suzanne1997

Šťastný nový rok, co napsat? Kdyby nebylo osoby, která mě na tento film do kina doslova dotáhla, nešla bych. Stejně jako ostatní filmy, jsem i tento pokládala za hloupý. Avšak musím uznat, že překvapil. Docela jsem se u něj i zasmála a příhoda s medvědem a její následky, jednoznačně skvělý nápad. Ale to bylo tak všechno, film má neskutečný, avšak nevyužitý, potenciál, škodí mu i velké množství jen zmíněných příběhů, navíc se neskutečně vleče. Ty dvě hodiny v kině mi připadaly jako celá věčnost. A úplně nejhorší na tom je, že se toho tolik stane, naplácáme tam milion postav, dva miliony příběhů, ale ani jeden nerozvedeme. Navíc ten konec, běda, aby to uzavřeli přípitkem a ohňostrojem v národním parku. To mi nějak nesedí. Avšak to je jen můj názor. Netuším, jestli se na tento film podívám, jestli u něj strávím svůj čas. Každopádně i kdyby ne, myslím, že jednou a dost stačí. Na jedno podívání je tento film ve výsledku nadprůměrný, po několikáté děkuji nechci, těžký podprůměr.

Kdybych předtím nečetla knihu, napsala bych, že je to skvělý film. Jenže já tu knihu četla a tohle se fakt netrefilo do mého vkusu. Což je samozřejmě jen můj problém. Přesto, když se oprostím od toho, že příběh znám z jiného úhlu a zohledním také to, že prostě nejde přetransformovat celou knihu do filmu, se na tento film dalo dívat. Jenže mi prostě vadí to, že postrádá tu energii a vtip, kterými kniha naopak hýří. V žádném případě tedy nepíšu, že by to bylo nějak zlé nebo špatné. Špatných filmů už bylo dost, jen ne úplně podle mých přestav. V každém případě doporučuji přečíst si knihu, film na ni rozhodně nemá. Ale to je jen můj názor, samozřejmě.

Co to sakra bylo??? Podle komentářů a hodnocení tady jsem neočekávala nic moc, přesto to mé rozhodnutí podívat se na tenhle podivný film nezvrátilo. A co z toho času mám? Upřímně? Nevěřícně hledím před sebe s pusou stále otevřenou a vyvalenými očními bulvami. Nechápu, co touhle slátaninou chtěla režisérka říci, ale tentokrát určitě půjdu s davem. Tenhle, nejde tomu říct jinak než, nevkus filmové scény je prostě otřesný. Že by to mělo alespoň náznak něčeho nebo třeba, byť jedinou, dobrou myšlenku - nic. Ať už jsem hledala cokoli, co můj názor zvrátí, nenašla jsem. Nedivím se, že se tenhle filmařský počin nedostal do kin, že ho prostě nechtěli vysílat. Proč? Tak to je úplně jednoduché. Představte si, že se díváte na holou bílou stěnu, 83 minut v kuse. I ta stěna vám dá víc než tohle. Za mě, já vážně nevím, tentokrát jsem nepostřehla ani ten nápad, ani to, co autorku nutilo k tomu něco takového natočit. A pointu ostatních postav, tak o té nemůže být ani řeč. I když pravda, nějaký náznak něčeho, tam možná, když přivřu - spíš zavřu, obě oči, byl. Jen jedna věc mi vrtá hlavou, a to, proč se Vondráčková do něčeho takového pouštěla? Vždyť to nemá hlavu ani patu a o úspěchu v tomhle případě fakt nemůže být řeč, ba ani zmínka. V každém případě tohle je noční můra ne film hodný osmdesáti minut vašeho času. To raději, já nevím, i příprava na smrt by byla příhodněji stráveným časem. Rozhodně nedoporučuji, protože doporučit tohle by znamenalo společenskou sebevraždu. Ostatně to raději sebevraždu, než se podruhé dívat na tohle. Ovšem na druhou stranu, někomu se to přeci jen může líbit. Proto připíšu následující - Jdu s davem, přesto je tohle můj názor, je jen na Vás, zdali se s ním ztotožníte nebo půjdete naproti.

Po dlouhé době zase dobrá komedie, dobrá česká komedie. Je sice pravda, že se člověk nesměje tak, až ho z toho rozbolí bránice, ale stojí to zato. Všechny postavy dodávají příběhu tu správnou energii a děj je skvěle postavený. Rozhovory bych rozhodně nenazvala jako bezduché, a zvraty dopomohly ke konečnému výsledku. I přes lehce předvídatelný děj se našlo několik momentů, které potěšily. Film hodnotím kladně, dokonce víc než kladně. A rozhodně se na něj s radostí někdy znovu podívám. Za celou komedii, i za to, že se ony skvělé filmy u nás moc často nevidí, a to je jen můj názor, ten váš se může lišit, mu dávám to nejvyšší hodnocení, jaké vůbec můžu dát. Jestli si na něj tu hodinu a půl času uděláte, je jen na vás, každopádně já ho vřele doporučuji.

