Keiniku

Tak jsem to přežila. Nevím přesně, jak velká část epizody mi utekla, ale ta část, kterou jsem viděla, byla velmi zmatená, chaotická a brnkala na nervy, jakože fakt hodně. Místy jsem měla pocit, že od toho pořád něco čekám a ono to ne a ne přijít, ale nakonec jsem byla spokojená. Zvlášť poslední minuty byly opravdu...stylové. Kidneys.

Dodnes si pamatuju, jak moc příjemný byl ten šok, když jsem se na tohle podívala. Láska na první pohled, super hlášky, půvabná animace, nářezová Locika, famózní písničky. Byla to po letech opravdu dobrá dobrá dobrá pohádka. A docela se potýkám s myšlenkou, začít na nějakém náměstí tancovat a natáhnout do toho lidi. Buď by to bylo úžasný nebo by zavolali cvokhaus.

Tohle není žádný suprčupr megaintelektuální počin, to je snad jasné už z titulu. A pokud to nepoberete z titulu, věta "Nerad ti to říkám, ale tvůj soused je upír." vás přesvědčit musí. Scénář můžete celou dobu naprosto ignorovat, protože se z něj v podstatě nedozvíte nic, co byste už předem nevěděli. Na celým filmu mě překvapila jedna jediná věc a tu vám nepovím, páč by to byl velkej tlustej spoiler! Teda, možná ne velkej a tlustej, ale ani tak vám to nepovím. Budu plně upřímná - jediná věc, kvůli které jsem se na tohle veledílo podívala, je David Tennant v kožených kalhotách. A upřímně ten stál za to, celou dobu byl prudce šukézní a legrační. Farrell jako upír mě opravdu překvapil. Místy...opravdu jenom místy, jsem v něm trošililinku viděla Louise z Interview s upírem. Byl takovej...hm, málo farrellovskej. Možná to dělaly ty vlasy. Každopádně po všech těch romanťyckých upířích zápletkách jsem si jeho nestvůrku fakt užila. Vcelku fajnový byl i Christopher Mintz-Plasse, z jehož obličeje sice dostávám vyrážku, ale pošuky hrát umí. Zvlášť, když mají brýle.

Oooukej, nad zeměkoulí nám levituje hvězdičkoidní udělátko speciálně pro smetánku, které se už nechce žít na Zemi, na níž už se nechce žít nikomu, je totiž plná jak čínský koupaliště v parným létě. Blomkamp si asi dost potrpí na obydlí z vlnitýho plechu a lepenky, sociální rozdíly a všechny tyhle srandy. L. A. jako obří slum? Ano, prosím. Blond Jodie Foster? Ano, prosím. Zarostlý Sharlto Copley s katanou? Ano, prosím. William Fichtner a jeho suit porn jako třešnička na dortu? My body is ready. Hlubokomyslný příběh? Ani ne. A ten konec, no prokrista, co to mělo být, větší klišé si neumím představit, ale upřímně - kdo to nečekal. Kamera efektní (záběry na Copleyho záda, aleluja),prostředí do detailů vymakaný (francouzsky mluvící smetánka...vzpomínáte, jak se na ruským dvoře mluvilo francouzsky, protože to bylo děsně in a nóbl?),stylová hudba. Málo na pět, ale dost na čtyři hvězdy. Baví, ale nefascinuje, možná ani nemá potřebu promlouvat do duše a vypadá tak, jak vypadá, zcela záměrně. Postavy jsou uplácané takovým stylem, že nemáte potřebu zkoumat, co nebo kdo byly předtím, než ztvrdly ve své aktuální existenci...Prostě celkem fajnová fajnová záležitost, velmi efektní.