Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (451)

plagát

T2 Trainspotting (2017) 

Nabídnu takové delší srovnání s jedničkou a vlastně i vysvětlení, proč se mi jednička líbí víc. V čem je tedy T2 jiný? ---------- 1) Chybí voice-over Rentona, který by svazoval celý děj, dodával filmu větší rychlost a ironicky komentoval dění. Roli vypravěče party sice od druhé poloviny přejímá Spud, který sepisuje historky ze starých časů. Spud je ale spíš takovým encyklopedickým Welshem a namísto sarkastického komentáře, nabízí takové nostalgické vzpomínání nad rámec. Byť je to invenční metoda, která divákům zpětně nabídne vysvětlení názvu knihy, tak to nedokáže nahradit drajv, který měl Rentonův voice-over. 2) Ačkoliv je soundtrack opět skvělý, tak určitě nepasuje k T2 tolik jako u prvního dílu, v kterém byly namixovány starší písně z dětství hlavních postav (Iggy Pop, Lou Reed) s muzikou jejich mládí, která podtrhovala generační výpověď jedničky. T2 je ale vlastně generační výpověď čtyřicátníků. A k těm prostě skladby pro současné dvacátníky zas tak moc nepasujou. Vždyť ten Rentonův skvělý monolog je tak trochu výsměch hlavně dnešní facebooko-instagramový generaci. -- 3) T2 má dvě hodiny, o čtvrtinu víc než jednička. Znamená to snad, že s příchodem srdečních potíží a ztátou erekce, odchází taky kuráž vystřihnout nějaký ten melodramatický balast (Spudův syn smutně kulící oči za oknem atp.) anebo je to prostě něco, co ke generaci 45+ patří? Člověk si pak vzpomene na Sickboye a jeho slavný monolog z jedničky: "Well, at one time, you've got it, and then you lose it, and it's gone forever. All walks of life: George Best, for example. Had it, lost it. Or David Bowie, or Lou Reed..."

plagát

Neon Demon (2016) 

Mám s tímhle filmem dva problémy. 1) Elle Fanning není atraktivní, krásná ani sexy. Prostě vůbec nemá šmrnc. A nemění na tom ani to, když tuhle mantru o její jedinečnosti ve filmu každá postava desetkrát zopakuje. Ve výsledku to pak působí skoro křečovitě, když z ní každý padá na kolena. 2) V úplném závěru se ten jemný balanc mezi brakem/campem a artem přehoupne do braku natolik, až je to nechtěně vtipný... Jinak je to ale audiovizuálně fascinující a podnětná podívaná.

plagát

Banány na pokračování (2011) 

Je super, že tenhle dokument vznikl, aby poukázal na určitý praktiky velkejch společností. Ale dívat se na to moc nedá, je to až moc ucamraný a chybí tomu sebemenší špetka humoru.

plagát

Jason Bourne (2016) 

Když pomineme tu trochu legrační zápletku o pomstě, je to opět nadmíru strhující thriller. Problematičtější je vnímaní Bournea, CIA a jeho postoji k týhle organizaci. Film se tak trochu tváří jako by se omlouval za to, že v minulých filmech CIA vypadala jako prohnilá instituce a zdá se, že se snaží říct, že systém (v němž se o nás stará CIA) není špatný, ale poškodilo ho několik zkažených jablek. Tuhle tezi podporuje postava poctivé mladé agentky, která se tváří jako docela slušná holka. Na konci filmu je ale zase návrat ke statusu quo, který v podstatě sděluje, že tahle instituce vábí svině asi tak jako se lepí mouchy na hovno. Problém ale je, že Bournea instituce jako taková nezajímá, takže skrze něj není lehké k tomu zaujmou nějaké přímé stanovisko.

plagát

Obete vojny (1989) 

Vypadá to, že by tomuhle filmu seděly spíš divadelní prkna, je to takový trochu ukecaný a melodramatický a (až na pár výjimek) málo zajímavý vizuálně.

plagát

Only the Dead (2015) 

Ten materiál je neskutečně zajímavej a ukazuje opravdovou válku bez přikrášlení, ale je škoda, že to jsou spíš jenom střípky, kterým trochu chybí celkový kontext (jestli a jak tyto události vedly ke vzniku ISIS atp.). Autentičnost dokumentu navíc trochu narušuje patetický voice-over, který namluvil autor dokumentu, což asi mělo podtrhnout atmosféru války, ale je to spíš jako by někdo četl úryvky z knihy Srdce temnoty, působí to příliš literárně a k roztřeseným záběrům z ruční kamery to příliš nesedí.

plagát

Stratení v Mnichove (2015) 

Mě to Zelenkovo věčný schovávání se za mockument připadá už trochu únavný. Tohle je navíc dost nekonzistentní film. Na každej dobrej vtip (např. prodávání paštiky a uzenin; český štáb opět cítí francouzskou zradu) je tu jeden trapnej (např. ta stylizace postav po letech - asistent režiséra rastamanem a vůbec celý to trapný přehrávání a přehánění nešťastných příhod během natáčení). Do toho melodramatický podtóny vedlejších linií a najednou před koncem šokantní historický exkurz, který je možná odvážný a zajímavý, ale působí tak hrozně vynuceně (celý to nazpaměť naučený předříkávání), až z toho bolí oči a uši. Do toho věčný pláč nad těžkou řeholí českého filmaře. OK, nemaj to kluci lehký, ale mohlo by se nad tim už přestat brečet? Anebo to bylo součástí hlubší sondy do duše ublíženýho českýho človíčka a mělo to podtrhnout celkovou myšlenku? Celkově spíš tak 5/10.

plagát

Legenda o Kašparu Hauserovi (2012) 

Hrozně "nedivácký" film, Troška by z něj spadl ze židle. Ten film je víceméně tvořen statickými obrazy a pospojován volnými epizodkami, v jejichž průběhu se odehrávají věci, které nikterak neposouvají děj a zajímavé jsou spíše kompozičně nebo hereckou performancí. Přišlo mi to tak nahodilý a nesourodý, až se mi zdálo, že to ani není možný nějakým způsobem interpretovat a bavit se tak nějakými významy. Nicméně to má skvělý soundtrack, stylizované postavy a v některých případech i dost fyzický herecký výkony.

plagát

Zmiznutie (2005) 

Rozhodně je potřeba nedívat se na to jako na nějaké realistické drama, naopak je to nadmíru stylizovaná noirová detektivka, která využívá kulis střední školy. Kromě osvědčených postupů noirového vyprávění a tradičních typů postav je docela zábavné sledovat, jak je film natočen. Johnson (anebo kameraman filmu) má nesporně talent na komponování jednotlivých záběrů, často volí originální úhel kamery, což dodává filmu plnější zážitek při jeho sledování. Jen škoda, že si člověk občas nedokáže spojit některá jména postav s konkrétním obličejem - bez obrazových flashbacků (které by k takto klasicky stavenému příběhu asi nepatřily) se totiž divák občas trochu ztrácí v tom, kdo co přesně udělal.