DrifterSoul

Zvláštní film. Neobvyklý příběh. Zamyšlení nad lidskou podstatou. Poeticky pojatý střet citů, lásky, vášně s asketickými pravidly náboženské víry. Sled obrazů, symbolů, znamení. Chvíle pro nás, diváky, jak vnímat úžasné prostředí řeckých skalisek Meteory, zastavit se v kalupu života, ponořit se do "hudby" příběhu, relaxovat a držet těm dvěma moc palce....

Síla tohohle filmu spočívá ve věrohodném vykreslení praktik totalitního režimu v DDR (u nás byl systém přece jen trochu laxnější).  Vlastní akce v balonu už nebyly tolik přesvědčivé, ovšem i tak plné napětí a strhující.   Tenhle skvělý filmeček by měl být "povinnou literaturou" pro všechny teenagery školou povinné . Aby si měli možnost uvědomit, že způsob, jakým dnes v Evropě křižujeme hranice, nebyl a nemusí zas třeba někdy být  samozřejmostí.

Vynikající námět. Dramatický děj v zajímavém prostředí. Navíc jsou zde očividné historické paralely s (krvavým) dneškem. Jen barvy "šachových figurek" se evidentně prohodily. Bohužel, příběh má v obou dílech řadu nelogických momentů,  které snižují jeho uvěřitelnost. Například "periodická" setkání s partyzánkou AKA zpěvačkou jej v těchto chvílích posunují až někam do říše červené knihovny.  Škoda, protože jinak je děj napínavý a docela věrohodný. Tak trochu filmařsky nevyužitá příležitost.

Láska kvete i v pozdějším věku.  Příběh o postupném vývoji vztahu starší ošetřovatelky Rozy z Polska ke (kapitánu) Kurtovi, námořníkovi zraněném při nehodě plachetnice.  O seniora pečuje v Hamburgu, kam  po válce odešel od Mazurských jezer, kde s rodiči původně žil.  Kurt je k Roze z počátku velmi nevrlý a nerad vzpomíná na Polsko, svou starou vlast. Postupně však oba k sobě nacházejí cestu. On žije sám, zanedbáván potomky, ona je rozvedená. Z rodinných důvodů se musí Roza na několik dnů vrátit z Německa domů ke své dceři na Mazury, kde její rodina shodou okolností také žije. Bere sebou i dosud nedoléčeného Kurta, který se takto, ač proti své vůli, vrací po dlouhých letech do své staré domoviny.... Příjemný romantický film (viděný bohužel jen na ORF2).  Sice snadno předvídatelný, ale s mnoha úsměvnými i vážnými momenty, reflektujícími vztah dnešního Polska k bývalým krajanům. Řekl bych dobrý námět i pro CZ filmaře na obdobné téma, týkající se naší historie a dneška.

Pokud by nešlo o skutečnou historii Koreje  (byť scénářem jistě modifikovanou), pak by se jednalo o průměrný válečný/dobrodružný film. V první napínavé 1/2 spíše špionážní; ve druhé už skoro na úrovni bojové počítačové hry. Jenže jde o to, že pro Korejce tahle bitva znamenala rozhodující obrat ve válce, vyvolané komunistickou expanzí. Bez ní by dnes asi neexistovala Jižní Korea a těžko bychom mohli např. používat mobily Samsung :-). A tak lze odpustit ten filmový patos a nepravděpodobný průběh akčních scén. BTW: zajímavým kladem filmu vedle pro nás málo známé historie je i nahlédnutí do prostředí této vzdálené země.

Příběh odehrávající se v období mezi WWI a WWII převážně v exotické krajině hornaté Číny.  Film o složitosti lidských vztahů, silně akcentovaný drsným prostředím a okolnostmi způsobenými krutou epidemií cholery.  Naomi Watts zde hraje Kitty, manželku lékaře. Její postava mladé ženy, z počátku bezohledné, cynické a sobecké  se vlivem okolností mění. Postupně si uvědomuje, jaké jsou podstatné  hodnoty života. Tuto její pozitivní změnu, vlastně ústřední linii děje, se herečce podařilo ztvárnit velmi sympaticky a přesvědčivě.  Přerod Kitty v lepšího, citlivějšího člověka je protiváhou smutného příběhu.

Zajímavý, napínavý, drsný & mysteriózní western. I když sama (supernatural) pointa byla docela zřejmá už od momentu, kdy C.E.  poprvé usíná v hotelu. Téma věčné, vděčné ač skličující - krysy mezi námi v lidské společnosti (až na jednu/dvě výjimky).  Trochu mi vadila jistá grotesknost některých scén, která filmu ubírá na přesvědčivosti. Ovšem C.E.  ve své nejlepší formě zářil a tyhle nedostatky úspěšně přehlušil.

S "La grande bellezza" mám (přes obrazovou hostinu a výtečnou kameru) velký problém. Je rozsáhlou směsí únavného filozofování a existenciálních úvah o smyslu a naplnění života.  Naopak záběry Říma jsou nádherné. Závěrečná plavba pod mosty na Tibeře k  Andělskému hradu vyloženě potěšila. Suma sumárum: přes některé moudré, pozitivní momenty je tenhle arthouse film o prázdnotě něčích životů docela depresivní záležitost.

Tak tohle byla dokonalá varianta thrilleru (!)  Tolik napětí, tolik inteligence a tolik moudra - prakticky výhradně v jediném dialogu na ploše 30 m2.  Herecký koncert. Tolik nadčasových, bohužel dnes opět velice aktuálních úvah. Na téma válečného běsnění, vymývání mozků a krutosti. Dějiny dělají lidé. Kéž by těch dobrých a inteligentních bylo více, než zbývajících....

Výborné herecké výkony a zajímavé téma. "Nájemníci" docela OK. Nejsympatičtější suverénně Freja a Erikova studentka/architektka :-). Téma varující. Protože, rozbijeme-li odvěké vzorce soužití, staletími prověřené (ač nedokonalé) vzorce rodiny, dostaneme se do citové prázdnoty, zmatku a mentálního vyhoření.  Protože, žádná okouzlení a atraktivní lákadla netrvají věčně.  Vždy nakonec logicky převládne jednoduchá próza každodenního života a jeho základních jistot.