suzanne1997

Dne 20.8.2023 jsem po dlouhé době navštívila kino, přičemž mým cílem byl film Kazma: The Movie. Protože mám Kazmu ráda, vždycky mě dokázal pobavit a přesvědčit o tom, že existuje i druhý úhel pohledu, šla jsem do kina s očekáváním a možná i troškou obav, co si na nás zase přichystal. Viz Karel z Prostřena, Mareš a 1/10, a jiné.

Bohužel má očekávání se nesetkala s realitou, Kazma natočil skvělou sálodlouhou reklamu zabalenou do nažehleného kabátku zabalenou do nablýskaného dárkového balení s velkou mašlí. Toto marketingovo-objasňující něco je produkt, který by bylo možné vydat na streamu ve stopáži nějakých 40 minut. Délka díla je přehnaná, herecké výkony na velkofilm zahanbující, dějová linka přebývá a celé je to podle mě přitažené za vlasy.

Kazma ve filmu vysvětluje hru s autem, ukazuje, jak podvedl Fortunu a legálně ji "okradl" o téměř 30 milionů, jak se rozešel s přítelkyní a tímhle jí svou práci vysvětluje. K tomu přidáme několik nafouknutých a přibarvených scén, a film je na světě.

Ani se té návštěvnosti nedivím, všichni jsme šli do kina jako ovečky, ať už to bylo zvědavostí nebo čímkoli jiným, Kazma nás tam dostal. A už jenom to dokazuje nejen jeho genialitu, ale i genialitu celého projektu. Jsem zvědavá, jestli se někomu podaří v zadaném čase tu šifru vyřešit a oněch cca 22 milionů skutečně získá.

To však samozřejmě může být jen můj názor, stejně jako recenze, kterou jsem na tento film napsala. Jejím primárním účelem je shrnout své poznatky do takové formy, abych si na toto dílo vzpomněla až si své poznámky za nějakou dobu přečtu znovu.

Přestože nepatřím do cílové skupiny, nebo se za ni přinejmenším sama nepovažuji, Greenhouse Academy mě dokázala pohltit během pár minut. Neuvěřitelné příběhy, které jsem prostě musela sledovat dál, mě nenechaly na pokoji. 

Za mě byla nejlepší první řada, po jejíž konci jsem prostě nemohla spát. Ale ani ty další nebyly špatné. Greenhouse si udržel schopnost napínat diváka a to je podle mě to nejdůležitější. 

Osudy téměř všech postav se mísily takovým způsobem, že jsem si kolikrát říkala, co to jako je? A nevěřila přitom svým vlastním očím a uším. Přestože někdy dokázali hrdinové lézt divákovi pěkně na nervy, zájem o ně a jejich osudy byl silnější. Všichni herci mi přitom byli hodně sympatičtí a hráli své role opravdu důvěryhodně.

Celou dobu jsem "fandila" některým párům, aby se na konci dali dohromady. A té pomyslné třešničky na dortu se mi povětšinou dostalo. Je pravda, že například Jackie Sanders, kterou hrála Jessica Amlee, mi v příběhu chyběla a měla jsem ji hodně ráda, naopak Aspen Fairchild, kterou hrála Reina Hardesty, mi nechyběla vůbec a po celou dobu, co v příběhu byla, jsem ji nemohla vystát. O něco méně příjemná pro mě byla obměna hereček, které hrály Brook Osmond a Emmu Geller, ale s tím se musí při takto dlouhém seriálu počítat.

Za mě tedy rozhodně stojí zato se na tuto sérii podívat, její díly jsou až překvapivě krátké, scénář nepostrádá děj a jiskru, hrdinové mají v příběhu své místo a divák se nenudí. Minimálně pro mě byl úspěch zaručen.

Last Christmas je úžasný film, tedy byl by, kdyby ... Sakra měli tam přidat drama a já bych se na něj ani nepodívala. Všechno se vyvíjí slibně, příjemně a člověk si ten film opravdu užívá. Tedy až na posledních dvacet minut. Kate je konečně šťastná a může začít žít svůj život, po boku toho, koho má moc ráda, až na takovou maličkost, on neexistuje.