Téhle pohádce jsem zpočátku vůbec nevěřila, nakonec se však ukázalo, že je lepší než vypadá. Množství vtipných scén a pohádka de facto postavená na jedné osobě a upovídaném havranovi. Za mě měla všechno, co by taková pohádka měla mít a určitě se na ni někdy znovu podívám. Navíc motiv hodné čarodějky a toho, co nakonec udělala do filmu skvěle zapadl. Filmaři si s tím dali opravdovou práci a všechno vypadalo opravdu skvěle, kdyby byl každý film takový, nemuselo by existovat hodnocení odpad!. Za mě tedy stojí zato se na Malou čarodějku podívat. (Dabing s Vondráčkovou je více než povedený.)

Tentokrát jsem opravdu na vážkách. Příběh hraček vznikl v mém dětství a táhne se se mnou až doteď. Woodyho, Jessie a Bulíka jsem si zamilovala. Ostatně tomu tak bylo se všemi hračkami, na každý příběh a každé jejich dobrodružství jsem se vždycky těšila. A pravdou je, že mě příběh hraček nikdy nezklamal. Až teď. Příběh je to pěkný, plný starých i nových postav a nevšedních zážitků. I ty skoro dvě hodiny utečou jako voda. Ale ten konec ... Nevím, prostě mi nesedl. Aby se Woody dostal od Andyho, přes jeho sestru k Bonnie a nakonec tam, tam kde byl. S tím nesouhlasím. Mi to spíš připadalo jako film pro dospělé, jako jakási metafora, přirovnání řekněme dospěláckých věcí k příběhu postaviček. Nové začátky, hledání sám sebe, sebeobětování, morální podpora, závist a loučení, i když víš, že toho druhého už nikdy neuvidíš. Tahle témata opravdu otevírají nový svět, ale nemyslím si, že by je měla obsahovat pohádka, kterou shlédnou tisíce dětí. Za mě je to opravdu dobře udělaný film, skvělé animace, ještě lepší hudba, ale tohle film dobrým filmem nedělá. Proto je mé hodnocení, jaké je a musím připsat, že to, co píšu výše je opět jen a jen můj názor. A ne všichni s ním musejí souhlasit.

Tenhle film je zábavný, akční i romantický. Ty pohledy, které ti dva na sebe neustále vrhají jsou prostě ... Je plný zvratů a nečekaných situací. Nechá si diváka myslet, že se něco stane a vzápětí přijde něco, co situaci obrátí. Nebylo to špatné, i ty dvě a půl hodiny za to stály. Oběma hercům to spolu slušelo a film plynul. Jen mi v něm cosi chybělo, něco mi na něm vadilo. Možná to bude tím koncem. Každopádně mi se celkem líbil a myslím, že ten čas nebude ztrátou času. Je však na každém, ať si vytvoří svůj názor. Tenhle názor může být jenom můj.

Co jsme komu zase udělali? je skvělá komedie, tvůrci opět přišli s něčím originálním, co neztrácelo na vtipu. Pobavila jsem se stejně dobře, jako před několika lety u prvního dílu. Zeťové opět nezklamali, a ani postoj Marie nebyl k zahození. Její styl vyřešení situace byl prostě bravurní. Nečekané zvraty, vtip v každé sekundě a k tomu skvělé herecké výkony. Tomu nejde se nezasmát. Co jsme komu zase udělali míří tryskovou rychlostí mezi mé oblíbené filmy. Rozhodně doporučuji se na něj podívat, zábava téměř zaručena.

Nevím, jak ostatní, ale já jsem se u tohoto filmu místy skvěle bavila, Iňaki byl prostě skvělý. A nad najivitou tohoto filmu se jde taky jenom zasmát. Konec jsem sledovala asi desetkrát, než jsem pochopila konec, tedy alespoň si myslím, že jsem ho pochopila. Jasně, tenhle film není geniální, dokonce není ani průměrný. Avšak něčím se odlišuje, je na něm něco, co mě upoutalo. Vidět ho víckrát, no znovu si ho asi nepustím, avšak jednou. To by šlo. Rozhodně jej i přesto, že se mi částečně líbil nedoporučuji. Není na něm nic, s čím by měl člověk ztrácet čas.

Už dlouho se mi nestalo to, co dnes. Viděla jsem něco, nač bych se raději ani nedívala. Děj byl tak neskutečně plytký, odtažitý a neosobní, jako málokdy. Nic na filmu neupoutalo mou pozornost. Je pravda, že už je to nějaký ten pátek, co jsem četla knižní předlohu, ale tohle bych od zpracování tedy nečekala. Celý film lze shlédnout za necelou půlhodinu a o vůbec nic by člověk nepřišel. Vybarvení postav, vylíčení jejich příběhu. To tady ani při své nejlepší vůli prostě nenajdete, jedno velké dlouhé neosobní nic. A do tohoto vrazili filmaři ani se nebudu raději ptát na to, kolik milionů. Neubráním se srovnání, ale tohle může úplně v klidu konkurovat padesáti odstínům šedi, narozdíl od nich, tohle nebyla ani ta reklama na knihu, tohle bylo, ani nevím, i vzuchoprázdno je oproti tomu něco. Takže já ani při své nejlepší vůli nemůžu doporučit, něco takto povrchního jsem už hodně dlouho neviděla. Je zázrak, že jsem tenhle film dokoukala až do konce. Ale tohle je jen můj názor, je možné, že ten váš se bude lišit.