu do sálu rozdávali stejné drogy jako měl scénárista. Takhle je to škoda nejen vstupného, ale i času.

Kdyby se prvních cca 70min sestříhalo na pětiminutový přehled, tak by to byla fajn povídka. Takhle je to ale jen velká nuda. I když uznávám, že vidět to ve čtrnácti na videu, tak se mi to asi bude líbit.

Zajímavé téma, ale zpracování podivné, nekompaktní. Erotično takřa nulové, minimum vtipu, poselství... těžko nalezitelné. Asi to bylo i obsazením. L.F. Boyle pro mě furt zůstane tou hloupoučkou naivkou z Twin Peaks, a Baldwin je tak slizce odporný, že bych s ním nechtěl sdílet ani stejný vůz tramvaje, natož kus života. Za celou dobu jsem jaksi nedokázal naskočit do děje. Škoda.

Film se odehrává v Sovětském svazu, kdesi v Bělorusku, krátce po německé invazi. Německá armáda tehdy prošla sovětskou obranou jako nůž máslem a zanechala po sobě spálenou zemi. K místnímu obyvatelstvu se nechovala jako k běžnému nepříteli, ale v duchu nacistické ideologie jako k něčemu, co jen omylem chodí po dvou a vypadá jako člověk. Vojáci vypalovali vesnice a obyvatelstvo hubili jako obtížný hmyz. V tomto prostředí se ocitá Fjora, naivní šestnáctiletý chlapec žijící jen se svou matkou a mladšími sourozenci. V chlapeckém nadšení se i přes matčiny protesty přihlásí k partyzánům, aby mohl bojovat proti němcům. Partyzáni ho však berou jako nováčka a místo boje mu dávají ty nejpodřadnější úkoly. Na jeho odhodlání bojovat to však nic nemění, obzvláště potom, co je většina jeho nových kolegů zabita. Postupně prochází spálenou zemí, poznává další a další zvěrstva německé armády a již ani sám neví, zda bojuje, nebo chce jen přežít. Postupně dospívá, ale nikoliv v silného muže, ale v tvrdého vojáka, tvrdou, ale prázdnou schránku. Bez citů, bez schopnosti milovat. Jedná se asi o nejdrastičtější film z období druhé světové války. K autentičnosti Fjorových prožitků nemalou měrou přispělo i to, že film se natáčel lineárně, takže se prožité hrůzy stupňovaly a vršily na sebe. Není divu, že celému natáčení byl přítomen dětský psycholog. Možná by se hodil i divákům.

Film začíná a z více než poloviny i pokračuje jako komedie. Poté však začne nabírat na síle druhá vrstva děje. Něco, co by se dalo přirovnat k Samotářům. Autoři měli patrně v úmyslu tyto dvě části prezentovat hned od začátku, ale nepovedlo. Jakoby až pozdě zjistili, že druhá část děje začíná být silnější a tak se ji snažili narychlo maskovat třaskavým humorem podobným začátku filmu. Ale nepříliš úspěšně. Film to není špatný, místy až vyhrknou slzy smíchy. Ale trošku zamrzí zahozená šance udělat z toho něco výraznějšího. Určitě se však jedná o film, který je z těch lepších z polistopadové tvorby. Výrazně lepší.

Americký snímek s podtitulem "I takhle se dá žít". Ukazuje tu méně blyštivou stranu mince jménem život. Není to klasický film, který má prudký děj, nezlomného hrdinu a víceméně šťastný konec. Konec zde vlastně ani není. Je zde jen jakýsi začátek konce. Tím je tornádo, které se před pěti lety prohnalo městečkem Xenia v Ohiu. Zbořilo několik domů, zničilo několik aut, zabilo několik lidí. A v těch, kteří přežili, zabilo naději a víru v lepší život. Touhu po životě jako takovém. Namísto snů a představ nastoupila jen apatie. Obyvatelé jsou cyničtí sami k sobě. Pokud se náhodou objeví nějaké city, jsou pokryty prachem a pavučinami předchozích roků, z nichž každý byl jako století. Již nejsou ani schopni, byť by k tomu byli oprávněni nejvíce ze všech, pronést ono okřídlené: "Kde jsou ty časy, kdy to všechno stálo za hovno".

Armádní agitka ve stylu Top Gun. Svižná a vtipná. A když si odmyslíte tu ideologii, tak je to velmi dobrý film, s dobrými herci. Langmajer, alias Slamák, zajistil přitažlivost i pro něžnější pohlaví, a všichni jsou spokojeni.

Zajímavý pohled do světa fanoušků fotbalu. Ale spíše do světa násilí, maskovaného fanděním. Zároveň je to jeden z mála filmů, které se nebály ukázat, že to v tehdejší socialistické společnosti nebylo až tak růžové, nebo spíš šedé, jak se malovalo. Partička mladých lidí, kteří pod rouškou fandění ventilovali svoji frustraci ze života, to jednou přeťápla a najednou se museli vyrovnat s důsledky svého opileckého řádění. I když se film nepouští nijak do hloubky, přesto dokáže hezky ukázat motivace některých členů, jejich morální ne/kvality. A nejen jejich. A v tom je přidaná hodnota filmu.

Poslední slušný film JS, který využil uvolněného období, kdy bylo možné takřka beztrestně ukázat na úpadek společnosti, ukázat, že existuje i horší tvář reality, a nemusí se jednat o nepřátele socialismu. A tak vznikly filmy jako Proč?, Bony a klid, či Kamarád do deště. Filmy přijatelné pro mládež a přesto relativně protirežimní. Bohužel už se čas nachýlil, brzy přišel převrat, a tyhle filmy upadly v zapomnění.