Katharina má trošku porouchanou rodinu, matku trpící depresemi, otce taxikáře a sestru lesbičku, ona sama má přitom po operaci. A aby toho nebylo málo, v Londýně žijí jako emigranti, kteří přišli z Jugoslávie. Takže povedená to rodinka. 

Ale Kate se všechno hroutí. Na co sáhne, to zkazí. A pak přijde Tom. Velice sympatický člověk, který jí ukáže cestu. Společně prožívají nejedno dobrodružství a Kate se znovu stává tím, kým byla, než onemocněla. Pomáhá lidem a vydává ze sebe jen to nejlepší. A hledá Toma.

Konec je na jednu stranu optimistický, na druhou smutný. Pro mě spíš to druhé. Jednoho dne se totiž vydá do jeho bytu a zjistí smutnou pravdu. Tom byl jen její představa, byl to člověk, se kterým má společného víc, než by si kdy mohla představit. Má totiž jeho srdce. A to nejen obrazně. Tom měl o minulých vánocích autonehodu a své srdce daroval dál. Nemohl tušit, že ho dostane právě Kate, ale o to smutnější to je.

Když si přestavím, že bych na jejím místě byla já. Na jednu stranu si říkám, že by bylo fajn dostat druhou šanci něco dokázat. Být někým, kdo si té šance váží. Ale na stranu druhou, raději bych to srdce nedostala, když bych svůj život nemohla sdílet s tím správným člověkem. Na kterého holt musím narazit v tu nejnevhodnější dobu, teď je otázkou jestli dostat šanci a nepoznat toho člověka, dostat šanci a zároveň ho poznat nebo nedostat šanci a poznat ho nebo nedostat šanci a nepoznat ho. Je to dilema a taky velká otázka k zamyšlení.

Avšak osobně bych si buď vybrala možnost dostat šanci a žít v blažené nevědomosti nebo šanci vůbec nedostat.

Jak už jsem napsala v komentářích, tenhle film mě rozsekal! A to totálně! Ani si teď nevybavuju, proč jsem do toho kina vůbec šla. Proč jsem za ten lístek vůbec zaplatila. Ale to je teď už jedno. Na dramata se nedívám, protože většinou končí špatně, tedy až na Pichlerku a jí podobné, tam už ze zkušenosti vím, že píšou drama, ale dramatu se divák většinou nedočká. :D 

I tohle drama skončilo špatně, měla bych mu to vyčítat, být naštvaná a lamentovat nad tím, že jsem vyhodila zbytečně peníze za lístek. Je překvapivé, že tohle nedělám. Abych napsala pravdu, tak mě to ani nenapadlo. První, co jsem udělala po projití východem kina bylo, že jsem napsala komentář. Byla jsem až tak v zápalu psaní, že se mi podařilo splést si tramvaj a jet úplně jinam než jsem potřebovala. :D Nezbývá mi nic jiného než se tomu zasmát. Alespoň jsem měla více času na přemýšlení. Nenapadá mě, co bych měla napsat první, takže začnu od začátku.

Po obvyklých reklamách, jak to už v kinech ostatně bývá, následovala scéna, která mě k sobě přitáhla magickou silou, a scénu za scénou mě to táhlo víc a víc. Mezi hlavními postavami probíhá až nebezpečná energie, nejsou to jen dvě postavy, které hrají svoje role. Je to něco víc, je to něco, co nedokážu slovy vyjádřit. Ten příběh, který se odvíjí už od první minuty, zlato, které se skrývá v jejím hrdle, není divu, že jí přezdívají, tuším, popová diva, pokud je to špatně čtenář mi to jistě odpustí. :) Ani on ovšem není marný zpěvák. Všechno, co se ve filmu stane má svůj řád a všechno, co tam je, tam musí být. On ji objeví, on jí pomůže dostat se na vrchol, on ji do toho vlastně uvrtá, sám přitom míří rovnou dolů. Docela se divím, že si toho nevšimla, že ho nevytáhla s sebou. Ale hleděla si své kariéry a přitom se změnila v něco, co nebyla a ani být neměla. Divák má možnost sledovat životní zvraty, sledovat misky vah, které se v jednu chvíli zadají vyrovnané, v druhou je tomu přesně naopak. 

