k212

Joss Wheadon je pro mě mistrem lehce pokleslé, byť nesmírně zábavné a z velké části originální, seriálové tvorby. Fandím mu už dlouho. A když se konečně dočkal příležitosti, která je zajištěná dostatečným finančním balíkem a hromadou známých hereckých tváří, jsem těžce zklamána. To, co dokázal Zack Snyder ve Watchmenech vedle skvělých triků a bojových sekvencí - tedy psychologický rozměr hrdinů a politicky nekorektní vhled do věcí, to absolutně chybí v Avengers. Má na tom jistě značný podíl i komixová předloha, z níž jsou vyrvány a následně slepeny postavy a útržky děje, no a navíc Stan Lee prostě není Alan Moore, no. Vkládala jsem však do Josse jako scenáristy větší naděje, že si trochu s divákem pohraje, poplete mu hlavu, zadělá na nějakou tu kontroverzi! A ono nic, jen nudné akční dobrodružství, které ve světlých chvilkách zachraňuje Iron Man - Stark. Další prázdný produkt filmové "zábavy" je za mnou. 55%.

Dobrý ... anglický seriálový tým v čele se scenáristickým guru z Akt-X Frankem Spotnizem, šlapou na paty Aliasu a těžce se při tom navážejí do zlotřilého nadnárodního kapitalismu velkých firem, který parazituje na mladých nezkušených ekonomikách a jde při tom přes mrtvoly! Taky je to o pololegální informační agentuře, která pro ty lotry pracuje, a přes ty mrtvoly civilů i svých zaměstnanců klopýtá dost často také! Vcelku poučné, úměrně konspirační a řádně paranoidní. Případnou jednu hvězdu si nechávám pro další série, které nejspíš nebudou?!

Masochistická meditace o odevzdání se neetické společenské normě. Někdy i film může být utrpení! A kniha určitě ještě větší. 75%

Absolutní kopanec ... fabulace založená na realitě o mistru braku, která se dá dokolečka a pořád dešifrovat, ať už to způsobují doslova překopírované scény z oněch kultovních padesátkových braků či postavy, které se chvílemi transformují z realných předobrazů do filmových hrdinů a naopak. Filmy ve filmu, film o filmech, nebo filmový film, to je jedno. Ed Wood je fascinující.

Joe Wright se hluboce zahleděl do barokní Greenawayovské divadelní stylizace (díky bohu, že ne tak detailně do té von Trierovské - to by pak bylo víc emočně na blití), zahrabal v multievropském hereckém mišuňku (hodně pěšáků vytáhl z ostrovního výkvětu a přikořenil to mladými švédskými talenty) a rozehrál hru na pokryteckou ruskou společnost 19. století . Sice povýšeně a prvoplánovitě okatou, ale sic. Z mých 4 shlédnutých adaptací ta nejlepší a nejoriginálnější, poněvadž obrazově i výrazově stvrzuje sílu slov - o to víc je to adaptace jednoduše pochopitelná a snadno akceptovatelná.

Zpomalený a drásavý děj, který občas lehce vybočí z linearity vyprávění, podporují adekvátně využité filmové prostředky - dlouhé záběry, všeobjímající kompozice záběrů, ruchy, zvuky, hudba a také kvalitní herci. Chladný odstup podporovaný jednoduše až brutálně jednoduše neservírovaným dilematem, které může mít mnohá vyznění - to vše je útrpné pro diváka, náročné vlastně - speciálně ve chvílích, kdy to lehce ujíždí k pedofilnímu vyznění. Hlavní hrdinka a její kontroverzní/unáhlené/úchylné rozhodnutí pálí jako želízko v ohni, divák ví, že tohle je špatně, že je to čirý akt zoufalství, který musí zákonitě následovat osobnostní destrukce. A tak tomu i je, i na konci filmu a ani o píď víc. Eva Green vedená Benedekem Fliegaufem zajisté zaslouží pochvalu. Rozpačitých 70%.

