Elena a muži

Francouzská historická červená knihovna a vůbec ne špatná. Komediální podtext dodává na roztomilosti vážených dam a gentlemanství vážených pánů. Jean Marais a Ingrid Bergman rozehráli svůj typický herecký koncert, na jaký jsme u nich zvyklí a tak snímek potěší i pobaví zároveň. Kostýmy jsou jedinečné a ušity do nejmenšího detailu. Barevnost zvýrazňuje až pastelovost barev, což v mnohém může vyznívat jako zbytečně přehnané. Viditelně se jedná o studiový počin, ale vzhledem k příběhu to nikterak nevadí. Kulisy jsou nad míru dokonalé. Na svou dobu i tak jde o vcelku svěží dílo. (15.12.2013)

Inšpirované skutočnou postavou generála sukničkára a veľkú postavu republiky - generála Boulangera, avšak cieľ režiséra hlavne pobaviť nejak nevyšiel. Možno pár situácií, keď si dvaja dajú na frňák po noblesnom vyzvaní na súboj a nakoniec po súboji sa ešte kontrolujú či si navzájom veľmi neublížili, to bolo celkom vtipné. Tak aspoň an Ingrid sa dobre pozeralo, vtedy ešte herečky ako dámy. Aj Maraisa som videl zakukovať. Ale skôr na hereckého kolegu, že? 🫢 Ina žánrová konvenčnosť, ktorá získava na cene len preto, že je to staré a farebné. (17.08.2023)

Kostýmní romance, odehrávající se v Paříži koncem devatenáctého století byla – tak trochu nečekaně – nabídnuta švédské filmové hvězdě Ingrid Bergman. A ta ji s radostí přijala. Bohužel, Renoirův film se příliš nepovedl – jako by se režisér a scénárista zároveň nemohl rozhodnout, zda bude film vážný nebo veselý. Pro jistotu je tedy nejen vážný a veselý, ale také vlastenecky uvědomělý, snad aby diváci nebyli ochuzeni o žádný z mnoha výjevů francouzské odvahy a hrdinství. Herci se spíše pitvoří a hrají zcela nemožné postavy, které připomínají pimprlové divadýlko, včetně Jeana Maraise, který se sem vlastně příliš nehodí (zřejmě osvědčená pojistka pro případ, že by Ingrid Bergman nezabrala). Kvalitu filmu v tomto případě neurčují tvůrci, ale obsah a ten je slabý. Velmi slabý. (07.10.2020)

U nás neznámá kapitolka z francouzské kinematografie, která pro Frantíky může být oblíbeným pamětnickým filmem. Herci vyzařují jistotu, výprava i kameramansko-režijní zvládnutí scén mají svou cenu, ale pro mě nad touto slaměnokloboukovou taškařicí divácky vítězí do historie hlouběji ponořené filmy s G.Phillipem nebo s J.Maraisem či třeba Bergmanovy Úsměvy letní noci. Zestárlé 3* (09.12.2013)

To si můžete pustit nejblbější červenou knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a její amanti. Film zmiňovanej v dějinách světové kinematografie jenom proto, že ho natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v papundeklových kulisách prostě nebavila. A Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích, páč její vlasové kreace byly dost průser. (10.12.2013)