Ronkar

No vida, když se chytne dramaturgie kvalitní režisér, dá se primitivní zápletka posunout o celou úroveň výš a je to koukatelné bez újmy na zdraví. Dvojka Hunger games je o poznání temnější, atmosféričtější a celkově zajímavější než předchozí díl. Dokonce i ty emoce jsou tentokrát cítit, protože Lawrence se nebojí trošku té psychologie postav. Katniss a Peeta povyrostly a tvrdé zkušenosti jedničky zanechaly stopy na jejich duši i názorech. Jsou dospělejší, cyničtější a celkově sympatičtější. Trojúhleníková romance nepůsobí tak vyumělkovaně a je stravitelnější než v jedničce (vlastně jí tu kupodivu ani moc není). Ale obdobně jako u prvního dílu až na samotný závěr tu opět vidím větší kvality v první dialogové polovině. Scény potlačování zárodků rebelie jsou zajímavější, než střet v aréně. Vlastně se dá říct, že dvojka vyšlapuje YA filmům cestičku jinam, než jsme zvyklý. Nesnaží se jen vytřískat ze značky prachy a uspokojit fanynky knižní předlohy. Lawrence to vzal poctivě a za to má u mě velký palec nahoru. I když je tentokrát krvavá sklizeň promyšlenější a jednotlivé agendy hráčů logičtější, bohužel se zase treskuhodně vyhýbáme většině konfliktů a víc se tu kecá, než vraždí... škoda. Ale jako celek spokojenost. Trošku sofistikovanější děj a bylo by to na 4 hvězdy.

Originální to sice není, ale tenhle námět je dostatečně zajímavej, tak proč si ho nezopakovat. Bohužel, vytěžit se z toho dalo víc, i když jde o teen film. Paradoxně mi přišla zajímavější a lépe zvládnutá první půlka, kdy se seznamujeme s postavama, systémem a celým tím bulvárním kolotočem kolem Hladových her. Ne, že by samotná hra byla úplně špatná. I tu romantickou linku bych snesl, jenže se to děsně táhne, zatímco by mělo jít o adrenalinovou drsnou jízdu. Pak bych hvězdu přidal. Přesto je fajn vidět film pro mládež, kterej nepůsobí naprosto debilně a má místy bezútěšnou a špinavou atmošku.

Briti se s hororovkami nepářou a narvou do nich tolik brutality, krve a syrovosti, že by to vystačilo na deset amerických filmů. Decent je přitom jako jednoduchá žánrovka šikovně vystaven. Set-up skrze krátké tragické backstory, bandu sympatických hereček a jeskynní prostředí buduje skvělou atmosféru nejistoty, napětí i trochu těch vzájemných vztahů. A připraví si diváka na velice brutální druhou polovinu. Uvěritelnost je poté až na druhé koleji (obzvlášť v psychologické rovině), což je moje největší výtka. Nicméně fakt, že hrdinky netuší, kde jsou a bloudí jen s chabou nadějí, že existuje východ, funguje skvěle. Tíseň. Beznaděj. Strach. Divák tak nabýva každým dalším krokem protagonistek pocit že místo cesty ven nevědomky míří do stále větší temnoty.  A to nejen té, která je obklopuje, ale i té, kterou nosí v sobě a začíná vyvěrat na povrch. Transformace hrdinek bohužel probíhá jako z rychlíku, ale myšlenka v pozadí (toto velmi kvituji, protože podobné snímky obvykle žádnou nemají) a především pointa, kam to celé směřuje, pozvedá Descent z přízemní vyvražďovacky na něco víc. A zvládne to odvyprávět jen v náznacích a s minimem dialogů. Je to hodně syrová záležitost. Lekačky jsou dobré, místy fakt nechutné a napínavé po celou dobu. Musím přiznat, že první půlka bez potvor se mi líbila víc, protože má hutnou klaustrofobickou atmosféru a jeskyně je sama o sobě dostatečně nebezpečná. Kdyby se Descent v tomhle směru držel přízemnějšího survivalu, kde hrdinkám dochází světlo, voda, vzduch... asi bych byl spokojenější. Na druhou stranu se mi líbil kamarádský vztah zdejších postav + fakt že působí přirozeně. A pak ta myšlenka psychologického pádu, kdy se vše začne rozpadat až do velice efektivního finále, které je nejen tragické ale i sakra depresivní. Ale jsme v žánru hororu, takže tleskám za povedenou tečku (u podobných filmů velká výjimka). Musím říct, že na mě film v závěru zapůsobil i emocionálně a to z velké části díky skvělé hudbě. Descent se z většiny odehrává ve velké tmě, takže doporučuju pouštět v noci bez jakéhokoli světla. I přes primitivní námět hodně povedená žánrovka. PS spoiler: Na konci filmu Sarah vidí svou dceru a dort se svícemi. V průběhu děje v této vizi je svící 5 (počet hrdinek bez Sarah). Ve finální scéně je jich 6. Pěkný detail i metafora.

