petrusqa

Srdcova zalezitost od mych nactiletych let, coz o me asi dost vypovida...film u ktereho se vam zrychly tep od prvni naoprosto grandiozni sceny konkurzu az po velkolepou show louceni. Fosse natocil film o obdobi sveho zivota, ktere nastesti nedopadlo tak pesimisticky jako ve filmu a proto mohl zanechat osobni svedectvi podane s cynickym ale zaroven vtipnym nadhledem. Vyborna hudba, zivocisna choreografie, kouzelne rytmicky strih, skvela kamera, herci, scenar...ja nemam co dodat...jen...tento film si nezaslouzi byt opomenuty!

Proč má někdo potřebu natáčet remake filmu, který je sám o sobě dokonalý? Aby byl film přístupnějším davům? To se moc nepovedlo...

Během sledování Ganagster squad jsem se nemohla zbavit pocitu jako bych pila poněkolikáté vylouhovaný čaj. Nějak extra mi nechutnal, ale vypila jsem ho až do konce, i když jsem věděla, že chuť se již nezmění. I když mám toto období americké historie velmi ráda a hollywoodská kinematografie se k těmto létům a žánru ráda vrací. O to víc by měl být film originální...ale bohužel tento film naprosto zapadá svoji průměrností, kterou nezachrání ani prvotřídní herecký ansábl.

Totální pseudoumělecká úchylárna, která by se chtěla tvářit jako nezávislý film.

Jen jsem se přesvědčila o tom, že fenomén superman mě stále míjí a míjet bude. Tenhle hrdina mě odjakživa nudil a navíc omílá pořád ten samý scénář...oceňuji sofistikovanější vysvětlení jeho existence a více realističtější pohled i na jeho osobu. Přesto...prostě jen slušňák Clark.

Tenhle film jsem milovala...viděla jsem ho snad sto krát v mých před teenegerských letech. Samozřejmě že jsem byla naprosto zamilovaná do Jean Paula. V té době to naprosto splňovalo, co jsem od filmu chtěla. Dobrodružné, vtipné, svižné, velká osudová láska na pozadí velké historické události, obrovské chemie mezi hlavními představiteli...perfektní kombinace! Sice jsem film neviděla tak deset let, přesto ho znám nazpaměť.

Klasický případ filmu, na který zapomenete, hned jak vyjdete s kina. Snaží se proniknout do útrapené duše hlavního hrdiny pomocí dlouhých detailních sekvencí soustředěných na jeho mimiku. Velmi originální! Joby se nedokáže smířit s faktem, že jeho manželka, kterou pravděpodobně asi tak pět let neviděl, protože se soustředil na svoji neúspěšnou hudební kariéru, chce právně ukončit jakékoliv styky Jobyho s jejich dcerou Ellen.

Ne, tohle ne...opravdu ne.

Jeden z nejlepších romantických filmů, který si drží vysokou kvalitu po celé dvě a půl hodiny. Opravdu kvalitních romantických filmů je pramálo, jelikož žánr většinou sklouzne do červených knihoven, aby uspokojil libido divaček a diváků. Proto si podobných filmů velmi cením. A mimochodem John Barry je mistr nad mistry.

Nečekala jsem sofistikovanou zábavu, ale i přesto byl na mě film příliš moc. Nedokážu ani přesně rozkódovat cílovou diváckou skupinu. Hrdinovy je přes třicet a stále se nedokáže chovat zodpovědně a místo toho aby byl v práci se zhuluje se svým mluvícím méďou...jediné co jsem ocenila byl naprosto učebnicově slizkej úchyl v podání Giovanni Ribisiho, i když nechápu umělé vtažení této postavy do filmu, která jen nastavuje plitký děj.