Keiniku

Nejsem zrovna fanooušek české produkce, ale na Pelíšky se vždycky ráda podívám. Pelíškům vděčíme za množství nesmrtelných hlášek, ostatně! Donutil a Stašová jsou tu podle mě obzvláš´t kouzelní. Film nikdy nepřekročí hranici, nikdy nebude trapně vtipným ani otravně vážným, udržuje diváka v rovnováze a následně v hlubokém smutku, že dnes už takové filmy téměř netočíme.

Film, který se tváří jako ultimátně nudný, ale když se necháte, vezme vás do říše obleků, italské kultivovanosti a nepřehlédnutelné čelisti Marlona Branda. Ukáže vám všechno zblízka a opravdově a vy si pak budete moci spokojeně říct, že jste viděli opravdu dobrý film. Scénář, obsazení, atmosféra, všechno zvládnuté do nejmenšího detailu.

Slušný mazec, abych tak řekla. Celou dobu čekáte, co bude příště, a když to příště přijde, stojí to za to. Sedm vám nepokrytě slibuje nechutné mordy a vizuálně odpudivá panoramata, a vy je čekáte, jste na ně připravení a stejně pak jenom zíráte. Nepotrpím si na Brada Pitta, ale nestorovský element Freemanův z něj tady dělá pro mě snadno poživatelnou záležitost, kterou jsem si užila.

Pokud jste si mysleli, že nevydržíte sedět tři hodiny u filmu, mysleli jste špatně. Neeson a Fiennes vás čapnou každý z jedné strany, posadí do křesla a celých necelých 200 minut vám budou na stříbrném podnose zprava zleva servírovat svou úžasnost. Bude jenom malinko připálená, protože někdo nechal postavu Amona Goetha moc dlouho v troubě a upekl ho místy až prvoplánově zlého, ale to zapijete něčím dobrým od Neesona a budete v pohodě.

Jeden z mých velmi oblíbených kousků. Dokázala jsem si udělat vztah ke každé postavě, která se tam objevila, což se mi moc často nestává. Mám oblíbené momenty, které si pouštím pořád dokola a nikdy mě nepřestanou bavit. Tom Hanks a Michael Clarke Duncan JSOU svými postavami, zvlášť Duncan je tak skvělý, že vás ani nenapadne přemýšlet o něm jako o herci, který hraje, on prostě JE John Kafe, jenom jinak psaný. Ten film není jenom smutný a depresivní, je natočený tak, aby obsahoval všechny základní emoce, a ony tam jsou.

Tak 3,6 *. Chápu, že je to klasika a kdesi cosi, ale jediný můj dojem z filmu byl, že si přečtu knihu. Místy jsem se hodně nudila a ani to ve mě nenechalo žádný dojem, maximálně spokojenost, že jsem si odkroutila další klasiku. Nepopírám, že Jack Nicholson byl famózní, očividné věci se popřít nedají, zaujal m indián, ale vrchní sestru jsem čekala n větším prostoru a více na zabití. Celkově jsem čekala větší nervák, všichni vykřikovali, jaký je to psycho, ale to se nějak nekonalo. Chápejte, nepotřebuju, aby krev stříkala kolem a všichni byli dočista pošahaní, ale člověk si pak připadá jako kulturní dobytek, když klimbá nad klasikou.

Upřímně řečeno si nejsem jistá, o čem to jakože bylo. Kdo byl vlastně ten "hodný" a kdo ten "zlý", ale užila jsem si každou minutu toho zmatenéího pobíhání, fuckování, přepisování, dopisování a telefonování, byla to totiž zatracená prča. Malcolm Tucker evidentně miluje svou práci, byl oficiálně pasován na mého nejoblíbenějšího sociopata ever a asi si ho vezmu.

Tohle vás umlátí tím davem kvalitních herců, který to obsahuje. Je to fascinující mix vzestupů a pádů, emocí, podivných existencí a barev. Jako byste z Basquiatova obrazu udělali film. A co mě dostalo nejvíc - potrpím si na obrazy, u kterých poznám, co na nich je (tzn. kůň tam vypadá jako kůň). Ale Basquiatovy obrazy se mi opravdu, upřímně líbí, a jsem si celkem jistá, že by to tak nebylo, kdybych neviděla tohle.

Tohle je mimořádně klišoidní kousek. najdete tu každé klišé na světě - tlustá najde štěstí, zatímco hubená ostrouhá. Podceňovaná se dočká slávy, zatímco podceňující dostane symbolický kopanec do zadku. Vtipy typu "ty seš tak tlustá, že..." a "ty seš tak ošklivej, že...". Z ošklivky se stane půvabná labuť. Atd., atd. atd.. Přesto mi to nepřijde jako úplně špatný film, přestože scénář i zápletku by vymyslelo pětileté děcko. Plnější dámy jako já prostě ocení sem tam nějakou tu optimistickou ptákovinu, která jim ukáže nějaký idealistický směr, kterým by se mohly jejich životy vyvíjet. Hlavně u toho moc nemyslet, to není žádoucí. P. S.: Na Erica Robertse se v tomhle případě dá říct jenom "prosim tě proč?".

Mám pocit, že jsem celý film čekala nějaké něco, kterého jsem se nedočkala. Mám ráda malou Chloë, dokonce ani ta její hezká tvářička to moc nekazila, jenom mohla méně často vyděšeně zírat na svoje ruce. Julianne Moore nepředvedla nic, co bych od ní nečekala, zato potěšila protivná Chris. Potkat takovou holku na ulici, zrovna jí preventivně jednu fláknu. Závěr mě ale dost zklamal, čekala jsem větší řežbu. Namísto toho jsem se dočkala neslaného nemastného odvaru staré verze se Sissy Spacek. Místy jsem si dokonce připadala jako v mizerném béčku (Carriiny rozmáchlé pohyby rukama stačilo doplnit nějakým tím abrakadabra blabla kedavra a máme solidní kouzelnickou show), občas jako v temnější teenage komedii. Vlastně se to celé skládalo ze scén, které vykrádaly Spacek-verzi a tudíž byly dobré, ale z druhé ruky, a scén slabých, vycpávkových nebo divných. Jsem ráda, že jsem na to nešla do kina, asi bych těch peněz litovala. 2,5 *