juliekrocova

jsem si říkala, jak dlouho mu vydrží ten discman, velice nerealistická výdrž, ale kdo ví, kolik baterek vlastně měl

Vizuálně velmi povedené - barevná koordinace napříč osvětlením, kostýmy i výpravou, se mi zkrátka velmi líbila. Skvělá volba tématu i zasazení do doby. Některé pasáže byly sice lehce předvídatelné, ale to snad ani nevadí. Chytrý humor odrážející společnost.

Citově vyděračný kýč.

Ten film sice zmíní rasismus, ale vlastně to použije jen jako záminku pro to, aby jedna z postav mohla říkat rasistické narážky. Problémem je, že lidi, co na tohle přišli do kina, se nejvíc smáli právě těm rasistickým "vtipům".

Na "besedě" k filmu Tichý společník v Uherském Hradišti paní poznala svoje zesnulé rodiče na filmovém plátně (scény, kdy si mezi sebou povídají náhrobky). O tom, že by se v tomto filmu měli objevit, dopředu nic nevěděla a režisér to potom zakecal a vtipkoval o tom. No nevím, lidé se tomu smáli, ale mně přijde dost nevhodné a zvláštní, že pozůstalé nikdo nekontaktoval s prosbou o svolení použití jejich fotografií.

Tak tohle bylo zklamání. První epizody ještě dobré, těšila jsem se na další díly, ale nad těmi posledními se dalo už jen smát, jak to bylo blbé. S každou další sérií je to horší a horší. V tomto případě se příběh snad ani nedá hodnotit, nápad dobrý, ale tvůrci ho dostatečně nerozvinuli. Celá série pak připomínala spíš nepodařenou parodii.

Z celého filmu na mě dýchala hlavně umělecká atmosféra doprovázena silnou hudbou, která mě naprosto fascinovala a samotný soundtrack je skvělým zážitkem. Příběh není až tak výrazný, film je spíše plný záběrů více uměleckých a bez nějakého děje. Původně ve filmu mělo být více akčních scén, ale nakonec byly všechny vyškrtány a za to já jsem velmi vděčná, jelikož myslím, že kdyby tam ty scény byly, tak by to filmu akorát tak uškodilo a ztratil by na svém uměleckém vzezření. Možná mě maličko mrzí, že tím dějem nebylo trochu víc vysvětleno, jelikož některé části, některé konce nebyly naprosto vysvětleny - já vím, tvůrci nám tím asi říkají, domyslete si to, ráda si domýšlím filmy apod. to není ten problém, problémem spíš je, že tady těch nevysvětlených konců je poněkud víc.Vlastně i začátků, jelikož jsme vhozeni rovnou do děje. Ale přesto...Film jsem si naprosto užila, utápěla jsem se v té skvělé atmosféře - mě tento snímek uchvátil a rozhodně jsem ho neviděla naposledy.

Pro mě samotnou je dost velká překvapením, že jsem se nakonec na tento film podívala - dokonce jsem si přečetla i pár ukázek z knížky. Jde o to, že nerada přejímám ostatní názory, ráda si udělám svůj vlastní názor a to nešlo bez toho, aniž bych se podívala na film (nebo si přečetla knížku, ale tolik času jsem s tímto příběhem trávit vážně nechtěla). Bylo mi jasné, že od filmu jsem toho neměla moc čekat, takže v tomhle ohledu jsem nebyla zklamaná. Anastasia je tuctová holka, která na sebe příliš neupozorňuje a taky nemá mnoho zkušeností s chlapy. Vlastně je to panna - o to překvapivější je, jak je v sexuálních stránce.. skoro zkušená, působí tak. První polovina filmu, možná i více, je naprosto o ničem - žádný děj, jenom sledujeme tuhle dvojici, jak si různě užívá, přičemž většinou jsou přes celý záběr vidět pouze prsa Dakoty Johnson - jako promiňte, ale zrovna tohle není úplně to, co by mě zajímalo. V druhé polovině filmu už se i něco děje a končí to samozřejmě v části, kdy se chceme dozvědět více. Nebudu lhát, že některé části filmu mě nebavily, bylo to trošku nudné sem tam, ale co čekat. Ale ještě vezmu pozitiva - bez ohledu na děj. Líbila se mi kamera, ta byla podle mě dost dobrá. A dále soundtrack, který byl skvěle vybraný a tenhle soundtrack si sem tam určitě pustím i mimo film. A poslední, co bych zmínila je herečka v hlavní roli - moc mi tam neseděla a její roli jsem jí vůbec nevěřila, taky měla tendenci přehánět.

Je jasné, že tento film je smutný - brečela jsem u něj opravdu hodně a ke konci je to už opravdu "ždímačka na slzy", ale nepřijde mi to tak vyprosené, jak u některých jiných filmů. Tessa má ráda sarkasmus a má tendenci některé věci zlehčovat - alespoň slovy. Nevím, co více k filmu napsat - mně se velmi líbil, hodně emotivně mě dostal, hudba mě také dojmula, nevím, jestli i ve skutečnosti by šlo s touto nemocí si život posledních pár měsíců, takhle "užívat", ale i to vážné téma (nemoc), bylo v tomto filmu pojmuto skvěle. Určitě nečekejte, že vás tento film pozitivně naladí, spíše vás rozesmutní, ale zároveň si člověk uvědomí některé věci.

Humor tohoto filmu je velmi osobitý a to je to, co si u něj zamilujete. Nemám pocit, že bych viděla jakýkoliv film podobný tomuto. Navíc film Nedotknutelní je inspirován skutečným příběhem, a proto je zážitek z něj o to hlubší. Hlavní hrdinové vám přirostou k srdci a je neuvěřitelné sledovat, jak se jejich vztah vyvíjí. I když je jeden z hlavních hrdinů těžce postižený, necítíte se špatně za to, že se u filmu smějete, jelikož se mnohdy smějete spolu s ním. Svůj celkový dojem shrnu jednou větou: „Pokud se mě někdo zeptá na moje oblíbené filmy, rozhodně nezapomenu zmínit i tento."