Bradley Cooper tady dokázal, že má režii v krvi, že se zvládne pohybovat před kamerou, ale i za ní. Že dokáže vytvořit něco, co v člověku zanechá zmatek, a že i drama se smutným koncem může nadchnout podobně ne-li stejně jako kterýkoli jiný film, ať už je se sebeotřepanějším námětem, sebeotřepanějším dějem a ještě více otřepanějším problémem. A Lady Gaga? Ta dokázala, že má opravdové zlato v hrdle, nikdy jsem ji nevyhledávala, neposlouchám ji. Ale tentokrát ... 

Tentokrát zaujala i mě. Nejenom svým zpěvem, ale především tím, jak dokázala tu postavu prožít, dokázala zahrát Ally tak přesvědčivě, že jsem jí to i uvěřila. Chtěla bych ji vidět na plátně častěji, společně s Cooperem, samozřejmě. 

P.S. : Docela by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby neumřel, čímž mě docela zklamal. Co kdyby se vyléčil? Co kdyby prožívali svou slávu oba? Co kdyby ho nenechala padnout? Co kdyby se nenechala zviklat slávou a byla sama sebou? Ne někým s obarvenými vlasy, kdo poslouchá názory jiných a řídí se jimi. Co kdyby to pojal veseleji? Mohlo to být drama, ale nemuselo končit smrtí. Co kdyby skončilo vesele nebo přinejmenším pozitivně? Co kdyby ...

P.P.S.: Na závěr přikládám písničku, myslím, že zboří žebříčky hitparád. :) Bradley není zpěvák úplně k zahození. :D I když s Lady Gaga se porovnávat opravdu nemůže, ale zním jim to spolu dobře. :)

Tak jako jsem sem psala o dvou předchozích dílech, musím napsat pár řádků i o tom posledním. Ve své podstatě to bylo celkem fajn, ale jenom ve své podstatě. Film obsahoval to, co neměl. Vůbec se nevěnoval některým důležitým momentům knihy a hodně toho přeskočil. Stejně jako v komentářích, i tady píšu, že svatební cestu dokázali absolvovat za deset minut, ale v Aspenu byli půl hodiny. A přitom vůbec nic neřešili. Pokud začnu, tak jsme se vlastně v prvních dvaceti minutách nic nedozvěděla, potom před někým ujížděla, ale to až potom, co jí Christian oznámil, že jim koupil dům, i když to tak v knížce vůbec nebylo. Málo se zde obtavy a někteří tady měli opravdu jenom štěk. Některé scény tady byly až moc přehrané, některé odbyté. Ten konec se mi však nelíbil vůbec, měli být v novém domě, i kdyy to natáčeli někde ve studiu. A Christian měl vzpomínat na to, jak Anna poprvé rodila. A to dítě? No dovolte, ale určitě mu nebyly dva. 

Tenhle zápis bych asi zakončila s tím, že mi připadalo, že tvůrci měli dost omezený rozpočet, i když si myslím, že tržby jej předčí a tvůrci se tedy nemuseli obávat nedostatku peněz. Dál mi připadalo, že nechtěli zapojovat moc postav, protože by to bylo drahé a ani ty interiéry ani exteriéry nestály místy ani za tu vstupenku do kina. 

Doporučení jsem psala už v komentářích a kdo bude chtít, tak si jej najde. Ale v zásadě šlo o to, že každý člověk má svůj názor a je jen na něm, jestli se rozhodne věnovat mu ony dvě hodiny času.

Na závěr bych tvůrcům doporučila, stejně vím, že to číst nebudou, ale kdyby. Měli to rozdělit, opravdu se zabývat příběhem, ze tří knih měli udělat šest filmů, najít si důležité body a nestavět díly buď na sexu nebo reklamě nebo je natočit z povinnosti, že už natočili dva, tak aby vydělali. 

