strougy

„The whole thing was a nightmare, wasn´t it, Atan? Worse! It was science fiction!“ V daleké budoucnosti představuje loď Orion pod vedením kapitána Cliffa Allistera McLanea mnohdy to jediné, co stojí mezi lidstvem a jeho zničením ze strany zlovolných mimozemšťanů zvaných „Žabáci“. V mezičase se špičkují, užívají si rozmařilého života a s obzvlášť velkou oblibou se věnují bizarním tancům. Což nebylo to jediné, co mě jako diváka na tomto obstarožním kousku bavilo, jelikož i přes silnou naivitu zde není vše tak jednoduše černobílé, jak na první pohled vypadá, a mnohdy Orion udivil zajímavějším postřehem či myšlenkou. A obzvlášť mě bavilo pohrávání si s mými očekáváními v podobě různých zlosyny nenadále zmařených plánů prezentovaných mi jako jimi nepostřehnuté. Slabší 4*.

Přespříliš natáhnutá expozice zabírající více než dvě třetiny stopáže představuje hlavní problém jedné z mnoha verzí klasického příběhu. Závěrečné děsivé chvilky mají svou působivost, avšak v tu dobu jsem byl už příliš ubit nevýrazností předchozích minut, že jsem si je ani patřičně nevychutnal. Nakagawa se ve stejném roce s předlohou popral výrazně lépe.

Takřka beze slov, černobíle a skrze ta nejošuntělejší prostředí, která tvůrci mohli v místě natáčení nalézt, vede cesta posledním dnem osamělého starce. Osud bych s ním měnit nechtěl, zdejší restaurační zařízení bych však navštívil rád, depresivnější místo k opití aby jeden pohledal. Slabší 4*.

Viděna pouze 84 minutová verze, což může mít velký vliv na můj pocit, že většina filmu je nějak prachbídně poskládána a veškerý vývoj a dějové zvraty se děje jaksi mimoděk, bez větší opory v událostech. A i vzhledem k velmi působivé a z celého filmu se vyjímající dynamické sekvenci, kdy se jedna z postav řítí vstříc možnému tragickému konci, se (snad) oprávněně domnívám, že kompletní verze by u mě vyvolala zcela jiný dojem než toto unylé a rozvleklé torzo.

Nic víc než pouhé odhalování nahých těl všech hereček, které se jen mihnou poblíž zámku. Většina z nich příliš atraktivnosti nepobrala, tudíž to v dnešní době s volně přístupným pornem po celém internetu skutečně nemá smysl sledovat. Ovšem dost bych se divil, kdyby to někoho bavilo i v době natočení...

Tu samorostlost, lásku k tradici i nenávist k modernizaci bez vztahu k místu, tu animální touhu po žití ve všech směrech i třeba tu neschopnost zabít býka, co má na svědomí jeho otce, lásku k synovi i chtíč po ženě(ách), vášnivost v srdci často vedoucí k špatným rozhodnutím, to vše jsem u hlavního hrdiny chápal a prožíval. A i díky tomu jsem ochoten filmu odpustit určitou tezovitost poplatnou dílům tematizujícím protiklad tradice/moderna či nevýraznost ostatních charakterů. Slušné 4*.

Neúspěšné pohybování se mezi humornou a vážnou stránkou bych filmu byl schopen i odpustit, kdyby aspoň jedna z rovin byla vydařená. Žel, není. Humor prohrává souboj s trapností (čest divadelnímu souboji či bohužel nakonec pointou zabitému vyjednávání s milencem), ač se do souboje pouští s vervou po většinu doby stopáže, díky čemuž následně na nějaký vývoj postav či příběhu nezbývá čas. V závěru se to v zoufalství ještě pokusí o skok do oblasti metafikce, ale to už nedokáže zabránit mému rozhodnutí. Itamiho již nikdy více!

Expozice, jež trvá zhruba 50 minut, nudí. A to velice. Zbytek je ovšem úchvatné guilty pleasure, myslím, že pravidelné osazenstvo Otrlého diváka v čele s havraním párem by si ho velice užilo. Souboj na biče ve westernovém duchu pobavil nejvíce, zombie hádky jen o maličko méně. Kdyby ze sebe nejhezčí z dívek sundala i zbytek hadříků, šel bych i výše. Takhle jen za pobavené 3*.

Hravě a rozverně a taky vynalézavě a velmi meta a v rytmu šansonu a čistě po francouzsku o tom, že když se žena chová jako kráva, pak jen chce, aby si muž domyslel, že je vlastně ovce. Když se muž chová jako blbec, pak jím skutečně je. A tak si jeden druhého zaslouží a jen tak spolu mohou být (ne)šťastni.

Vzhledem k "The footage was most fully edited by Welles in its opening reel—the first seven minutes here—but most is a rough assemblage, and all of it lacks the intertitles he planned to write." jsou výtky ohledně nestřídmé stopáže či čehokoli jiného poněkud mimo mísu. Podobně zcestné mi ovšem přijde i hodnocení na základě existujícího workprintu. Ten má k hotovému dílu totiž skutečně daleko. V této podobě je to tak vhodné primárně (a asi jen pouze) pro filmové historiky/teoretiky/zanícené fanoušky Orsona Wellese.