Taková béčková blbárna-vyvražďovačka, ale má to místy dobrou atmosféru. Zápletka je primitivní, lekačky průměrné a taky je tu holka, která je takový mix Ramba a MacGyvera, což v praxi znamená, že je drsnější než všichni kolem a nedělá kraviny, jaké postavy obvykle v podobných filmech dělají. Vlastně asi jen na jeden přešlap se chová logicky. Ale jo, nenudil jsem, takže lehký nadprůměr.

Horší než Prometheus. Pokračovaní universa Vetřelce z rukou Scotta je blbé, neoriginální, bez charismatických herců a zajímavé zápletky... Původ Vetřelců mi připadá jako šlápnutí vedle. Lépe, kdyby to nechali dál zastřené tajemnem.

Tato starší verze obsahuje kvalitní herecké obsazení a dějově se snaží co nejvíc držet knižní předlohy. Je to dobré, ale popravdě, verze se Suchetem z roku 2010 je po všech stránkách lepší (mrazivou atmosférou, lépe vystavěným napětím, samotným Poirotem a především emoční rovinou v závěru, která je u verze z toku 1974 takřka nulová). I když nevěřím tomu, že někdo tenhle příběh a pointu nezná, pokud se někdo takový najde, doporučuji dát přednos TV verzi.

Vizuální pamlsek a dějová debilita, která má Céčkové chyby, což je u R. Scotta fakt divný. Tudy cesta nevede. Zapomenout a věřit, že blížící se Covenant napraví nejen Vetřelčí universum, ale i důvěru v režiséra, že naváže na geinální jedničku.

Poetičtější, výpravnější a celkově reálnější ztvárnění než verze s Millou Jovovich. Historickou přesnost/nepřesnost soudit nemohu, ale svou funkci ikonického příběhu o lidské víře a přesvědčení, které jde proti většinové společnosti splňuje na výbornou. Leelee Sobieski jako panna Orleánská podává kvalitní výkon, působí věrohodně a má skutečné charisma. Kanadská herečka součaně nepostrádá něžnost, která k postavě Johanky neodmyslitelně patří. Stejně výborný je i Peter O'Toole v roli arcibiskupa, který Johanku soudí, ale to u herce tohoto formátu není překvapení. Kvality film vytasí především v poslední třetině u církevního soudu, který dokáže z diváka vyždímat emoce až na dřeň. Dějově výpravnější a zajímavější než Bessonova verze, včetně hereckého obsazení. Prozatím nejlepší filmové ztvárnění, kterému by jen slušel větší rozpočet na bitvy, jinak nevidím výrazné chyby. Silný příběh.