Kniha má velmi působivý příběh, je o tom, jak se Christian dokáže změnit, jak se Anna dokáže přizpůsobit, o chbách, které oba dělají a dokáží se z nich poučit. A rozhodně není postavená na dvou lidech. Postavy v ní jsou rozmanité, mají své city a potřeby a právě tím se mi kniha líbí a přesně tohle trilogii chybí, takže mé doporučení na opravdový závěr? Přečtěte si knihu, ale ne to, že je zde sex na každé druhé stránce, ale zaměřte se na postavy, na děj a na to, jak se jeden dokáže kvůli druhému obětovat, přizpůsobit se a dokonce se i změnit.

Moc se mi líbí ten projekt. Možnost, jak můžou zájemci podpořit dobrou věc. Kapka naděje není jen tak obyčejná nadace, je to nadace, která pomáhá a dává lidem více než jen tu kapku naděje. Díky právě této nadaci se může zdraví pacientů, a to především těch dětských, posunout k lepšímu. Není nic, co bych mohla vytýkat, nezbývá mi než chválit. Dělají se zápalem dobrou věc a za to jim patří ten největší dík. 

Další, alespoň podle mě, ze skvělých bolywoodských filmů. Tentokrát o chlapci, který hledá svého nezvěstného otce. Celý příběh je tvořen sérií minipříběhů, doplněn písničkami a úžasnými výkony herců. Myslím si, že se film povedl a příběh mne opravdu pohltil, ty tři hodiny jsem prostě musela vydržet se na film dívat. Není nic k vytýkání, podobně jako u dalších filmů, jako například bláznivé mládí nebo jiné. Děj plynul, příběh se vyvíjel, docházelo k zápletkám, a že jich nebylo málo, a člověk se pobavil. Je vidět, že si tvůrci opravdu dali záležet. Jediné, co může člověku vadit, je právě ona muzikálová forma, písničky dotváří děj a nelze je vynechat, právě na to si možná někteří budou muset zvyknout. Dohromady nemůžu nic vyčíst, jenom film pochválit a doporučit, myslím si, že není od věci se na něj podívat. Možná mi poté někdo objasní konec příběhu. Ukázku přikládám 

Milenec na záskok, nebyl úplný propadák, dokonce bych měla napsat, že se velmi povedl, asi proto si zasloužil místo v mém deníčku. Nebo jednoduše proto, že nechci psát do komentářů jako první. Nevytkla bych mu vůbec nic, byl o lásce a zároveň o pomstě, ze které se vyklubala sounáležitost. Líbil se mi, neměla jsem potřebu příliš přeskakovat ani nijak uspíšit děj. A proto jej musím jedině doporučit, mé hodnocení však kazí drobná vada a to dialogy nebo celý koncept děje, ne, že by byl špatný, něco mu však chybělo, nějaká ta třešnička na dortu. Děj se v některých místech neskutečně vlekl a jinde by jej nebylo od věci natáhnout, proto hodnotím průměrně, abych však neměla výčitky sama se sebou, dám mu nadprůměrné hodnocení. Byť seriál, který ve filmu zmiňují vůbec neznám a nikdy jsem jej neviděla ani o něm neslyšela, je však možné, že existuje, to nepopírám, musím uznat, že natočit něco takového, napodobenina seriálu ve filmu, chtělo pořádnou dávku odvahy.

Jsem ráda, že jsem film neviděla celý, když jsem se ke konci dozvěděla, jak to doopravdy bylo a že byl příběh opravdu skutečný, docela mne to vzalo. A mluvit o dobrém konci? To snad ne, tedy z mého pohledu, z pohledu diváka, který věří, že oba světy jsou si opravdu vzdálené možná ano. Já mám však jiný názor, proto dávám filmu tak nízké hodnocení a už se na něj znovu nepodívám, ani abych jej dokoukala, on mi za to prostě nestojí. Jenom připisuji, že se jedná jenom o můj subjektivní názor a nikdo si z něj nemusí brát příklad. 

