meatball

Ritchie fakt není Tarantino. Většinou je sotva Ritchie. Že se ani maličko nesnaží zůstat věrný "true story", kterou se na začátku velkohubě ohání, mi vadí zdaleka nejmíň. Hranatý tlučhuby taky zkousnu. Ale za scénu s kufrem ve vlaku sem se nedostal. Bude to novej rekord. Náckové mluvěj německy, černoch a mexičanka anglicky, vzájemně si skvěle rozuměj, a to na náckama okupovaným území. Těm jejich přítomnost přijde ok, páč černoch asi není Žid a Mexiko je plný opálenejch árijců. Jak může někdo takhle zbytečně zkurvit jinak zajímavej námět je mi záhadou.

Docela síla. Jestli ČT, Bebjak & Co. testuje, bude-li divák sympatizovat s policejním zmrdem v podání jiného konzumenta bryndzy, k tomu neherce, může se tu nechtěně vyloupnout vypovídající sociologická studie. Posílám prostředníček.

Hektolitry krve, žádnej bulšit, dobrej Penn a krutej Pitt. Asphalt City se může v klidu zařadit k těm nejsyrovějším "městským" snímkům posledních dekád. Kdyby se tvůrci bývali vysrali na dlouhý hluchý místa, určený asi pro rozjímání nad zmarem, přidali scénáristům, a především vyrazili z castingu Sheridana, kterej to neskutečně kurví, mohla to bejt bomba.

Pokračování Nudy pokračuje v pokračování pokračování. Bublina je ještě ohromnější a spektakulárnější než minule. Poházené halabala je v ní všechno, a víc. Nebudu vám proto dál kurvit honitbu a třetí si rád odpustím.

Sedmdesátiletej Denzl se skoro dvě hodiny šourá o holi, čuchá k rybám, prostírá ubrousky a předstírá, že umí italsky. Bokem jedním flusem vyvede taliány z hnoje na světlo a dědkovi ve starejch dobrejch U. S. of A. ušetří going homeless. A Dakota jenom čumí.

Dal jsem půl hodiny. Krkolomný, hloupoučký dialogy trhaj uši a absurdní propriety, který mají budit zdání budoucnosti jsou směšný – je libo digitální ukazatel nábojů v zásobníku obšlehlej od Scotta či digitální analogovej metronom? Děj je na úrovni libovolnýho dílu Komisaře Rexe. Příšerná ostuda. Jákl má solidního následovníka. À propos, neodpustím si komentovat některá zdejší hodnocení ve stylu sice se válíme ve zvratcích, ale jsou naše, takže super. Taková logika vede leda do pekel.

Druhá řada je na hraně. Sice to ještě není úplnej průser, pár vtipnejch momentů nabídne, ale téma bylo vyčerpaný už prve.

Jo jo, není nad vůni čerstvých koňských koblih při východu slunce. K snídani sežeru hada a vyseru se za saloonem. Pak počkám, až do toho šlápne Čejen, a mám jasno. Demagog Sheridan se opět neomylně trefil do vkusu průměrného prosťáčka, který stejně jako hrdinové jeho nekonečné texaské agitky umí sotva číst a psát. My ostatní tušíme, že tehdá ještě nebyly zubní implantáty, všichni furt smrděli jak letní tramvajová špička a na plac si nepřijeli hrát klimatizovaným karavanem.

Pavědecká patlanina nejhrubšího zrna.

Nečekal bych, že ještě někdo dovede obstojně navázat na ty lepší, spíš devadesátkový než osmdesátkový, akčně-zábavný fláky. Liman začíná bejt jak Howard, neválí vždycky, ale když jo, tak to stojí za to. Jen to obsazení McGregora je nepřekvapivě šlápnutím do lejna.