waits

Kenneth Brabagh byl, myslím, obsazen zbytečně, samotný Allen by ji zahrál, ne snad lépe, ale prostě allenovsky. Z Allenévých filmů si skoro vždycky pamatuju nějaký ten záběr, pózu, dialog nebo vtip. Ze Celebrit mi po delší době nezůstalo v hlavě téměř nic.

Velkej bambula, ten William. Co si budu pamatovat, je Spikee, predvadejici se pred fotografy, zaverecnou tiskovou konferenci s usmivajici se Annou a to, ze Curtis si s oblibu strili z Meat Loafa a jeho tloustky-totez pak zopakoval v Lasce nebeske. Přidáno 5.12.2012: O pár let starší, zvedám na čtyři, protože tahle komedie je fakt milá. A scén si budu pamatovat mnohem víc. "Ain't no sunshine when she's gone", když ubíhá čas nebo. "Takže tahle karotka..byla zavražděna."

Solidni prvni pulka, velmi slaba druha s digitalnim trikem, za ktery by Tamahori mel byt vytahan za usi.A neviditelne auto? No, prominte...Jeste, ze se konec odehrava na Islandu, tudiz se divak muze pokochat krasou Jokursarlonu (lezi na Road 1), turistum vrele doporucuji! U tajiciho ledovce vam pripravi pekelne drahou, ale vynikajici kavu a jakobynic se zmini o nataceni Bonda. Krasna zeme: vodopady, gejziry, velryby, skveli lide...Jo, ten Bond vlastne. Tak tenhle je v ramci serie dost slabej:)

Ženy a slečny v očekávání by si návštěvu kina měli dobře rozmyslet, stejně jako četbu Levinovy předlohy. Polanskému se daří navodit hustou atmosféru už prvním, z výšky snímaným pohledem na dům, kde se příběh odehrává (Jde o Dakota house, dům na křižovatce 72.street a Amsterdam Avenue, hned vedle Central Parku, kde žil John Lennon a kde ho také zatřelil magor Chapman. Dovnitř domu se nedá nahlédnout, noblesní ochranka do dvora pouští jen rezidenty). Na rozdíl od jednoznačnějšího Levina balancuje Polanski celou dobu na hraně psychothrilleru a horroru a na hraně zůstane až téměř do úplného závěru. Mia Farrow, kterou jsem v Allenových filmech někdy jen útrpně snášel, je tady výborná.

Na tenhle film nezapomenu. A to díky scénáři a Charlize Theron. Krásná Theron se pro tenhle fil proměnila v ošklivou utahanou šlápotu, zlou a omezenou. Její pohled na svět me tak priserne provokoval, ze jsem si pro sebe v kine mručel, a to nikdy, fakt nikdy nedelam. Jeji nepochopeni nad tim, co udelala spatneho, kdyz to prece delala pro lasku me uplne odstalo. Vzdyt se prece rika, ze laska ospravedlnuje vsechno, ta co pro ti me mate? Vrčel jsem ještě cestou z kina.

Po druhem shlednuti musim zvednout ze tri na ctyri. Poprve jsme cekal nekorektni, ostoru komedii a byl jsem pomerne zklaman. Thortnonuv Santa mi vic jak smesny pripadal obycejne sprosty, jeho postava prehnana a vydarenych vtipu pomalu. Podruhe me ale Thornton dostal - a myslim, ze to bylo hlavne tim, ze jsem uz necekal legraci zalozenou na kontrastu Santy, mluviciho sproste. Dulezite´neni, ze Thorton pracuje v obchodnim dome jako Santa, klidne by tam mohl byt jako indiferentni trpaslicek (i kdyz bychom prisli o scenu Santy zapasiciho s umelym sobem) , dulezite je, jak se chova, kdyz neni oblecen jako Santa - neempaticky, pozivacny loser a zoufalec, ktery se ale prece jen sem tam vzchopi. Dneska jsem zmlatil par teenageru a mel jsem ze sebe pocit, ze jsem konecne neco dokazal, rika Santa a clovek ho za to musi mit rad:)

Podle me nejslabsi Jarmuschuv film, a to presto, ze se v nem produciruji same originalni postavicky (na Iggy Popa s Waitsem by se dalo divat i bez dialogu). Prvni shlednuti (v prazskem Aeru) navic poznamenala jakasi cool particka, sedici par rad za mnou, ktera se smala i mezititulkum. Druhe shlednuti ve me zanechalo lepsi dojem - i pres to, ze mi nektere scenky prisly jeste zbytecnejsi nez poprve (White Stripes s debatou o Teslovi, scenka se servirkou). Vytecny dialog Molina/Coogan v zaveru a Louie Louie Iggy ho Popa v titulcich me vsak naladily smirlive:)...65 %

Velmi slušný remake. Nad americkou překopávkou čehokoliv z neamerické produkce by se jistě každý slušný intelektuál hodný toho označení poušklíbnul a poukázal by na zkomerčnění a zničení díla, dopněné několika poznámkami o nepochopení originální kultury. Jakožto standardní divák mám ovšem remake japonských duchařin radši než originály. Hlavním rozdílem je styl vyprávění. Původní pomalý styl je působí na západního diváka poněkud nudně, střihy jsou často trochu zmatené, tempo vyprávění rozvláčné. Často opěvovaný (a dobrý!) původní Kruh mě zdaleka tak nevyděsil jako jeho remake, to samé platí i pro Nenávist. U remaků se daří atmosféru originálu udržet a napětí solidně dávkovat. Rada pro některé přispěvatele: Pokud se na horror nedíváte v noci, sami, při dobrém ozvučení a nejlépe na samotě v lese za skučícího větru za okny, pak má hodnocení vážné nedostatky!

Pro me v ramci zanru komiksovych adaptaci za pet. Za co? Za formu. Rodriguez nabizi to, co jsem si casto pri cteni Franka Millera pral - byt uvnitr. Obsazeni je vyjimecne dobre - Mickey Rourke a Willis uchvatni, dokonce i Jessica Alba je k preziti (jen Clive owenovi ten drsnak nejde vzdycky uplne od plic) a atmosfera predlohy z filmu jen kape. Odtazite, cynicke, neosobni - jako z romanu Raymonda Chandlera. Velmi dobre, jen skoda, ze s tim Rodriguez neprisel o par let driv, kdy byl cynismus v kurzu, pobral by spoustu cen na festivalech. Kdepak jsou ty casy..90 %

Dějiny násilí? Nesmyslný název, samozřejmě. Snad spíše příběh vzniku násilí nebo počátek násilí. Cronenberg nepojednává o žádnch dějinách,ale o tom, jak násilí v člověku dříme, jak se probouzí, jak se projevuje a jak s ním člověek zachází. Po výtečném kousku Mortensena při pokusu o loupež a vraždu ve své kavárně vidíme změny v chování jeho blízkých: syn se najednou dokáže úspěšně a velmi tvrdě bránit, manželka se z decentní milenky stává dračicí. Mortensen sám dovede násilí v sobě uchovat a projevit jen v případě nouze, tím je výjimečný. Jojo, o takovémhle pozorování je podle mého tenhle film...