Záměrně povýšená intelektuální hříčka, která má za cíl nasrat za a) morální užvaněnce, kteří se navzdory svým morálním kázáním chovají vskrytu jak hovada; za b) stereotypně přízemní konzervativce, kteří nechtějí slyšet, vidět a uchopit ten volnomyšlenkářský proud a povznést se na něm; za c) "svaté", kteří věří v čistotu nejvyšší a nejjasnější nehomosexuální a nebisexuální lásky; za d) všechny, kteří nesnáší děsně duchaplné průpovídky o umění a vědě (a těch je dost). Inu netvrdím, že se s Tykwerovým pohledem na věc ztotožňuji, netvrdím, že se mě na některé scény dívalo příjemně; tvrdím však, že byly okamžiky, které mě rozesmály (ať už ze zoufalství, nebo skutečně od srdce); také mě velice rychle došlo, proč tento film vznikl a proč tu má své místo - má znepokojit a nutit člověka k zamyšlení a nejen nad tím, zda ona vykonstruovaná trojice je jen symbol něčeho víc, nebo nikoliv.

Tak jsem je konečně viděla - hýbající se, se žahadlem v akci, s drnčícími kořeny - jejich mluvou. Koho - inu Trifidy. Sice jsem si je vysnila trochu jinak, nicméně zásadní ergonomické znaky byly zachovány, některé nadsazeny pro větší -asi horrorový- efekt. Dávám přednost předloze, tento film mě svoji televizní průměrností s nadbytečnou akcí zásadním způsobem nepřekvapil, očekávala jsem, že lepší to nebude. Nevadilo mě ani zasazení do současnosti, rozladil mě spíš překopaný závěr. Pokud mám reagovat na zdejší výkřiky po skvělé předloze a příšerné adaptaci -asi tak: Wyndhamova knížka je klasika post-apokalyptické sci-fi, žánru, jehož hnacím motorem byla studená válka, díky tomu dostalo dílko neodolatelně stísněný punc. Podotýkám, že jak Midwichské kukačky, Kukly i Kraken se probouzí skvěle doplňují žánrový a obsahově zářný kvartet tohoto autora. Pokud bychom chtěli polemizovat o literáních kvalitách Wyndamových knížek - průměrný jazyk a větné konstrukce versus skvělý příběh. Vždy to bylo o příběhu a atmosféře, nikoliv o vyšší literatuře jako takové, také o myšlenkách - většinou zamyšleních, které se týkají sociálního uspořádání společnosti (zní to divně, ale je to tak). Takže asi tak - průměrný literární jazyk, skvělý děj a zajímavé myšlenky - to všechno padlo do osidel průměrné televizní adaptace, to však nědělá z knihy perlu světové literatury :) 40%

Sestříhat o 30 minut dolů a bude to originální konverzační vztahová komedie se specifickými hrdiny. Takhle je to dvouhodinové konverzační téměř utrpení, které se občas ztrácí samo v sobě, občas zase v prázdných až bezvýznamných scénách, které nikam nemíří, negradují. Škoda, potenciál by tu byl a ne malý. 55% se solidaritou za ***. Mimochodem - jediný důvod, proč jsem se do tohoto dílka zakoukala, bylo jméno páně režiséra - a musím konstatovat, že je to jeho nejslabší kus.

+1 za tu část v Army of Me - kde partička Skunk Anansie buší do kytar a Bjork kvílí nefalšovanej rock, + 1 za psychedelickou předělávku White Rabbitt od další ledové dámy Emiliany. Aha ... já nehodnotím soundtrack, ale film. Pak tedy divnej pubertální slátanec, voslazenej nefalšovanym dívčím přátelstvím a hrdinstvím, vopepřenej bezpřemětnou akcí a vosolenej voprvopravdu kool tričkama. Nepochopení ... nicméně zábavné. 40%