Padme_Anakin

Hodnotím kladně, že nám tvůrci dopřáli setkání se všemi oblíbenými postavami, moje srdíčko zaplesalo, Takeru Sató už je dospělý mužský a ztratil ten chlapecký šarm, ale pořád stojí za to ho sledovat, jen je prostě jiný.. Pochopitelně mou pozornost zaujal i Enishi (Mackenyu Arata), jehož motivace byla svým způsobem pochopitelná, viděl jako dítě na vlastní oči svou sestru zemřít..

Jen několik drobných postřehů.. Všechny postavy mě bavily, záporáci byli temní a budili hrůzu, nejednoznačné entity bez diskuze nejzajímavější a zároveň působivé, no a klaďasů tu není přehnaně, jen pár.. Odbočky ve vyprávění příběhu mi vůbec nevadily, spíš to bylo naopak, chtěla jsem vědět víc a víc.. Hudba se povedla, natočené je to pěkně a pochvalu jistě zaslouží i skvostná výprava.. Krom toho já bych určitě udělila Kenšinovi milost, Takeru Sató mi svým slibem „už nikdy nezabiju“ natrhnul kaťata..

Mladinký Takeru Sató mi způsobil velice příjemné překvapení, jeho chlapecký šarm mě okouzlil a dokázal mě ovlivnit natolik, že jsem mu začala fandit a držet palce pro štěstí.. Kenšinův příběh mi rovněž padl do noty a závěrečná slova byla krásná.. Hodnotím za 4* s pomyšlením na 5*..

Moc ráda jsem si nazula pohádkové střevíčky a nechala se unést.. Nebylo to vůbec složité, tohle zpracování klasického příběhu o Krásce a zvířeti měl v rukách Jean Cocteau a Jean Marais.. Kdo se nebojí popustit uzdu fantazii, bude se královsky bavit, zachrání svého otce, nechá se učesat neviditelnýma rukama, posloužit nepřítomným služebnictvem, odhalí ve zvířeti dobré srdce a časem najde i lásku.. Pak už zbývá opravdu jen vzlétnout.. Nádherné filmové pohlazení..

S Gogolovým Revizorem jsem si nikdy nerozuměla, asi nějaká chyba na mé straně, nesměju se tam, kde se všichni ostatní chechtají, asi trochu závidím, každopádně přeji.. Vlasta Burian v roli Chlestakova byl ovšem výborný a stejně tak se mi líbil jeho sluha Josef, báječný Václav Trégl..

Záhad bylo v tomto snímku mnohem víc než jen modrý pokoj, ale při troše dobré vůle a s přihlédnutím k faktu, že se psal rok 1933, hodnotím smířlivě.. Karel Hašler, František Kovářík, trojice přátel a oslavenkyně to sehráli obstojně, příběh o nevysvětlitelných úmrtích mě celkem zaujal a těch 70 minut bylo bezproblémově zvládnutelných..

Úsměvná záležitost.. To je tak, když si abstinent/introvert, spořádaný docent a veskrze nepraktický muž jednou večer přihne a přebere.. Ráno má okno jako výkladní skříň a netuší, kde byl, co dělal, čehož se několik jiných osůbek chystá zneužít.. Hugo Haas je svým zvláštním způsobem neodolatelný a stejně tak asi i nepřekonatelný, kdo jiný by dokázal tuhle roli zahrát lépe? U mě spokojenost, nasmála jsem se dosyta..

S ohledem na rok vzniku hodnotím dnes večer shovívavě, předně se jedná o zdařilou detektivku s výborným Jindřichem Plachtou v roli inspektora Klubíčka, který trpělivě rozmotává případ zavražděné lichvářky, a jeho výměny s přiblblým novinářem mě upřímně pobavily.. Jedinou mou výtkou je hudba, to se tedy nepovedlo..

Půvabná Ingrid Bergmanová je v roli ovdovělé kněžny lehce uvěřitelná, nápadníci se řadí do fronty a někteří se snaží předbíhat.. Není to sice žádná pecka, ale na druhou stranu ani propadák.. Tuším, že právě herci to celé drží nad vodou, Mel Ferrer i Jean Marais báječní, pro mě koukatelné bez potíží a ta bílá kopretina pro štěstí by se hodila asi nám všem..

Doris Dayová to rozehrála fantasticky, uvěřila jsem jí tu vyděšenost, trápení, zoufalství.. Potemnělá atmosféra filmu s hustou mlhou, extra telefonáty, autobusem a otevřeným oknem příjemně mrazivá.. Na první dobrou jsem si myslela, že jí vážně drblo.. Nicméně můj tip mi vyšel, jen mi unikla jedna souvislost..