Tenhle film měl jako jeden z mála hodně dobře promyšlený koncept, od začátku žijete představou, představou, že se jí vybavují vzpomínky, něco co už prožila a s čím se už v životě poprala. Ale vraťme se k podstatě filmu, když nezvaní návštěvníci navštíví zemi, rozlehle se panika, docela to chápu, taky by mne to rozrušilo, lidé nevědí co se děje a vláda povolá odbornici na jazyky, aby jim pomohla se dorozumět. Louise nejdříve neví, jak k nim má přistupovat, později však nalezne prostředek, kterým to lze, tím se jí podaří zjistit jejich způsob komunikace a začíná jim rozumět. V jedné chvíli však řeknou něco, co ostatní státy, s nimiž spolupracují, rozruší a ony se stáhnou. Začíná boj s neznámými, všichni se jich chtějí zbavit, ale Louise nechápe, proč? Vždyť nic špatného neudělali. Proto se za nimi vydává, aby pochopila. V poslední půlhodině se nepozornému divákovi opravdu může stát, že děj nepochopí, musíte si pořád něco zdůvodňovat, pořád být ve střehu a snažit se nevynechat sebemenší detail. Když pak zjistí, jak zastavit hromadné ničení lodí neznámých návštěvníků, nic ji nezastaví, udělá správnou věc. Země zbraně stáhnou a návštěvníci spokojeně odletí. Předali jí dar.

Z tohoto filmu jsem si vzala hodně, v prvních okamžicích, vlastně po celou dobu jsem si myslela, že ji traumatizují vzpomínky na minulost, kdežto ono to bylo přesně naopak. Věděla, co se stane, co bude následovat, pochopila, že pro návštěvníky není čas lineární, prostě přímka, něco co dál běží, je to irelevantní jednotka, kterou si nelze jednoznačně určit. Pro každého člověka má čas jinou hodnotu, v minutě lze totiž udělat tolik věcí, tolik věcí pochopit, jen člověk neuvědomělý neví, jak s ní naložit. 

Na pochopení celého jejího uvažování jsem potřebovala klíčovou scénu, která nastala, když telefonovala z cizího mobilu, hned poté byla vojska odvolána. Když jsem nad celým problémem začala uvažovat a viděla poslední klíčové scény, konečně jsem pochopila, stejně jako ona, měla spoustu informací o své budoucnosti, ale i o budoucnosti dalších dvou lidí. Když si potom člověk zpětně seřadí její myšlenky do časové křivky, nemyslím podle hodin, ale podle posloupnosti, jak následovaly, a včlení mezi ně informace, které se dozvídá později, přijde na celý problém nebo určitý výklad děje.

Návštěvník, který čte můj deníček, promine, ale musím prozradit víc z děje. Louise věděla, že bude mít dceru, později se dozvěděla, že dceru ztratí a až později proč ji manžel opustil. Jenže pořád nevíme, proč? Docela základní otázka, na to přijde docela později. Další triviální otázkou je, kdo bude její manžel? Docela jednoduchá otázka, tedy zpětně, když si to uvědomím, je to vlastně do očí očí bijící, část filmu na to totiž stále poukazuje a jen velmi pozorný divák si souvislosti všimne, pravda, já mezi ně nepatřím, avšak souvislost vidím. Mluví s ním o jejím otci a přitom naráží na vědecké termíny, její dcera maluje obrázky, které už se staly a jsou na nich její maminka, tatínek a pták v kleci, modeluje postavičky, které znázorňují heptagona, společně s jejími rodiči. Bystrý čtenář jistě pochopí nač narážím.

Její manžel ji opustí protože mu řekne: Vím, co se stane, nevím, jak, ale prostě to vím. Kdyby tuhle vět nepronesla, mohla s ním mít spokojené manželství. Takhle, když zná budoucnost, se jí může vyvarovat a spokojeně žít s rodinou, i když jen po omezený čas.

Ve filmu je ještě jedna scéna, která má pro mne zvláštní význam, Louise pochopí, že heptagoni jim předali jazyk, celý svůj jazyk a nic za něj nechtějí, snaží se to vysvětlit ostatním, ale už je příliš pozdě. Když tuto scénu propojíme se scénou v budoucnosti, kdy vyučuje jejich jazyk na univerzitě a sbírá uznání ze všech stran, všimneme si spolupráce, kterou spolu státy na jejichž území heptagoni přistáli vytvořily.

