Morloth

Pocta kráse pomalosti. Toto je nádherný film o konci světa.

Možná se to příliš otáčí po emerických vzorech, ale na druhou stranu je to konzistentní, zábavné a poučené. Hádek mne po dlouhé době neštval a ostatní mi též seděli. Snad ty postsynchrony si mohl někdo poslechnout, ale nemůžu chtít vše... Nesdílím ani místní nadšení, ani pohoršení. Prostě příjemný a povedený film.

Příjemný blockbuster bez tradiční blockbusterové vaty. Zaujme jak silný nepatetickým příběh, tak až netradičním užitím triků, jež slouží vyprávění, nikoli atrakci. Film je důkazem, že i kázání může působit přirozeně.

Náhodu lze ve zkratce uchopit stěží. Snímek variuje život mladého Witeka v podání Bogusława Lindy. Tři příběhy vycházející z Witekova života, vždy začínají na nádraží a odvíjejí se od toho, zda hrdina stihne či nestihne vlak. Ukazují tak, že jeden okamžik v životě člověka může celý život naprosto otočit. Kieslowskimu se podařilo zachytit dobu, ve které snímek vznikal. Jakousi nehostinnost a chlad, kterého se člověk nezbaví, ať dělá, co dělá. Snímek je jistě poněkud provokativní, protože Witek zde v každé ze svých rolí získává jiná ideová východiska. Shodný je jen fakt, že jako osobnost se chová čestně a poctivě, až to někdy hraničí s hloupostí. Jako poctivý komunista, jako stejně poctivý disident i jako člověk politiku i náboženství naprosto odvrhující však štěstí nenajde a když, náhoda mu je zhatí. Kontroverznost snímku snad potvrzuje i fakt, že nebyl přijat ani disidenty, ani oficiální mocí.

Film pojednává nejen o tom, že ne vždy vedou dobré úmysly k dobrým skutkům, ale především zachycuje neomalenost s níž politický aparát přehlíží požadavky občanů, kterým by měl sloužit. Samozřejmě se nabízí paralela se současností a z ní vycházející konstatování, že na postupech a praktikách se vůbec nic nezměnilo, komunistickou ideologii vystřídaly myšlenky liberalismu a volného trhu, ale důsledky jsou stejné. Pro „blaho lidu“ (dnes společnosti) se lid (společnost) utlačuje. Na jizvě je krom dokumentárních postupů asi nejzajímavější fór filmu ve filmu. Kameraman, který se snaží zachytit život ředitele továrny, ale přes předchozí vstřícnost nakonec nepochodí, je vystřídán samotným Kieslowskim, jenž dokumentuje ředitelův život, aniž by se ptal

Když chceš moc, nemáš nic. Místnost sebevrahů se snaží obsáhnout vše: vyprázdněné rodinné vztahy, přistěhovalectví, sebepoškozování, přemíru financí, závislost na počítačových hrách, citovou vyprahlost, přezíravost, špatnou výchovu, snobismus, neohleduplnost, bla bla bla, blablabla,... Snaží se to zobrazit moderně, šokantně, zároveň umírněně (aby na to mohly koukat děti), didaktivně, artově, bla bla bla, blablabla,... Pak se divte, že výsledek stojí za starou bačkoru. Jediné, co bych filmu přiznal jako plus, ač nechtěné, že skrz tento galimatyáš ukazuje, v jakém zmatku žijeme.

Filmu by se dalo vytknout leccos, ale osobně pro mne funguje jako jakýsi návrat do dětství.

Sucker Punch působí, jak kdyby se jeho tvůrce rozhodl splnit svůj pubertální sen. Objednal si k jeho splnění bandu umělých kočiček, jenže pak se rozhodl, že ninjové, draci, zombie či skřeti nebudou stačit, že to chce ještě něco víc, a tak přidal ještě odkazy na popkulturu,vykradl stylově několik snímků a pohrál si s formou vyprávění. Sucker Punch tak nepůsobí natolik pitomě, jak se primárně tváří, ovšem kostra (scénář), na které ten spektákl stojí, je přes všechny detaily a libůstky poněkud vachrlatá. Jde jen o to, zda to filmu odpustíte či nikoli. Otázkou zůstává: Je Sucker Punch karikaturou doby, či sama sebe?

The Killing si mne získávalo velmi postupně, aby mne pak během posledních několika minut 13. dílu zklamalo. Velmi precizně a pomalu budovaná zápletka, která navíc nepostrádá vtip se totiž během posledních minut zvrhává do klasického všichni konspirují všechny. V některých filmech je tato idea zábavná a dá se s ní skvěle pracovat, pokud si však sofistikovaně hrajete s psychologií postav, nevtíravě kritizujete neduhy společnosti a zároveň dokážete udržet diváka v napětí, co bude dál, je trochu dementní, podkopnout si toto pracně budované rádoby efektní pointou. Problém je, že pak by nebylo o čem točit druhou sérii.

Pěkné, ale jaksi nedotažené. Geniální myšlenka se bila s naprosto klasickým a neobjevným příběhem. Hravost se tak tupila na klišé. Navíc jsem měl pocit, že ke konci docházel snímku dech. Škoda... Jako óda na alternativní umění to v řadě pasáží fungovalo.