Není to vůbec špatné a v TV produkci ČT se jedná o lehký nadprůměr (ve stylové rovině o překvapivou kvalitku). V případě srovnání se zahraniční konkurencí, by bohužel Spravedlnost pohořela a je to docela škoda. Musím ale pochvílit start, který navozuje suprově temnou atmosféru. Vyděšená a zakrvácená dcera dojde za svým fotříkem kriminalistou a řekne mu, že někoho zabila, protože se jí pokusil znásilnit. Jako správný oddaný super-tatík se Vetchý okamžitě pustí do díla a zametá stopy. Kdyby se následující 3 hodiny odvíjely v podobně atmosférickém duchu, slintal bych blahem a možná bysme tu měli kandidáta na další Pustinu. Pak se ale zápletka přesune do relativně standartních kolejí, neatraktivního tempa a zamotanic, které ději spíš škodí, než pomahají. Vyprávění se stává nepřehledným. Předvídatelnost je také v několika pasažích přítomna a napětí se moc nedostavuje (pro kriminálku prostě zásadní chyba). Krom toho vztah otec-dcera (který je tu nejdůležitější!) je dost nefunkční. Mnohem víc by Spravedlnosti slušelo, kdyby se tahle dvojka měla opravdu hodně ráda a jejich lásku by divák vnímal od začátku až do konce. Poté by vše mělo mnohem silnější náboj a Spravedlnost by mohla diváka srazit emocionálně do kolen. Pozitiva: temněji laděné ve stylu severských detektivek (kdo má rád, své si tu najde), kamera, střih, a perfektní atmosférická hudba!, která umocňuje depresivní atmosféru. Vetchý a většina ostatních herců hraje dobře. Děj není černobílý, je to šeď nepravostí, lidských negativit atd. Tedy přísady lahodící temné kriminálce. Negativa: herečka Lily neměla lehkou roli, a také jí v některých momentech moc nezvládala, zápletka si přímo říkala o psychologickou sondu do některých postav a jen tak by ve výsledku obstála. Takhle je vše jen lehce načrtnuté a divák nemůže cítit souznění s postavami, jaké by Spravedlnosti slušelo. Přesto ve výsledku docela spokojenost. 70%

Má to chyby, ale po přečtených recenzích jsem čekal slabě natočenou nudu, přitom Anthropoid většinu stopáže funguje a to hlavně po herecké a řemeslné stránce. Dobová atmosféra okupované Prahy, kamera, zvuk, hudba, to vše perfektně sladěné, stylové a funkční. Prachy na tom vidět jsou. Obsazení velmi dobré, i když místo Geislerové (byť hrající obstojně) bych si představil nějakou mladší kočenu. Scénář je v první půli poněkud rozpačitý, dialogy kulhají a některé momenty jsou agresivně zkratkovité (vztahy s dívkami). V druhé půli se pak děj přesune od konverzačního dramatu do roviny akčního thrilleru. V okamžiku, kdy se rodina Moravcova dostane do rukou gestapáků, si člověk uvědomí, v jak pohodové žije době, protože režisér nás neušetří několika brutálních a drastických okamžiků (za což palec nahoru, protože tím prezentuje, v jakých sračkách se žilo a jak neuvěřitelně odvážní tihle lidé byli). Oba stěžejní momenty (atentát na Heydricha, finální přestřelka v kostele) jsou perfektně natočeny (až na občasné dementní chování nácků). Krom nich mi utkvěl v hlavě ještě okamžik, kdy Kubiše před samotnou akcí popadne záchvat strachu - skvělá scéna, která ukazuje lidskost hrdinů. Co si budeme povídat, byli to mladí kluci a chtěli žít, a přesto šli na prakticky sebevražednou misi. Finální přestřelka v kostele je pak 30-minutovým dynamickým nářezem, při kterém létají kulky, granáty a suť všemi směry. Přitom režisér zůstává věren tíživě atmosféře a po celou dobu nevyrovnaného boje je cítit bezvýchodnost situace, kdy parašutisté bojují zuby nehty o každý schod a roh budovy, oddělující je od nevyhnutelného. A i když člověk přesně ví, jak debilně to všechno skončí a jak hrozné to mělo následky, ze všeho nejvíc by si přál přesný opak. Právě díky tragickému konci a skutečnosti, že se film po většinu stopáže vyhýbá kýči, Antropoid emocionálně funguje. Alespoň na mě.