Recenzie (165)
Prosíme pretočte (2008)
Vcelku originální námět a neotřelý zvukový doprovod bohužel výrazně brzdí absolutní absence tempa, gradace. Stejně absolutní je i předvídatelnost děje a stejně absentující jsou dějové zvraty. Emociální jednobarevnost snímku nezvedá z šedavého středu ani lehkost a nadhled pana Blacka a překvapivě upřímný projev Mos Def-a.
Predčítač (2008)
Zajímavý scénář spolu s přesvědčivými hereckými výkony mě bohužel nedokázali emocionálně pohltit, rozbít, rozdrtit tak jak jsem si přál, doufal, očekával.
Wrestler (2008)
Jednou z mnoha věcí, kterou mě Aronofsky kontinuelně odzbrojuje je civilní a naprosto lidský projev jednotlivých charakterů. Je pravdou, že z největší části je toto dáno hereckým výkonem jeho představitelů, nicméně fakt s jakou pravidelností se mu toto ve VŠECH jeho filmech daří dává tušit příslib režisérova génia. Wrestlerovi jsem tak uvěřil každé slovo, každé pnutí mimických svalů. A co je nejhorší? I přes věkový rozdíl generace jsem uviděl kus sebe ...
Ošklivka Katka (2008) (seriál)
Polovina lidí hodnotících zde jako odpad! seriál vůbec neviděla. Polovina z druhé poloviny přejímá názor většiny a nemá svůj, půlka ze zbývající čtvrtiny názor má, ale stydí se za něj. Desetina zde prezentovaných hodnocení je relevantních.
Delikatesy (1991)
Smíchejte několik neotřelých nápadů na sebevraždu, hrst bizarních charakterů, špetku dekadence, spoustu oranžových filtrů a pár nezapomenutelných scén. Tenhle excentrický francouzský kotlík není pro každého, já si však náležitě pochutnal. Bon apetit!
Deň po tom (2004)
Deset minut poté jsem na film zapoměl.
Útek do divočiny (2007)
Nezměrnost jeho odvahy, naplňuje mne pokorou. Dar jeho osudu, závistí. Masterpiece.
Sunshine (2007)
Perfekcionalistická drobnokresba jednotlivých charakterů, pozoruhodně uveřitelné emocionální pnutí, audiovizuální hardcore orgie. Precizní, vynikající, výjimečné, pohlcující.
P.S.: Milujem ťa (2007)
Emocionální prázdnota je u tohoto žánru nepřípustná.
REC (2007)
Je 23:57 a neurotický hudební podkres závěrečných titulků ani zdaleka neupokojil mé rozechvění, snad i emociální nestabilitu. Na tento španělský nářez dlouho nezapomenu a se svěšenou hlavou a srdečním tepem vyrovnávajícím se ultrazběsilým kopákům smečky Slayer odevzdaně přiznávám, že od Blair Witch Project jsem se tak nebál. Un millión de gracias Espaňa.