Morloth

Grotesku to může někomu připomínat jen zdánlivě, protože v grotesce sice existuje radost z ničení, a svým způsobem i ze zkázy, ale v grotesce neexistuje smrt. Přítomností smrti se z grotesky stává drama.

Orgie. O-r-g-i-e!

Pokus o sondu do nitra uvězněného má své silné i slabé chvilky. Síla tkví především ve snaze o psychologické prokreslení jednotlivých postav, o vysvětlení jejich motivací především skrz rozhovory, což působí poměrně nenásilně. Na druhou stranu jsou jednotlivé postavy typově ohrané a často se sklouzává ke klišé (žena mrcha, dcera anděl; inteligent mstitel, bojující za dobrou věc; samotný závěr). Podobná nevyváženost funguje i u vizuální stránky filmu. Jako by nebylo jasné, zda tvůrci chtějí dělat syrové psychologické drama či umělecký snímek. Na jednu stranu detailní záběry na utrápené tváře vězňů, na druhou stranu časosběrné záběry svítání a soumraků, jež svou artistností rozbíjejí komorní atmosféru uzavřené cely. Filmu příliš nepřidá ani hlavní myšlenka, která hlásá cosi o spravedlivé popravě. Dobru a zlu v rovnováze. Tomu bohužel nevěřím a považuji to za neetické. A tak i přes poutavost tématu a jistě kvalitní herecké výkony zůstáváme někde na půli cesty. Což je vlastně poměrně symetrické.

Nejistota Viktorie Čermákové a jistota konce, pro mne dva největší zápory.

Hello, hello, is anyone there?

Chápu, patrně, co řečeno být mělo. Nechápu, patrně, proč to bylo řečeno tak, jak bylo. Romero rád poučuje, to jsem již pochopil. Někdy mi to nevadí, někdy to prudí. Zde jsem měl pocit, že sleduji didaktickou příručku pro mentálně zaostalé. Matty se rozplývá nad promyšleností a komplexností. Já viděl moře patosu, bažinu klišé (chlastající nihilista, prý profesor) modelingové herce a jednu vtipnou scénu s němým chlapem, zombie a krumpáčem.

Je to ale vtipálek, ten Romero. Závěrečná scéna je vskutku k popukání.

Bezchybná výprava, silné a skvěle zahrané postavy, vynikající kamera a hudba. Přesto jsem měl pocit, že v tom soukolí něco drhne.

Teprve po zhlédnutí Romerova originálu mi došlo, jak zásadně Snyder film proměnil. Co na tom, že v "remaku" zombíci utíkají jak o život a jsou tak daleko děsivější. Daleko zásadnější je, že Romero vytvořil spíše film jako studii lidského chování, Snyder film jako popcornovou atrakci. Romerův Dawn of Dead je zvláštní horor, kde nebezpečí se nebezpečím stává až ve chvíli, kdy je podceněno. Daleko děsivější než celá atmosféra snímku je však jeho stopáž.

Nemluvný a prkenný Wayne v konverzačním westernu následovaný řadou otravných kecalů v čele se Stumpym Waltera Brennana. Tak toto mi opravdu nesedlo. Světlou výjimkou je Dean Martin v roli abstinujícího alkoholika. Ještě dodatek, pokud si mám vybrat mezi chlapáckou žádostí o pomoc v podání Garyho Coopra (V pravé poledne) a klukovsky trucovitým přístupem Johna Waynea, je volba jasná, Gary.