kkae

VÝSTRAHA 1.0. - ÚVOD Film má propagandistické tendence snad ve všech oblastech jeho výroby, od scénáře Marie Majerové, přes hudbu Emila Františka Buriana, herecké výkony až po výtvarnou stránku filmu, kterou měl na starosti Vladimír Mácha. Režii Miroslava Cikána samozřejmě nevyjímaje. Děj filmu Výstraha je časově vymezen lety 1945 - 1948. Hlavní postavou filmu je továrna na výrobu benzinu (Stalinovy závody) a dělníci, kteří v ní pracují: Za okupace jako poddaní, po válce jako „majitelé“. Převážná část filmu názorným způsobem popisuje snahy politických odpůrců KSČ (Strana národně sociální) a zločinecké organizace (podřízené USA) o likvidaci Stalinek, přes různé agenty a sabotéry. 2.0. - „MY A ONI“ - Základní rozdělení postav v poúnorovém českém filmu (podléhajícímu socialistickému realismu a diktátu strany) je zde podáno čitelně a přehledně, aby divák neměl sebemenší pochybnosti. 2.1. - „MY“ (kladné postavy) Partička dělníků a kamarádů kolem Trnky (Josef Mixa), Drnce (Jiří Sovák), Vaňka (Zdeněk Kryzánek) a Ondrové (Marie Vášová). Spolu pracovali ve Salinkách za Protektorátu, spolu se zbraní v roukou bránili svoji továrnu před zlotřilými američany, spolu působili v závodní radě, spolu zakládali milici na obranu před reakčními živly a konečně spolu také Stalinky dovedli do bezpečí znárodněného průmyslu. Sovětská armáda a její představitel kapitán Savčenko (Ervin Zolar) - skromný osvoboditel, bodrý, ale naprosto nic konkrétního neříkající, ekonomicko-politický rádce s vizáží malého prasátka na vratkých nohou, nasoukaného do uniformy. Klement Gottwald - v titulcích filmu je uveden jako první, ač se ve filmu objeví jen dvakrát a krátce (podle soudružských zvyklostí a diktátu kultu osobnosti je ale jeho role naprosto zásadní). Gottwaldův (hraje ho Jiří Dohnal) výrok o práci ve Stalinových závodech („dílo míru - výstraha pánům“) dal vzniknout samotnému titulu filmu. 2.2. - „ONI“ (záporné postavy) Němečtí okupanti - jsou zobrazeni jen v situacích, kdy musí vyklízet pole a snaží se zmateně utéct před lynčujícím davem pracujících. Příslušníci zločinecké protisocialistické organizace (s centrálou v Ženevě) a agenti na ně napojené v Československu jsou vykresleny tendenčně a schematicky - jediné vlastnosti, které z nich na první pohled bijí do očí jsou: naprostá bezcharakternost, nejhrubší cit pro vykořisťování dělníků, téměř profesionální záškodnictví a nejhlubší opovržení pro socialistické zřízení. (Je až s podivem, že tyto postavy, navzdory tomu, jak jsou zobrazeny, např. nikdy nemluví vulgárně, což spíše přikládám chybějícímu realismu filmu a dobovým konvencím). Americká armáda - vlastně strůjci všeho zla, kteří na sklonku války Stalinky bombardovali, snad jedinou jejich motivací z doby jejich působení v Československu je zabrat co nejvíce území a průmyslu. 2.3. - KARAS Zpočátku je prezentován jako „stará struktura“, jako nesympatický příživník (hlavně způsobem vystupování u náboru pracovníků a u dobrovolné brigády), ovšem po tom, co byl málem zneužit k sabotáži, stává se novým a lepším - socialistickým člověkem. Tvůrcům a straně tato postava posloužila jako příklad toho, že soudružská solidarita a socialismus vůbec, má tu moc předělat v nového člověka prakticky kohokoliv, kdo je jen trochu lidský. 3.0. - PROPAGANDA Propaganda a výchova jsou základnímy rysy filmu, který (jako ostatně většina poúnorových filmů) měl za úkol hlavně ospravedlňovat, poukazovat a interpratovat a zřejmě také motivovat diváky a v neposlední řadě směrovat jejich nenávist a opovržení. 3.1. - ZÁPORNÁ PROPAGANDA Nejvíce se záporná propaganda odráží samozřejmě v zachycení úhlavních nepřátel socialistického zřízení a hlavních snovačů všeho světového zla, v americké armádě. Ta je, jakožto výkonná moc zločineckého imperialistického systému, divákům naservírována ve srovnání s Hitlerovými okupačními jednotkami („dlouho - li tu hitlerčíci nebyli“ - reakce jednoho z dělníků na fámu, že americká intervenční armáda je připravena na naší západní hranici). Ve filmu chybí jakékoliv zmínky o americkém osvobození Československa. Taky záporné postavy kolem Ženevské centrály (mimochodem mám v nich zmatek i po čtvrtém zhlédnutí filmu - pozn. autor) jsou napsány tak, aby vzbuzovaly co největší odpor a opovržení svou bezcharakterností, např. výrok Skopa (Miloš Nedbal), Československého občana: „Čech?já nejsem čech - Jsem akcionář“.V závěru filmu se reakcionáři ujišťují, že je jejich vliv čím dál větší. Konkrétním aktérům sabotáží je ve filmu věnováno více času, ovšem podle všeho jde o agenty - amatéry, neboť jejich plány na zničení továrny jsou velmi krátkozraké - bezprostředně po činu jsou odhaleni (Lili Burdová a Ing. Ryska). 