Mparrowka

Tuhle žlutou rodinku a vlastně všechny obyvatele Springfieldu prostě miluju. Tento seriál jsem zbožňovala už jako malá holka a úžasné na něm je to, že si na něm něco najdete v dětství, ale i v dospělosti, kdy hlášky a vtip chápete jinak než jako malý capart. Simpsonovi jsou prostě srdeční záležitost, která mě snad nikdy nepřestane bavit.

I když chápu, že malé holčičky jsou z tohoto seriálového počinu jistě nadšené, mě tento dvojí život Miley a jejich přátel nic neříká. Podle mě celkem zbytečných dvacet minut, které nezachrání ani poměrně sympatický Billy Ray Cyrus. Ale když to srovnám s jinými Disney seriály, jako je Sonny ve velkém světě s nepřirozeně smějící se Demi Lovato, Sladký život Zacka a Codyho či Kouzelníci z Waverly, tak Hannah Montana není zdaleka to nejhorší, co jste mohli vidět.

Tak tenhle Disney výtvor vážně můžu. Jednoduše mě baví výtvory dvou bratrů, kteří jsou "trochu mladí na podobné věci", zamilovaná Isabela, každý den přicházející se slovy "Ahoj Phineasi, co to dělááááš?", šikanátor Buford a jeho oběť Baljeet a samozřejmě Candy, která se každý den snaží "dostat" své bratry. Ale přiznejme si to, tento seriál by byl jen průměrný, nebýt ptakopyska Perryho bojujícího s doktorem Dutoschwarzem. Ti dva jsou spolu prostě dokonalí. A co říci závěrem? Snad jen "Hele, a kde je Perry?"

Tak krásně zvláštní příběh mohl vzniknout jedině pod rukama Tima Burtona, kterého považuju za jednoho z nejlepších režisérů. Miluju jeho styl, nápad natočit film pomocí loutek a kontrast depresivního a ponurého světa lidí a veselého barevného podsvětí. A scéna, kdy se mrtví vítají se svými živími blízkými, je jednoduše krásná. Moc ráda se k tomuto filmu vracím.

Pohádka, která u mě vede na celé čáře a na žádné Vánoce si jí nenechám ujít. Skvělé dialogy a hlášky, sympatičtí čerti v čele s úžasným Luciferem Karlem Heřmánkem a jeho krásnými dohady s čertem Drápalem. Vedle něj Viktor Preiss, Petr Nárožný a Jaroslava Kretschmerová, které si zamilujete i přes jejich záporáckou nálepku (nebo možná právě proto). A hlášky typu Je to rebel!, Jé, já si zlomil šafli, Na myšlení jsme tady my-no ty rozhodně NE či Jdu se obětovat do hospody si jednoduše oblíbíte.

Vedle Slaměného vdovce a Někdo to rád horké se podle mě jedná o nejlepší film Billyho Wildera. Tato romantická komedie odehrávajíc se ve městě lásky nepostrádá nápad, vtip, dojetí a sympatické herce v čele s roztomilou Audrey Hepburn. Už úvodní scéna popisující lásku v Paříži vám vykouzlí úsměv na rtech, který vám vydrží až do konce. Minimálně u scén, ve kterých dává Audrey playboyovi Garymu pořádnou lekci, která ho přivede až k jejímu otci, detektivovi. K tomu přidejme chytlavou melodii Okouzlení a dojemný konec, kdy si říkáte ať už se nad tou breptající Arianu Flannagan slituje a políbí ji, jak se na správný americký happyend sluší. Podle mě opravdu krásný film, kterému trošku ubírá na bodech ač charismatický, tak pořád až moc starý Gary Cooper. Ale tomuhle filmu tuhle malou chybičku odpustím a s klidem můžu dát plné hodnocení.

Ano vím, co jsem to za člověka, že tomuto filmu nedám víc než tři hvězdičky? Sama to nechápu, miluju jak Audrey, tak Pecka, který je pro mě spolu s Seanem Connerym a Cary Grantem nejvíc sexy a charismatický muž té doby, ale tohle mi opravdu nesedlo. Až na pár zdařilých scén film nudí a je až přehnaně zdlouhavý. Když romantická komedie, tak raději sáhnu po Odpolední lásce.