Závěr filmu není konec příběhu, je to začátek.

Musíte si dát jedna a jedna dohromady, abyste pochopili, jak to napsat, co tím chtěl autor říci a co vlastně celá ta slátanina naprosto nesourodých scén, jež naprosto neočekávaně vpadaly do záběru, znamenala. Mi se to podařilo a v tomhle filmu vidím jedinečný snímek. Vidím cestu, cestu životem a taky vidím ženu, která i když ví, co ji čeká, v žádném případě se nemíní vzdát, chce prožít svůj život naplno, i přes úskalí, která jí přinese.

Film doporučuji, jako jeden z mála bych jej vybrala jako adepta na nejméně dvojnásobný počet hvězdiček, opravdu se mi líbil, skrýval mnoho a jen pozorný člověk to z něj dokáže vyčíst. Omlouvám se za dlouhý zápis v deníčku, ale já musela, musela jsem dát možnost budoucímu či opětovnému divákovi filmu porozumět a přidat jej do sbírky svých oblíbených.

Nebylo to špatné, člověk něco očekává a stejně jej děj nakonec něčím překvapí. Tady tuto roli zastaly vtipné dialogy a plynulý, byť předvídatelný příběh. Nejde napsat, že se tvůrci v něčem spletli nebo šlápli vedle, tenhle film je přesně takový, jaký má být. Nic nečekáte, nic si nemalujete a on vás donutí se dívat. Na druhou stranu se jedná o typicky zaláskovaný příběh se šťastným koncem a dějem jak přes kopírák. Přesto můžu tvrdit, že svůj potenciál námět rozhodně neztratil, šéfkuchař se rozhodne načerpat novou múzu ve francii a jeho sestra mu tam pošle naprosto vyšťavenou a neoriginální spisovatelku s dcerou. Jak tohle dopadne? Celý příběh je vlastně o boji, ale o jakém neprozradím. Kdo chce, tomu film doporučím, rozhodně stojí za těch několik desítek minut času.

Jako video nepřikládám nic, co jednoduššího je, než se na něj prostě podívat.

Přiznám se, že tohle jsem nečekala. Tenhle film naprosto předčil má očekávání. Nepíšu, že byl stoprocentní, to asi dlouho žádný nebude, ale co můžu napsat s naprosto klidným svědomím, stojí zato se na něj podívat. 

Když bychom to vzali okolokol, jak já s oblibou říkám, jedná se o typickou romantiku na odreagování, ničím nenadchne, ničím nezklame. Prostě film, u kterého už očekáváte pozitivní konec. A právě to se mi na něm líbilo. Novinářka Allie tady zjistila, že přátelství a láska jsou mnohem důležitější než kariéra a spousta peněz. A Caleb s Carsen, těm se podařilo najít to, co nemohli najít mezi sebou, a to lásku.

Jako upoutávku přikládám odkaz na video, které mne oslovilo a nešlo to jinak, než se na něj dodívat.

Film na který se rozhodně stojí zato podívat. Ta první věta se mi opravdu povedla, ale zpět k věci. Na tenhle film jsem se dívala asi před třemi týdny a naprosto mě dostal. Nejenže byl poutavý, měl myšlenku a nápad, ale pro mě jako naprostého romantika byl opravdu skvělý. Je rozdělený na dvě části, v té první Naina vzpomíná, jaké to bylo, když šli s Bunnym, Avim a Aditi na výšlap. V poslední den přišel Bunny s novinkou, že odjíždí a film se přesouvá do současnosti. Tady se Aditi vdává a zve Bunnyho, který už osm let nezavítal domů, aby přijel. No, kdo by mohl takovou nabídku odmítnout? 

Čtenář promine, ale tak trošku prozradím děj, bez něj to v mém deníčku prostě nejde. Bunny tedy přijede a společně s Nainou jdou Aditi za svědky. Přitom už divák asi tuší, co se mezi nimi děje. V posledních zhruba dvaceti minutách se změní Bunnyho uvažování, jeho pohled na svět a závěrečná scéna se mi líbí nejvíce. Na tu se opravdu vyplatí si počkat.