3.2 - POZITIVNÍ PROPAGANDA Pozitivní propaganda (rozuměj marxismu - leninismu) je divákovi představována prostřednictvím kladných postav, které mají působit jako příkladné vzory nového, socialistického člověka. Emancipaci propaguje scénář Marije Majerové především v souvislosti s postavou Ondrové (Marie Vášová): např. při rozdělování zbraní se hlásí k samopalu jako první (se slovy „já bych si sama troufla"), při bitvě samotné pálí do nepřátel jako šílená, poté, otíraje si zpocené čelo, odbíhá kamsi ruku v ruce s ruským vojákem - zjevně se nejedná o lovestrory. Ta probíhá, ovšem ve velmi bizardní podobě, mezi Věrou (Květa Fialová) a Trnkou (od pondělí do pátku se scházejí jen na všelikých veřejných schůzích). O jejich vztahu se divák dozvídá, když jedou schválit místo pro podnikovou rekreaci (to mimochodem bylo zvoleno tak, aby relaxující dělníci měli i o dovolené na očích svoji milovanou továrnu). Propaganda marxismu - leninismu tryská z filmu pokaždé, je - li to aspoň trochu možné. V tomto směru je asi nejbrutálnější scéna, kdy se závodní rada rozhodne založit lidovou milici a při instruování dělníku si, mimo jiné, vyslechneme velmi hodnotnou báseň S. K. Neumanna. Další příležitostí pro proklamace komunismu je plamenný projev Trnky v parlamentu. 4. 0. STYL Co se týče stylu, film zásadně nevybočuje z oficiální linie 50 - tých let, žádnými novými výrazovými prostředky se do dějin kinematografie rozhodně nezapsal. Socialistický realismus jako tvůrčí metoda by klidně mohl být v tiulcích uveden jako „oficiální vizuální styl filmu". 4. 1. - STYL VYPRÁVĚNÍ, RÁMOVÁNÍ A STŘIH Film Výstraha v zásadě rozvíjí dva paralelní příběhy (co se týče místa jejich děje), chronologicky a bez jediného flashbacku. Rámování je naprosto klasické (bohužel jsem si nevšiml, jestli tvůrci záměrně nepoužívají amerického plánu pro zobrazení záporných postav, jako prostředek propagandy (pravděpodobně ne, nebo nevědomě). Rovněž deathline není u tohoto filmu zrovna z nejpoužívanějších filmových prostředků (našel jsem snad jen jeden), což má za důsledek, v kombinaci s neoriginálním chronologickým vyprávěním příběhu, naprostou absenci napětí. To je přítomno (v malé míře) snad jen v prostřizích před bitevní scénou (přijíždějící vojenská auta a sovětské tanky). Jinak je celá scéna zabírána převážne celky z velké vzdálenosti (zřejmě při použití objektivu s normální ohniskovou vzdáleností) a dost staticky. 4. 2. - ZVUK Jediným zajímavým příkladem trochu originální práce se zvukem jsou scény, kdy při závěrečném projevu Gottwalda a při hlášení rozhlasu, kamera postupně zobrazuje více zdrojů zvuku (projev Gottwalda, jeho reprodukce autorádiem a nakonec amplionem). 4. 3. - TRIKY, SCÉNA A KOSTÝMY Poměrně věrohodně vypadají modely továrny při jejím bombardování americkými letadly, a při výbuchu po ůspěšné sabotáži. Kostýmy kladných hrdinů odpovídají požadavkům lidovosti, skromnosti a tehdejší proletářské módy (rozevláté šedé pláště, bekovky + sem tam nějaká ta aktovka), pracovní oděvy vypadají docela uvěřitelně.U postav záporných kostýmy slouží k prokreslení jejich charakteru (nebo bezcharakteru?) - luxusně stylové obleky (jako protipól dělníka), jejich dekadenci pak podtrhuje nějaká ta rekvizita (doutník). 4. 4. -SOCIALISTICKÝ REALISMUS Socialistický realismus je určujícím stylem filmu, hlavně při zobrazení hrdiny-dělníka, ať už situaci, kdy tento pozvedne hrdině zbraň na obranu svojí továrny (Drenec, Ondrová) a nebo přihlíží zblízka požáru, který se mu rudě odráží ve tváři (Drnec). Vrcholnou ukázkou stylu je ale samotné zakončení stylu: montáž čtyř záběrů dělníků (polodetail) s idustriálním pozadím. V kombinaci s projevem K.Gottwalda jde rovněž o vyvrcholení politicko-ideologické linie filmu. Jakékoliv filmové okénko z výše popisovaných scén by klidně mohlo mít ambice stát se předlohou agitačního plakátu nebo dokonce viset v nějaké kanceláři coby socrealistická olejomalba.

Kromě oběšené kočky /na normalizační komedii docela extrémní úlet/ a závěrečné "bitevní" scény je to docela dost nudná podívaná z blíže neurčené pseudofuturistické budoucnosti/minulosti.

slušná a vcelku zábavná komedie /např. scéna s drogovou párty/, trochu se vezoucí na vlně nostalgie, která musela v 90-tých letech zákonitě zaplavit všechny země bývalého východního bloku. za filmem good bye lenin toto dílo lehce pokulhává, protože nešlo ve zobrazování jednotlivých ikon a fenoménů komunismu tak daleko a do hloubky. nicméně příběh jedné berlínské ulice, jež je rozdělena státní hranicí, ba co víc, hranicí mezi dvěma nepřátelskými světy, nabízí bezpočet vtipných situací. a za závěrečnou scénou se spontánním happeningem a hlubokým protiválečným poselstvím, by se nemusel stydět ani kdejaký režisér amerických muzikálů z 50-tých let.