wampilenka

Korejský film s upírskou tématikou na motivy Terezy Raquinové. Zní tohle už dost divně? To ještě není všchno: sexy upírem se zde stane katolický kněz - nakazil se vampirismem během transfúze. S tím se v jeho životě neobjeví jen touha po krvi, ale i po sexu. A jeho způsoby tišení hladu nejsou zrovna tradiční. Tyhle nesourodé prvky ve výsledku nejsou pejskokočičkovské, nýbrž vytvářejí úžasně podivný film s místy komickým ale spíše tragickým rozměrem. Kromě toho mě baví díla, v nichž jsou prvky z jistého kulturního prostředí "přehodnoceny" kulturou jinou. Tato možnost ve filmu Bakjwi nebyla promarněna.

Na Hanekeho filmech z rakouské trilogie se mi líbí, že v nich jsou vypíchnuté přesně ty věci, které mě "tak vůbec" štvou: supermarketové žrádlo v lednici, brzké vstávání, televizní zprávy, lidi, ...

Černobílé, frustrující, depresivní a těžko stravitelné überdílo.

Už první vteřiny filmu, které navodily atmosféru vymydleného Dickense, mě mohly varovat... Přesto jsem doufala, že film něčím překvapí: například propracovanou strukturou, dialogy, čímkoli. Nic takového se nekonalo, jen kýč a klišé: barvičky a žvásty.

Je to jen náhoda, že se Cronenbergovi podařila geniální parafráze Dykova Krysaře? "Jste nikdo. Jste hůř než nikdo: jste účetní."

Takhle si představuji filmovou báseň. - Tento film ukazuje, že poezii lze psát obrazy. Celý text filmu je rytmizován, ať už opakováním motivů různým způsobem pozměněných, či střídáním pasáží s krátkými záběry a téměř statickou kamerou s delšími sekvencemi a kamerou v pohybu. Dlouhé sekvence jsou však ve filmu vzácné. Většinou jsou záběry téměř minimalistické (alespoň co se týče pohybu). A repliky postav? I kdyby byly opravdu o ničem, slova s oslabeným významem jsou také rysem poezie.

Jednu hvězdičku dávám za provětrání zatuchlé české mytologie.

Nejlepší jsou záběry na Prahu stověžatou v kontrastu... se vším ostatním. Praha jako knížectví a vypoulený princ ubytovaný v Žižkovské věži jsou nenáročně provokativní motivy. Ovšem nemyslím, že laciné. Nejvýraznější postavou je kněžna Chýlková - prolíná se v ní mrzká obhroublost a démonická vznešenost. / Film je podle mě i zdařilou adaptací Klímovy knihy. To, co předvádí Čok není příliš vzdáleno mým představám z četby. Patří k tomu i jeho neumětelské odříkávání klímovských replik. 4,5*

Tři hvězdy za večerníčkové záběry ze života lesní zvěře.

Opakování poruchy auta za účelem vysvléknout protagonistku začne brzy nudit i přesto, že hrdinka je docela koukatelná. Ani nechutné zvuky vydávané prasáckým papouškem to nezachrání. (Mimochodem, papoušek jako jediný zástupce mužského elementu je opravdu perverzní motiv. Takhle by to dopadlo, kdyby Poe napsal báseň Papoušek?)