Závěrem zbývá dodat, že je to film dynamický, se spoustou zvratů a s místy, nad kterými člověk prostě musí uvažovat. Navíc je skvěle doplněn písničkami, což z něj dělá naprosto fantastický muzikál. Pokud by se mě někdo zeptal, co si má pustit a jeho čas představoval více než dvě hodiny, doporučím mu tento. K tomu mu ještě dodám, že se ani nenaděje a bude konec. Jako video jsem se rozhodla uvést písničku, která se mi líbí ze všech nejvíce a díky které, samozřejmě nejen díky ní, mě snad nikdy neomrzí možnost se na tento skvělý snímek podívat.

http://www.lyricsmint.com/2013/04/subhanallah-yjhd.html

Tenhle film nebyl vyloženě odpad, to v žádném případě. K dokonalosti měl však daleko. Michael byl dost zajímavým nápadem, můj celkový dojem zkazilo hned několik momentů, vlastně součástí filmu. Děj se vlekl, postavy byly moc předvídatelné a povrchní a hlavně film neplynul, nenavazoval přirozeným tempem, jakoby jej chtěl někdo postrčit nebo jej stále strkal dopředu. Nepíšu, že se jednalo o absolutní propadák, člověka moc nenadchl a snažil se jej jenom udržet u obrazovky, což se mu, alespoň podle mě, povedlo. Doporučení tentokrát dávat nebudu, je zbytečné, protože ani já nevím, jestli se na něj ještě někdy podívám.

Nějak se mi nechtělo psát do komentářů, takže alespoň sem, opět. Ten film se mi líbil, opravdu, celý koncept i závěr, jediný zádrhel byl v popisu filmu, kde byl popsán film opravdu celý, to mi však, jako opravdu velkému romantikovi, nevadilo a podíval jsem se na něj. Musím napsat, že nic lepšího jsem už dlouho neviděla, pokud vezmeme v potaz jenom tenhle a jemu podobné filmy. Byl především o lásce a to se mi líbilo, taky o důvěře a nesmím opomenout ani fakt, že byl o ochotě, kterou oba s Liby projevili, když se starali o děti. Jenom škoda, že nemá pokračování, hned bych se na něj podívala. Tenhle filmařský počin měl totiž jednu malou vadu, někdo by napsal velkou, ale budiž, jeho konec byl tak náhlý, že se člověk ani nestačil vzpamatovat a film už končil. Jinak bych jej doporučila každému, kdo by o něj projevil, byť malý, zájem. A nesmím zapomenout na to, že se na něj musím v dohledné době zase podívat. :) Jako ukázku nepřikládám video, protože jsem žádné vhodné nenašla, takže se prosím podívejte na jeho csfd stránku.

Tenhle film mi hrozně připomíná Chceš mě, chci tě. Možná konceptem, možná něčím jiným, každopádně se mi nechtělo psát do komentářů, tak alespoň sem. Pokud bych měla film zhodnotit, rozhodně to nebylo ono, koncept byl sice podobný ošklivé pravdě s Abby a Meikem, něco mu však chybělo, proto jej hodnotím hůře, přesto však neváhám doporučit jej každému, kdo o něj projeví zájem.

K tomuhle pořadu nemůžu napsat nic jiného než následující: Kdyby to nevyhrál ten největší blb, tak si zaslouží lepší hodnocení.

Když jsem pořad sledovala, doufala jsem v jiný závěr, ale tohle mě dostalo, poslat kluka s namoženým ramenem přímo do finále, byla naprostá blbost a ještě větší od poroty, která mu dala hlas, a to i přesto, že většinu z nich vlastně vyrazil on!

Závěrem zbývá napsat, že je to jenom můj názor, mohla to být jeho taktika, ale rozhodně s ní nesouhlasím, rozhodnutí, zdali se k němu divák přiblíží či jej reakce pobouří je jen na něm a tento názor je jen můj osobní.

Pořad rozhodně nedoporučuji, větší blbost jsem opravdu ještě neviděla.

Tenhle film byl jiný a protože se mi nechce psát do komentářů napíšu sem, do deníčku. Co napíšu hned a nebudu s tím čekat je, že byl nepředvídatelný, na rozdíl od jiných si to myslím a pevně si za tím stojím, co se mi líbilo a zbystřilo mou pozornost byl rozhodně ten vztah mezi mužem a ženou, nemyslím tím jenom hlavního hrdinu, ale i jeho kamarády, jeden se ženil, druhý měl 150 milionů, ne dolarů, ale spermií v bance. :D Tahle scéna mě dostala. Potom ten vývoj hlavního hrdiny, především po citové stránce, kdys se z člověka neschopného milovat stal člověk milující. Problém byl jinde a to je to, co se mi nelíbilo, tedy hlavně, že si z něj udělala rohožku, i když na druhou stranu si to myslím zasloužil. O této problematice můžeme ještě diskutovat. Co se mi, ale příčilo a nějak se s tím nestotožňuju je fakt, že ho odstrčila a zůstala s jiným, že svůj vztah se snoubencem postavila před vztah s hlavním hrdinou. Teď jsem ovšem prozradila děj a už to pro diváka nebude překvapení. No nic, co se dá dělat, doporučit, no já nevím, na jednu stranu si říkám, že ano, na druhou v žádném případě, takže pokud je divák nerozhodný, rozhodne náhoda. Hoďte si mincí a když padne orel dívejte se, stojí to za to.

Ani nevím, co si o tom filmu myslet, natož co napsat, právě proto píšu do svého deníčku. Je to film nepředvídatelný, místy nejasný a zamotaný. Až do jeho téměř konce nechává diváka při tom, že tohle existuje a potom ne. Pojednává o tom, že existuje realita, opakovaná realita, kdy můžeme všechno ovlivnit, avšak nepamatujeme si, proč nebo co se předtím stalo jinak než chceme. Každopádně vyvádí diváka z míry, alespoň mi se to tak stalo a nenechává jej jen při jedné verzi pravdy. Konec je poté opravdu nelogický, není to něco, při čemž by člověk kývl hlavou a řekl, tak takhle to mělo být. Zároveň si však říkám, že to mohlo dopadnout mnohem líp, třeba, že by má naprosto a zcela romantická duše byla potěšena a hlavní hrdinové by zůstali spolu. Inu nestalo se tak a má duše je zklamaná velice a s tím smutkem se bude muset zřejmě smířit, co jiného jí taky zbývá. Na závěr připojuji video a doufám, že vystihne všechno, co by vystihnout mělo.

Obvykle se mi soutěže krásy líbí právě svou nápaditostí, tento pořad však naprosto pohřbil veškeré mé sympatie. Větší trapárnu jsem opravdu jaktěživ neviděla. Banda chlapů, kteří se jenom chtějí dívat na to, jak má která z "finalistek" velké poprsí, jak je vychrtlá a potom udílejí body. Navíc o vítězce naprosto nelogického pořadu rozhodují právě oni, kteří o tom, jak má vypadat miss asi vůbec nic neví, jinak by se do "finále" nedostal tento materiál. Protože jestli je tohle to nejlepší, co dokázali vybrat, tak by se opravdu měli spíše zabývat svými auty a ne se s prominutím montovat do soutěží krásy. A jestli vybírají a starají se o ta svá auta stejně, tak potěš tě pánbůh. A dělat z této soutěže, řekněme rádoby soutěže by se hodilo lépe, něco extra, tak to ani náhodou. Na co bude finalistce sada chromovaný kol na auto, když jej nevlastní? Nač bude finalistce auto, když nemá řidičák? A ty disciplíny, no hrůza, jediné, co alespoň za něco stálo, ale taky to nebylo nic moc byla promenáda v plavkách. I když vezměme v potaz že porotci se chtěli celých sedmdesát minut dívat na ženské křivky a kde jinde než v soutěži krásy?

Každopádně mi zbývá jenom dodat, že takovýchto šaškáren přibývá a soutěže krásy už nejsou to, co bývaly.